Jonáš a velká ryba

Meditace v útrobách (Jon 2)

(1) Jonáš a velká ryba

Vrátili jste se z dovolené? Jak bylo? Dneska jsme přijeli z Moravy, kde krásně svítilo sluníčko, bylo teplo a jasno. Oproti tomu je v kontrastu moje minulé kázání, kde jsme procházeli Jonášův příběh, ocitli jsme se spolu s ním na rozbouřeném moři a v ohrožení života.

Minulý příběh na moři končil. Dnešní příběh na něj naváže (také na moři), ale skončí na souši. Podíváme se na vděčnost zachráněného Jonáše; na velkou rybu a na Hospodina, který nad tím vším má poslední slovo.

V minulé kapitole jsme se seznámili s neposlušným prorokem Jonášem, který utíkal, seč mu síly stačily od Božího úkolu. Viděli jsme Hospodina, jehož plány se nezhroutily prorokovou neposlušností; a také jsme viděli námořníky, kteří v sobě našli více víry, než Jonáš. Útěkem od Božího poslání však propadá smrti, a tak ho námořníci hodili přes palubu. Svým činem však získal život pro posádku lodi – tím, že se za ně obětoval.

Dnes nás čeká druhá kapitola, ve které se dozvíme, jak to s Jonášem bylo dál. Čeká nás další kapitola, která začíná i končí Boží aktivitou, která mění všechno. Blíže se seznámíme s Jonášem a věřím, že se s ním i v lecčems ztotožníme. Nakonec budeme svědky toho, že spása je u Hospodina a na Jonášově příkladu ji uvidíme v nezvyklém přestrojení. Podívejme se tedy na ten text:

Biblický text: Jon2,111

Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila. Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci. 2 I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl:

3 “V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě. 4 Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily. 5 A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám! 6 Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu. 7 Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože! 8 Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám. 9 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují. 10 Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť, co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!”

11 I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.

Příběh o Jonášovi a velké rybě je jedním z nejznámějších příběhů celé Bible, přestože je popsán pouhými třemi verši. Tyto verše obsahují jednoduché vyprávění bez větších zádrhelů: Velká ryba, kterou nastražil Hospodin, spolkla Jonáše. Ten se v jejích útrobách modlil a po třech dnech jej ryba vyplivla na souši.

Co však dodává našemu příběhu na dramatičnosti jsou jeho okolnosti a jeho význam. Jonáš si totiž neužíval dovolenou u moře, ale utíkal, seč mu síly stačily. Utíkal pryč od svého povolání. Na konci minulého příběhu byl v podstatě mrtvý. Tím, že se nechal hodit přes palubu, zachránil životy námořníků na lodi.

Tím, že jsme se v posledním verši první kapitoly soustředili na námořníky, jsme ztratili z dohledu Jonáše. Jeho vyhlídky na přežití v rozběsněném moři jsou nulové. Hospodin však s Jonášem ještě neskončil; vytrhuje jej z vodního hrobu pomocí veliké ryby. Z vděčnosti za svou časnou záchranu se Jonáš modlí žalm díkůvzdání.1

Velká ryba si nepřiplouvá pro svou večeři; přichází jako záchranný člun v poslední chvilce Jonášova života. Tam náš příběh začíná. Skoro by nás to vybízelo začít dnešní vyprávění jinak: Zatímco moji milí posluchači nejspíš ještě stále přemýšlíte o námořnících, povím vám, jak to dopadlo s Jonášem. Vypravěč nás ani na chvilku však nenechává na pochybách o tom, kdo skutečně za jeho záchranou stojí – je to Hospodin.

Stejně tak, jako byl Jonášův útěk do Taršíše zastaven božským zásahem, Bůh znovu použije svou svrchovanou moc. Autor nás nenechává ani v nejmenším na pochybách o tom, že Bůh stojí za Jonášovou záchranou.“2útrobách velké ryby stráví Jonáš tři dny a tři noci. Připomenu ještě jednu paralelu ke starověké mytologii: Doba tří dní a tří nocí byla potřebná pro vykonání cesty do podsvětí3.

Avšak ani takovýto jednoduchý příběh se neobejde bez komplikací. Co zaujme pozornost většiny lidí při čtení tohoto příběhu? Bezesporu to je Jonášovo přežití v rybě. To také působilo potíže celé řadě vykladačů textu, i když tam až tak moc o velkou rybu nejde. Opravdu se to stalo? Jaká ryba to byla? Žije takový druh ryby dodnes? Nacházíme pro Jonášovo přežití nějaké vysvětlení nebo se musíme spokojit s tím, že to byl zázrak a Bůh to tak chtěl?

