Kristovo smýšlení mezi námi

Kristovo smýšlení v nás, mezi námi a skrze nás (Fp 2,11–11)

2016-06-19 – Služba – Fp 2,1-11 .mp3

(1) Jaký je křesťan?

• Ty děláš tohle! A to si říkáš křesťan?! Kolikrát jste slyšeli něco podobného? Kolikrát jste něco podobného řekli druhým lidem?

• Dnes je poslední ze šesti nedělí, kdy se zamýšlíme nad tím, jací jsou Ježíšovi učedníci a následovníci, kterým se říká křesťané. Po Velikonocích jsme strávili šest nedělí nad tématem #JakyJeBuh a dnes zakončíme téma #JakyJeKrestan.

• Jaký je křesťan? Jako Kristus. Celé křesťanství je o Ježíši Kristu. O něm totiž v konečném důsledku byla všechna kázání. Je tomu stejně jako s Biblí ve slavné scénce divadla Sklep: Je to jen o něm.¹

• Křesťanství je o následování Ježíše, který nám dal tři úkoly: Miluj Boha; miluj bližní; získávej mi učedníky.

• Křesťanský život se tak vyznačuje tím, že (1) se nebojí přijmout utrpení; (2) je charakterizován svobodou; (3) křesťan hledá a následuje Boží vůli; (4) modlí se – hovoří s Bohem; (5) Bůh hovoří do jeho života; (6) proměňuje své smýšlení podle Krista.

  • Následování Ježíše se nevyhýbá utrpení, když na něj dojde: zapřít sám sebe, vzít svůj kříž a následovat je výzva stejně těžká tehdy jako nyní.

  • Skutečná svoboda je k nalezení v Ježíši. Není to svoboda cochcárny, ale svoboda OD – PRO; svoboda od všech zlodějů života je svobodou pro druhého; jsme svobodni od hříchu pro lásku k Bohu a bližnímu.

  • Rozpoznání a následování Boží vůle je pravou bohoslužbou křesťanů. Svou vůli nám Bůh zjevil v Ježíši: záchrana v Ježíši pro životodárné společenství člověka a Boha. Je to něco, co se nám stalo; zároveň něco, oč musíme usilovat.

  • Neutuchající modlitba (hovoříme s Bohem) je životní postoj křesťanů, který se projevuje radostí, modlitbami, vděčností, přijímáním proroctví, otevřenosti působení Ducha svatého a rozlišování dobrého od zlého. Naplňujeme tím Boží vůli pro nás a zůstáváme v Kristu Ježíši. Radost, modlitba a vděčnost jsou znaky Božích obrazů; kdo je nemá, stává se karikaturou křesťanství.

  • Bůh promlouvá k nám přes Bibli, druhé lidí a dalšími způsoby zjevení. Pravidelná četba Bible nevede jen k získávání informací o Bohu, ale také k naslouchání jeho hlasu.

• Teze kázání: Apoštol Pavel nás vybízí, abychom žili podle své víry. Vybízí nás k tomu, abychom se řídili Kristovým příkladem a popisuje nám, jak to vypadá. Ideál křesťanství je v Ježíši Kristu Není nedostižný, ale v Kristu je živý v nás, mezi námi a skrze nás.

Biblický text: Fp 2,1-11 (B21)

Je­‑li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký soucit a milosrdenství, ² pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. ³ Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. ⁴ Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých.

⁵ Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: ⁶ Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. ⁷ Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. ⁸ Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! ⁹ Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, ¹⁰ aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí ¹¹ a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.

Když jsem začal kázat na téma #JakyJeKrestan, měl jsem snahu ukázat, že křesťané mají své jméno podle Krista (Χριστός – Χριστιανός). V knize Skutků, která pojednává o historii první církve, tak nazvali Ježíšovy učedníky, protože se mu podobali svým životem, jednáním i smýšlením. S ním totiž stojí a padá celé křesťanství;  jedině v něm je možné žít tak, jak nás k tomu vybízí.

Hlavní důraz apoštola Pavla je ve spojení slov „V Kristu Ježíši“(ἐν Χριστῷ Ἰησοῦ); v něm můžeme snášet utrpení, žít ve svobodě, poznávat (ale i naplňovat) Boží vůli a mluvit s Bohem, naslouchat jeho hlasu. A dnes ještěpřidám téma toho žít tak, aby to odráželo Kristův charakter – v jednotě jeho a našeho smýšlení i jednání.

Nevím, kdo z vás se kdy dostal do vedoucí pozice, kdy měl na starosti nějakou skupinu lidí. Když se vaší skupině daří, jejich úspěch je i vaší radostí. V křesťanství jde o to žít s Ježíšem, nechat jeho Ducha žít v nás a skrze nás pro druhé. Zeptejte se mně, zeptejte se Willa, Martina, Jendy, Joea – naše radost je v tom, když žijete podle evangelia, podle Ježíšova příkladu k Boží slávě.

Něco podobného prožíval apoštol Pavel. Založil malý sbor ve městě Filipis. Musel jej ale opustit dříve, než plánoval, protože mu nepřátelé začali usilovat o život. Poslal do sboru na návštěvu svého spolupracovníka Timotea, který mu přinesl povzbudivé zprávy o tom, jak ve víře vytrvali a rostou v poznání Ježíše. Proto jim píše dopis, aby je povzbudil a utvrdil ve víře. Přestože byl dopis Filipským napsán ve vězení, je velice povzbudivý a plný radosti, kterou křesťané nachází v Ježíši.

První kapitola končí vybízením k tomu, aby křesťané žili život hodný evangelia². Druhou kapitolu otevírá přáním, aby křesťané žili v lásce a jednotě. Je ale vůbec něco takového? A i kdyby, je to vůbec možné?

