Vyslání sedmdesáti

Hlasatelé Božího království (L 10,1–20)

2016-07-03 – Vyslání sedmdesáti učedníků – L 10,1-20.mp3

(1) Třetí přikázání Ježíše Krista

• Úvod: Léto chceme strávit s evangeliem dobrých zpráv o Ježíši a Božím království, o odpuštění hříchů a vzkříšení z mrtvých. Léto s evangeliem chudých, utlačovaných a zlomených – na které ale Bůh nezapomněl, které naopak pozvedá. To je #LetoSLukasem.

• Výzva: Strávit toto léto studiem Lukášova evangelia – nebo alespoň jeho čtením. Přečíst Lukášovo evangelium trvá asi hodinu – v mojí Bibli je to necelých 33 stran textu. To se dá zvládnout za jedno odpoledne u kávy. Zkusme se zaposlouchat do slov, která nás povedou k následování Ježíše Krista!

• Minulá teze: Ježíš nás zve do Božího království, ale naše způsobilost pro toto království se odvíjí od toho, zda jej následujeme. Co to znamená, nám Lukáš ukázal ve svém evangeliu, když vyprávěl o Ježíšově setkání se třemi cizinci. Jejich rozhovory s Ježíšem nám ukázaly cenu následování; jeho prioritu před vším ostatním a také nám ukázaly nutnost vydání se následování Ježíše Krista.

• Teze dnešního kázání: Ježíš nám zanechal přikázání lásky (miluj Boha a miluj bližního) a misie (získávej mi učedníky). Vybírá si další učedníky, aby je poslal uzdravovat a zvěstovat království Boží. Poselství o blížícím se Božím království je dosvědčováno uzdravováním a osvobozováním od zlých duchů. Ti, kdo jsou posláni na tuto misi jsou cele vydáni nebeskému Otci, který se o ně stará.

Biblický text: L 10,1-20

Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. ² Řekl jim: “Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. ³ Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. ⁴ Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte. ⁵ Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: ‘Pokoj tomuto domu!’ ⁶ A přijmou­‑li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne­‑li, vrátí se opět k vám. ⁷ V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť ‘hoden je dělník své mzdy’! Nepřecházejte z domu do domu. ⁸ A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží; ⁹ uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: ‘Přiblížilo se k vám království Boží.’ ¹⁰ Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ¹¹ ‘Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží’.

¹² Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji, než tomu městu. ¹³ Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání. ¹⁴ Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám. ¹⁵ A ty, Kafarnaum, budeš vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! ¹⁶ Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.”

¹⁷ Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: “Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.” ¹⁸ Řekl jim: “Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk. ¹⁹ Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. ²⁰ Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.”

Možná to někomu znělo jako deja­‑vu, protože velice podobný text se můžeme dočíst o kapitolu dříve, kde Lukáš popisuje poslání dvanácti apoštolů (srov. L 9,1-6). Devátá kapitola je sama o sobě výživná: Ježíš posílá apoštoly s evangeliem po zemi, činí divy, promlouvá o následování a poté, co v něm učedníci rozpoznají Mesiáše, jsou svědky jeho proměnění na hoře. Po těchto událostech, po promluvě se třemi cizinci o následování, Ježíš k velkému úkolu posílá věští množství učedníků.

(2) Mnohá žeň

Práce je hodně, pracovníků málo. Myslím, že to zná každý zaměstnavatel a nebo to mnozí s nás slyšeli od svých šéfů. Nejinak je tomu s učedníky a Ježíšem, který těmito slovy vysvětluje, proč posílá do světa skupinu učedníků, která byla větší než leckterý baptistický sbor v naší zemi.

Ježíšova slova o žni jsou zajímavá. Pohledem na jejich poslání bychom spíše řekli, že se jedná o rozsévání, jak je častokrát označováno zvěstování evangelia (v tomto případě přicházejícího království Božího). Jenže sklízení a slova o žni mluví o tom, že lidé toto poselství přijímají a věří.

S touto vírou bychom měli zvěstovat i my – s vírou, že to nejenže není marné, ale i s vírou, že evangelium bude přijato Bohem připravenými lidmi. Slovy o žni Ježíš naznačuje konečné shromáždění Božího lidu¹.