Na takovou spoustu otázek je mnohem větší hromada nejrůznějších odpovědí. Někteří lidé se natolik upnuli na obhajobu historicity knihy Jonáš, že začali ztrácet ze zřetele její poselství. Některé pokusy o vysvětlení můžou působit až úsměvně. Jeden z nich je například moderní legenda o rybáři na Falklandech, kterého spolkl vorvaň, kterého po dvou dnech ulovili a při kuchání našli v jeho žaludku rybáře živého. (Tuto legendu však později vyvrátila manželka kapitána rybářské lodi).

Já bych nás však rád zavedl na trochu jinou cestu přemýšlení: Vážně ohrožuje (ne)historicita knihy Jonáš věrohodnost jejího poselství? Nemůže k nám příběh promluvit i když se jedná o fikci? Věřím, že ano. Něco mají totiž společného Shakespearova díla, pohádka o červené Karkulce a třeba film Big Fish. Odhalují totiž mnoho z lidského charakteru, i když se nutně nejedná o reportáže z kronik. Poselství těchto děl může být pravdivé, i když díla sama o sobě „nejsou.“

Poselství tohoto vyprávění je jednoduché: Bůh zařídil Jonášovi záchranu. O Božím charakteru se dozvídáme to, že Bůh je Zachránce. To, že je Bůh Zachráncem, dokázal lidem svým příchodem v Ježíši Kristu, který je „více než Jonáš!“4

(2) Jonášova modlitba

Abychom však neopominuli ani kousek našeho textu, musíme se podívat na Jonášovu modlitbu v útrobách velké ryby. Je to jedno z míst v Bibli, kde nemáme pouze zprávu o tom, že se někdo modlil, ale máme i slova jeho modlitby. Jonášova modlitba je svou strukturou typický žalm. Obsahuje (1) nadpis, (2) popis prorokovy tíživé situace a (3) chválu Boha za záchranu.

Nadpis Jonášova žalmu je jeho první verš, který nám zároveň velmi zhuštěně říká, o čem žalm je. Obsahuje jeho nejdůležitější sdělení: „V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě.“5

Jonášova modlitba je o jeho soužení a o Boží záchraně. Technicky lze ještě poznamenat, že odkazuje k Jonášově nezapsané modlitbě, krátce poté, co byl vhozen do moře: „V soužení jsem volal o pomoc“6.

Druhá část žalmu se věnuje Jonášovu soužení. Jaké bylo? Jonáš zde velice živě popisuje okamžiky před tím, než jej Hospodin zachránil. Poeticky ztvárněné okamžiky před smrtí nás také můžou naplnit podobnou panikou, kterou prožíval Jonáš. Spolu s ním můžeme cítit moře, ve kterém se ocitl, proudy, jak jej táhnou dolů, vody, jak nad námi zavírají hladinu.

V Jonášově modlitbě však můžeme slyšet i něco dalšího: prorok adresuje své volání Bohu, se kterým je jakoby v rozhovoru. „vyslyšels mě … tvé příboje, tvá vlnobití … nechceš mě už vidět … tvůj svatý chrám!“ Jonáš ani na chvilku nezapochyboval o tom, že Bůh je Pánem celé jeho situace. Bůh jej rukama námořníků hodil do moře a tak potrestal jeho neposlušnost. Na život s Bohem a na jeho činy pak prorok ve své modlitbě vzpomíná.

Závěrečná část žalmu je díkůvzdáním za záchranu. Jonáš v útrobách ryby poznal, že jej tak Hospodin zachránil. S ním je pak v rozhovoru a děkuje mu, že jej uchránil spárů podsvětí, ze kterých by se bez jeho pomoci nikdy nedostal. „Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože!“7

Hospodin je Jonášovým jediným Bohem. Ostatní jsou jen šalebné přeludy; nemá cenu držet se ničeho jiného („Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují“8). Jonáš tak shrnuje svou zkušenost s Hospodinem, za kterou jej chválí na konci své modlitby: „U Hospodina je spása!“9

Po modlitbě, která chválí Boha, je to opět Bůh, kdo se ujímá vedení běhu událostí. Hospodin rozkazuje rybě; a ta Jonáše vyvrhne na zem. Jonáš je tak zachráněn jakoby podruhé: nejprve z bezprostředního nebezpečí utonutí, pak i od pomalé smrti v útrobách ryby. Jonášova modlitba chvály tak dochází svého naplnění v událostech kolem Jonášovy záchrany.

Jonáš chválí Boha za svou záchranu. Říká, že Bůh je Zachránce. Když jsme před chvilkou porovnávali závěr příběhové linie, došli jsme ke stejnému zjištění. Odkázal jsem také na Ježíše Krista, který o sobě říkal, že je „více než Jonáš.“ Než ale přijmeme toto tvrzení, chtěl bych se společně s vámi podívat na to, co mají společného, aby pak mohla zvěst Jonášovy záchrany rezonovat silněji.

