Nebe a peklo:    Eschatologie Nového zákona

Biblická diskuzní skupina 6 – říjen 2011

Tématem dnešního setkání je biblické učení o budoucím osudu lidí. Asi každý z nás si umí něco představit o nebi a o pekle, každý má nějakou představu; tudíž i nějaké povědomí o existenci tohoto konceptu. Nejrozšířenější je však pozůstatek středověké představy o tom, že nebe je nahoře a peklo je dole; v nebi je pohoda a v pekle vás vaří čerti s vidlemi a hříšníci trpí věčná muka. Nakolik je taková představa v souladu s Biblí? Jak se konkrétně mě a tebe dotýká biblické učení o nebi a pekle?

Z Bible můžeme vyčíst učení o věčném životě. Ze studia Janova evangelia je to asi nejzřetelnější, kde se spojení věčný život objevuje 16x a z toho nejčastěji spojený s vírou v Ježíše a vždy s Ježíšovou osobou. To může být jeden rozměr budoucího osudu člověka: věčný život. Každému je uloženo jednou zemřít – to se však nevylučuje s myšlenkou věčného života, protože Bible také obsahuje učení o budoucím vzkříšení mrtvých[1]. Tím se dostáváme ke schématu: (1) smrt – (2) vzkříšení – (3) poslední soud – (4) věčnost (kde?).

Tradiční učení Církve ale upřesňuje, kde tento věčný život strávíme, zda v nebi, což je dobré; anebo v pekle, což je špatné. Co Bible učí o těchto dvou místech?

Nebe: na nebe jsou v biblickém učení dva pohledy.

(1)   Fyzické nebe; jeden je nám blízký, je to ten, který se vztahuje k fyzickému nebi, které je nejčastěji spojováno se zemí „nebesa a země“[2]. Stará představa nebe byla polokoule nad světem. Babylónský náčrtek je v BS.

(2)   Nebe, jako příbytek Boží; Nebe je nepřístupné a člověk tam nemůže. Jediný, kdo přišel z nebe je Ježíš (J 3,13). Apoštol Pavel naznačuje možnost existence vícera úrovní nebes (třetí nebe), což byla obvyklá starověká představa. Nebe je místo, kde má Bůh svůj trůn a odkud kraluje nad celým stvořením (vesmírem). „Boží příbytek na nebi je výrazem Boží nepřekonatelné transcendence a všudypřítomnosti v našem životě.“[3] „Celý NZ jazyk lze beze zbytku chápat tak, že nebesa jsou místem dokonalosti.“[4]

Peklo: Slovem peklo se v Novém zákoně překládá slovo gehenna – γέεννα. „Peklo“ (γέεννα), též Údolí syna Himónova (גֵּ֣י בֶן־הִנֹּ֗ם), kde gehenna je zkráceným tvarem ge ben hinóm (srov. Joz 15,8; 18,16; 2Kr 23,10; 2Pa 28,3; 33,6). Jedná se o údolí vblízko Jeruzaléma, kde se v souvislosti s pohanskými rituály obětovaly děti. Později se tam vyvážel a pálil odpad z Jeruzaléma, z toho se později stala obecně přijímaná představa pekla jako místa, kde hříšníci trpí věčná muka. Ježíš později k této představě odkazuje (Mt 5,22 – γέενναν τοῦ πυρός).

(1)   Peklo jako místo pobytu zemřelých: posmrtná existence zemřelých je stínová, bez radosti a bez ceny. Šeól je rámcová představa místa, kde tyto stínové existence přebývají. Je to hrob či příkop, díra, studna v hlubinách země. Sem sestupují všichni živí, a to nenávratně, nemohou tam chválit Boha, ani doufat v jeho spravedlnost nebo věrnost. Je to naprostá opuštěnost.

(2)   Peklo jako místo pobytu hrůzy a pekelných mocností: Šeól ale vždy nečeká na svou hodinu; číhá jako nenasytná příšera na oběť, které se zmocňuje v plném rozkvětu sil. Vpád podsvětních sil do světa je nesnesitelným dramatem (Ž 18,5-6).