Ježíš posílá své učedníky s důležitým posláním: zvěstovat království Boží a dosvědčovat jej mocnými činy uzdravování a exorcismu.Po dvou byli posíláni nejen z praktického důvodu (že se mohli vzájemně podporovat), ale především z teologického důvodu – protože zvěst podpořená svědectvím dvou svědků je pravdivá. „Bylo potřeba svědectví dvou svědků, aby byla slova odsouzení měst pravdivá.“²

Žeň je mnohá i dnes. Řepy mají 24.235 obyvatel. Kolik z nich chodí do nějakého sboru? Kolik z nich ví o našem sboru? Kolik z nich už slyšelo evangelium? Žeň je mnohá, lidí málo. Co s tím uděláme? Ježíš odpovídá: „Proste Pána žně, ať pošle další pracovníky.“Žeň patří Pánu: To on ji má ve svých rukou. To On ji dává vzrůst a dozrát. A jako Ježíšovi učedníci jsme posláni ke stejnému úkolu.

Prosit Pána žně, aby poslal další pracovníky neznamená zproštění našeho úkolu misie. Ba právě naopak – vždyť ty nové pracovníky musí někdo doprovázet, připravovat, podporovat – Pán si tak i skrze nás může ony dělníky žně připravovat. „Protože poslání zahrnuje vykonávání Božích přikázání, je naprosto přiměřené jej prosit za prostředky nezbytné pro vykonání tohoto úkolu.“³

Učedníci jsou posláni jako ovce mezi vlky:Apoštolové Božího království nejsou z tohoto světa, nejsou jako tento svět. Proto jsou jiní. Jako ovce od vlka. Zvěstování Božího království také nemá být v žádném případě útočným aktem. „Moudrost a integrita je klíčová kombinace, která není v církvi často k vidění. Ve skutečnosti je kolikrát převracíme, což nás usvědčuje z toho, že jsme viní jako hadi a hloupí jako holubice. Vznešená christologie se objevuje v Ježíšových slovech o tom, že lidský osud závisí na odpovědi na něj a jeho vyslance.“⁴

(3) Instrukce učedníkům

Co tedy měli dělat učedníci? Měli zvěstovat království Boží a dosvědčovat jej uzdravováním a exorcismy.Evangelium má být dosvědčováno činy. V případě sedmdesátky, mocnými činy, které byly znamením příchodu Mesiáše.

Když budou přijati, mají zůstat; když ne, mají jít dál. Co je ale důležité, v obou případech mají zvěstovat, že království Boží se přiblížilo.

Naše hříchem porušená přirozenost nás tíhne k tomu, abychom šli mezi své. Tam, kde nás přijmou, bychom zůstali, dokud by nám bylo dobře; tam, kde by nás odmítli bychom na ně svolávali horoucí peklo. Ježíš to ale nedělal. Vždyť on přišel, aby položil svůj život jako výkupné za mnohé!

Vezměme si například knihu Jonáš – tam proroka (také s hříchem porušenou přirozeností) k smrti rozhněvá milující Bůh – Bůh, který miluje dokonce i nepřátele⁵. Jsme ochotni takového Boha přijmout své přirozenosti navzdory? Ježíš to učí své učedníky, když jim přikazuje: I když Vás nepřijmou, řekněte jim, že se přiblížilo království Boží.

Učedníci mají i jiné instrukce o tom, co si nemají s sebou brát, že nemají nikoho zdravit, a jak mají zdravit ve městech, kam jsou posláni. To, že si nemají brát ani peněženku, ani batoh, ani turistické boty může naznačovat jak naléhavost úkolu, tak i vynucovat spoléhání se na Boha, že se o své učedníky postará.

Ježíš prochází Samařskou oblastí, do které vysílá sedmdesátku hlasatelů Božího království. Je to tak naléhavý úkol, že mají okamžitě vyrazit a nic moc si s sebou nebrat. Nemají si s sebou nic brát, aby byli donuceni spoléhat na Boha, víc mluvit s lidmi a plnit tak své poslání. Když čteme tuto pasáž, můžeme v ní slyšet ozvěny horského kázání, kde Ježíš říká:

„Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?“⁶

A s nikým se nezdravte: To není nezdvořilost. V Ježíšově době byl pozdrav rituálem a trval docela dlouho. Nejlepší bylo se zdravení vyhýbat, protože poslání učedníků bylo urgentní a neměli se nechat rozptylovat. Z druhé strany viděno, bylo pozdravení pokojem součástí jejich poslání.⁷

Naučme se obětovat dobré pro nejlepší;je dobré se zdravit s lidmi, ale nejlepší je je získávat pro Boží království. Vždy bude spousta dobrých věcí, které bychom mohli dělat. Nedělejte je na úkor těch nejlepších, ke kterým Vás Pán Bůh povolává!