Ježíš se v Markově vyprávění odvolává na „znamení proroka Jonáše.“ Tímto znamením je podle jeho slov Jonášův třídenní pobyt v žaludku velké ryby, který srovnává se svým blížícím se třídenním pobytu v hrobu. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.10 Další možnou podobností mezi Jonášem a Ježíšem je ta, že oba obětovali svůj život za druhé – Jonáš za život posádky lodi.

Pokud nás tyto podobnosti povedou k Ježíši, Jonášův příklad mnohem překoná. Ježíš na rozdíl od Jonáše skutečně zemřel a byl v hrobu (srdci země) tři dny. Ryba Jonáše vyvrhla, ale Bůh Ježíše vzkřísil z mrtvých. Jonáš se obětoval za posádku lodi, Ježíš za všechny lidi. Jonášova „oběť“ byla více či méně nedobrovolná; to, že se ocitl v bouři i v žaludku ryby neplánoval. Když se pak podíváme na Ježíše, uvidíme toho, kdo říká: „Hle, je zde více než Jonáš!“

(3) Jonášem to nekončí…

Velká ryba Jonáše zachránila; Jonáš vzdal chválu svému Zachránci a ocitl se na souši. Jonášův dnešní příběh by klidně mohl končit zde. Otázkou však zůstává, jestli skutečně končí nebo jde dál? Má Jonášův příběh něco společného i s naším příběhem? A pokud ano, pozveme jej do našeho příběhu?

Jonáš po své zkušenosti prohlásil na prahu smrti, že spása je u Hospodina. Byla to zkušenost nejen jeho, ale celého jeho lidu. A může to být i naše zkušenost. My víme, že u Hospodina je spása. Že Spása se stala tělem, když Bůh přišel mezi nás, aby nás zachránil v Ježíši Kristu.

Spolu s Jonášem můžeme volat k Bohu, když přichází životní soužení. U Jonáše to bylo moře, co jej ohrožovalo, jeho proudy, co ho táhly ke dnu a chaluhy, co se mu omotaly kolem hlavy. Dno se na Jonáše těšilo, podsvětí otevíralo svá vrata a Jonášovi hrozilo, že se za ním nadobro zavřou.

Naším mořem, které nám hrozí smrtí je moře hříchu, ve kterém před Bohem plaveme všichni, ať už o tom ví nebo ne. Všichni jsme zmítaní vlnami a proudy pokušení a nástrah. A když se v tomto duchovním boji chceme vzepřít, brání nám v tom ze všech sil chaluhy, co se nám omotávají kolem hlavy. Naše síly nás dříve nebo později opustí.

Je vůbec nějaká naděje na záchranu? Jakou měl Jonáš? V soužení volal k Hospodinu, on odpověděl! Když byl v duši tak skleslý, Hospodina si připomínal; jeho modlitba k němu došla. Hospodin Jonáše zachraňuje a Jonáš je za záchranu vděčný. Hospodin je ten, kdo má ve svých rukou veškeré dění. Spása je u Hospodina!

Podobně i my máme naději u našeho Boha, který je milosrdný ke všem bez rozdílu. Ti, kteří k němu upřímně volají a skládají v něj své naděje, se v něm nezklamou. Ti však, kdo se drží čehokoliv jiného, se sami připravují o milosrdenství.

Boží milosrdenství přišlo na svět v Ježíši Kristu. Ten je pravým Jonášem, a ještě víc! O něm svědčí i Jonášův příběh, který však Ježíš překonává. Svou smrtí nám zachraňuje životy a svým vzkříšením nám dává nové životy, novou naději a nové poslání. Byli jsme Jonášovým příběhem inspirováni? A co teprve tím Ježíšovým?

Pozveme, stejně jako Jonáš, Boha do našich životů, situací a vztahů? Stane se Jonášův příběh i tím naším? Necháme Ježíše vejít i do našeho příběhu? Každý musí na tyto otázky odpovědět sám za sebe. Ti však, kdo svou naději skládají v Hospodina, jsou jeho lidem. To je pravá Církev, společenství těch, jejichž příběh se prolíná s příběhem Ježíšovým a Jonášovým. Pozvěme je do svých příběhů! Amen.

1Alexander, s. 121.

2Alexander, s. 121.

3Srov. Allen, Alexander.

4Srov. Mt 12,41c.

5Jon 2,3.

6Jon 2,3a.

7Jon 2,7b.

8Jon 2,9.

9Jon 2,10b.

10Mt 12,40.