(3)   Peklo jako místo pobytu hříšníků: Smrt vyplývá z hříchu (Gn 3). Postupující přesvědčení o této skutečnosti prohlubuje hrůzostrašnost popisu pekla, které už kdysi pohltilo Korana, Dátana a Abírama (Nu 16,32n) a neustává v pokusech o pohlcení slávy Siónu s jeho hlučícím davem, hlukem a jásotem; bezbožníci v něm mizí s úděsem (Ž 73,19). Hrůzné příklady měl Izrael v příbězích o zničení Sodomy a Gomory (Gn 19). Smrt ohněm, který neuhasíná je už NZ obrazem z evangelia. Toto peklo už není standardním šeolem, ale peklem, seslaným z nebe Bohem. Je rozpalováno Hospodinovým dechem, zápalem jeho hněvu. Ježíš a peklo – Podobenství o boháči a Lazarovi (L 16,19-31); Mluví o drastických obrazech, jako jsou pláč a skřípění zubů, ohnivá pec, ohnivé jezero, peklo, kde červ neumírá a oheň neuhasíná; místo, kam může Bůh uvést
duši i tělo. Na posledním soudu pak hrozba slov „neznám vás, jděte pryč“.

 Jak je to ale s věčným trestem pro ty, kteří Boha nepřijali? Není to nespravedlivé, když se snažili žít slušné životy a nijak moc nehřešili? Odpověď může znít velice tvrdě, avšak ti, kdo Boha odmítli, odmítli i možnost, být v nebi s ním (podle výše popsané definice nebe, jako místa Božího přebývání). Zde je nutné podotknout, že Boží standardy pro spravedlnost jsou neskonale náročnější, než ty lidské. Tak náročné, že je nemožné je splnit a tudíž být spravedlivý. Nespravedliví jsou pak souzeni a podle rozsudku jsou pak určeni na věčnost buď v nebi anebo v pekle.

Ponechme otázku spravedlivosti tohoto konceptu vůči jednotlivci zatím stranou a zaměřme se na věčnou otázku vztahu svobodné lidské vůle a Boží vůle. Pokud Bůh dopředu všechno ví, jaký význam má ještě lidská svobodná vůle? Pokud jsou ke spasení vyvolení jen někteří a pokud je bez Božího zásahu nemožné dosáhnout spasení z lidské svobodné vůle či snahy, není to až příliš kruté?

V otázce svobody lidské vůle jsou v zásadě dva přístupy: (1) kalvinistický, který v podstatě říká, že vše záleží na Bohu a člověk nemůže udělat v otázce svého spasení nic, pokud to není Boží vůle; a (2) arminiánský, který říká, že lidé mají svobodnou vůli a můžou se rozhodnout pro své spasení či nikoliv.

Důležitým faktorem je Boží předcházející milost. Umírněný přístup kalvinismu říká, že Bůh svou milostí zařídil možnost spasení pro všechny lidi. Zároveň ale každému člověku někdy v životě svou milostí osvobodí jeho vůli tak, aby mohl zareagovat na nabídku spasení nezatížen hříchem, alespoň pro tento okamžik rozhodnutí. Ve světle tohoto přístupu je pak koncept nebe a pekla spravedlivější, protože se každý rozhodnul zcela svobodně.

Bible jasně učí, že lidská spravedlnost pro Boha není dost dobrá. Boží standardy jsou neskonale vyšší, než ty naše a než jsou naše schopnosti a snahy je naplnit. Bohu dík za to, že ospravedlnění je lidem dáno skrze víru v Ježíše Krista. Pokud lidé svěří svou víru do něj, můžeme se společně s apoštolem Pavlem ptát: kde je smrti tvé vítězství? A malé povzbuzení na závěr: na konci osmé kapitoly Pavlova dopisu do Říma (Ř 8,31-39) je dlouhým způsobem napsáno, že nic nemůže věřícího vytrhnout z ruky Boží!

Reference

Driscoll, Mark. Religion Saves + Nine Other Misconceptions. Wheaton, IL: Crossway, 2009. s. 69-103.

Keller, Timothy. Proč Bůh?: Rozumové důvody pro víru v Boha ve věku skepticismu. Praha: Triton, 2011. s. 99-114.

Keller, Timothy. The Reason for God: Conversations on Faith and Life. Grand Rapids, MI: Zondervan, 2010. s. 77-89.

Morgan, Christopher W.; Peterson, Robert A. Is Hell for Real or Does Everyone Go to Heaven? Grand Rapids, MI: Zondervan, 2004.

Začali jsme pořádnou grilovačkou, z níž jsou fotografie v příspěvku níže.

**************************************************************************************************************

Poté jsme rozdali 40 litrů kávy a čaje a také asi 1500 láhví vody…

**************************************************************************************************************

Uspořádali jsme koncert v TOP Café…

**************************************************************************************************************

Připravili večer USA

**************************************************************************************************************

A nakonec jsme začali naše pravidelná setkání nad Biblí…

Několik fotografií z této akce přidáme do tohoto příspěvku již brzy!

English Conversation Club v Dobré kavárně

A ještě na škole Jana Wericha