(2) Co má křesťan dělat?

Pavel začíná sérií čtyř otázek, které vyžadují kladnou odpověď: (1) Existuje nějaké povzbuzení v Kristu? (2) Existuje nějaká útěcha v lásce? (3) Existuje nějaké společenství Ducha? (4) Existuje nějaký soucit a slitování? Odpověď je zde zcela jasná. Ano, chceme, aby to bylo skutečností i v našem životě. Jeden by skoro řekl „na hloupou otázku hloupá odpověď.“ Mají ptáci křídla? Vaří se v Plzni pivo? Umí Ferrari vyrobit auto? Je nebe modrý a Kofola černá?³ Zacituji zde Kocoura z Červeného trpaslíka: „Tak to si ani nezaslouží odpověď!“⁴ ANO! Existuje povzbuzení, útěcha, láska, společenství, soucit i slitování. Je to v Kristu. A ještě mnohem, mnohem víc!

„Pavlovým záměrem není, abychom začali tyto věci zpochybňovat, ale aby nám svými otázkami připomněl, že jsou [v Kristu] přítomné.“⁵ Tím, že nás jako čtenáře nechá apoštol Pavel čtyřikrát souhlasit, nás otevírá ke kladnému přijetí toho, co chce říct potom – po čtveřici otázek přichází Pavlovo přání dožadující se stejně kladného přijetí.

Ve druhém verši je prosí, aby mu udělali radost tím, že budou souhlasit. Udělejte mi radost a souhlaste se mnou! Udělejte mi radost a souhlaste s Ježíšem! Pak budete mít (1) jednotné smýšlení, (2) lásku, (3) budou žít jedním životem a (4) budou jednoho smýšlení. To vše, aby mezi nimi bylo takové smýšlení jako v Ježíši.

Nehledejte život v tom, co pomíjí; hledejte jej v tom, co přetrvává! Nenechte se ovládat soupeřivostí, ješitností či honbou za marnou slávou. Usilujte o to, co nepomíjí, co po nás zůstane jako otisky Božího díla ve světě. Ježíšova přikázání svým následovníkům jsou láska a získávání druhých. K tomu je potřeba pokory a ohledu vůči druhému. Není to snad to, k čemu nás Pavel vybízí?

Opravdu tvrdý oříšek je pak výzva vážit si druhých víc než sebe. Usilovat nejen o to, co prospívá nám, ale i to, co prospívá druhým. Abychom si rozuměli, není to nějaká masochistická výzva k totálnímu zřeknutí se sebe sama, jak to můžeme vidět v buddhismu.

Pavel nám ale píše, že při prosazování svých záměrů máme brát ohledy na druhé a nejít přes mrtvoly. A také hledat, kde se naše zájmy prolínají se zájmy druhých. Není to výzva ke zřeknutí se své vůle a řízením se vůle druhých, ale k tomu, abychom druhé brali vážně při svých rozhodováních. Tak smýšlel Ježíš, tak smýšlejte i vy. Ať je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši. (Fp 2,5).

(3) Jaký má křesťan příklad?

Myšlenka je vždy počátkem činu. Proto apoštol Pavel píše dnešní text tak, aby se týkal proměny myšlení podle Ježíšova příkladu. To, o čem přemýšlíme, můžeme svou vůlí ovlivnit. Apoštol vybízí křesťany k tomu, aby své myšlení vedli podle Ježíšova příkladu.

⁶ Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. ⁷ Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. ⁸ Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! ⁹ Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, ¹⁰ aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí ¹¹ a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.

Bůh jedná skrze ty, kdo se mu vydají. Ježíš se dokonale vydal svému nebeskému Otci. A vydal se i nám, lidem. On se na jen nepodíval shůry, on mezi nás přišel; on mezi nás jen nepřišel, on se stal jedním z nás; on se jen nestal jedním z nás, on za nás žil tak, jak jsme sami nedokázali a zemřel tak, jak jsme si zasloužili. On byl vzkříšen a žije v nás, mezi námi a skrze nás. On má jméno Ježíš a je důvodem, proč jsme dnes tady.

Bůh nenechá ty, kdo mu slouží, aby bylo jejich dílo marné. Oslaví se. Protože Ježíš netrval na své Božské autoritě, daroval mu jméno nade všechna jména; protože zemřel za nás, Bůh jej vzkřísil a před jeho jménem se jednou pokloní každé koleno. Protože se Kristus ponížil, Bůh jej vyvýšil nade všechny.

Velké téma Johna Pipera, známého Amerického kazatele, je Boží sláva. Piper říká, že smyslem života je oslavit Boha tím, že se v něm budeme věčně radovat. To, co Ježíš vykonal, vykonal z lásky k Otci, lásky k lidem a ke slávě Boží. Vznikla církev, která nese ideál křesťanského života. Ten ideál ale není nedosažitelný. V Kristu může být náš; může být mezi námi; může být skrze nás i k dalším!

Je vůbec možné, aby to byla pravda? V Ježíši Kristu ano! Udělejme mu radost a žijme podle evangelia v jednotě lásky, v Kristově smýšlení ke slávě Boží! Udělejte radost Pavlovi a podívejte se na Ježíše, abyste viděli ideál křesťanství, který může být náš. Udělejte radost mně a přijměte jej vírou.

Říkáme si Pochodeň, protože Ježíš řekl, že křesťané jsou světlem tomuto světu. Naším světlem je Ježíš. Sviťme tedy Boží láskou svému okolí, aby se Ježíš stal i Vaším světlem; světlem světa kolem nás! Amen.