Učedníci také nemají přecházet z domu do domu; a mají jíst, co je jim nabídnuto. V tom také vidíme praktický rozměr ochrany učedníků před pokušením jít tam, kde se cítí dobře či pohodlně. „Toto nařízení je chrání před tím, aby manipulovali službu za účelem získání lepšího ubytování a stravy.“⁸ Učedníci byli za svou službu odměňováni tím, že dostávali stravu a ubytování. Nařízení o jídle je chrání před vybíravostí. V Samařsku byly pro jídla stejné rituální předpisy.

První Církev ale zažila i takové „služebníky“, kteří pohostinnosti zneužívali, proto bylo takové jednání znamením falešného proroka. „Každý apoštol přicházející k Vám budiž přijat jako Pán. Nezůstane u vás než jeden den; v případě potřeby i druhý. Kdyby zůstal tři dny, je to lživý prorok. Obcházející apoštol si nevezme nic než chleba (na cestu) do místa, kde bude nocovat; žádal­‑li by stříbro, je to lživý prorok.“⁹

(4) Návrat učedníků

Běda Chorazim, běda Betsaidě, běda Kafarnaum. Trojice měst na severním břehu Galilejského jezera byla důležitá. Důležitost, které si byli vědomi, ale vedla k pýše, která zatvrdila srdce jejich obyvatel, proto se už viděli v Božím království a zároveň nevěřili Ježíši. Jeho slova by pro tato města byla fackou. Z pohledu Samařanů to ale byla nadějná zpráva: Bůh přijímá i ty malé! I ty nečekané! I ti zvenčí mají šanci najít víru a Boží přízeň. Přijímající přijímá, odmítající odmítá. Vás i mne.

Když se nadšení učedníci vrátili ze své první misijní cesty, byli nadšení! Jak už to ale bývá, učedníci to nechápali a radovali se z nedůležitého. Jejich reakce by se dala vyložit jako WOW, ono to opravdu funguje! Nevím, kdo z vás zná britský komediální seriál Black books. V jedné z epizod Manny zjistí, že umí hrát na klavír. Je z toho nadšený a v šoku.¹⁰ HA! Ono to opravdu funguje. Radost je vedlejším produktem služby – ta by neměla být smutná, ale naplněná nadpřirozenou radostí.

Ježíš učedníky vrací zpět k jejich poslání. Připomíná jim evangelium. Jejich poslání je o Božím království. Oni jsou jeho součástí – to má být zdrojem radosti Ježíšových učedníků; radosti, kterou jim nic nevezme. Evangelium potřebují jak učedníci, tak i svět. Neustálé vystavování se evangeliu a přijímání vede k hlubšímu následování Ježíše – a setrvávání v tom, co je naším posláním.

Bůh mezi nás přichází ve svém království. Ježíš jej ustanovil a na nás je, abychom radostnou zprávu o něm šířili dál. Kde Bůh jedná mezi věřícími, tam je Boží království. Nepřekrývejme jej ale s Církví. Ta je dle reformačního hesla tam, kde se káže slovo Boží a kde se vysluhují svátosti.

Boží království je tam, kde jsou Ježíšovi následovníci – lidé, kteří se cele vydali následování Ježíše Krista; kteří vidí následování jako prioritu a smysl svých životů a kteří vědí, že je to bude hodně stát – ale že ta cena za to stojí. Vždyť kdo se vydá za Ježíšem, bude jej následovat až za hrob, až do slavného vzkříšení, protože to dobré přetrvá!

Přátelé, přijímejte Ježíšovy posly. Přijímejte jeho učedníky a zprávu evangelia, která je podpořená skutky lásky. Jděte a neste s sebou poselství evengelia; dosvědčujte jej skutky a radujte se z toho, že jste Ježíšovi učedníci a součástí jeho království! V Ježíši to může být všechno naše. Amen.