Vyučování o modlitbě

Modleme se, jak nás učil Ježíš! (L 11,113)

 

tady_bude.mp3

(1) Modleme se!

  • Umíte se modlit? Jak a kdy a kde a s kým se modlíte? Umíte to někoho naučit?

  • Dnešním tématem je totiž modlitba, jak nás ji naučil Ježíš.

  • #LetoSLukasem: Protože je léto a nechtělo se mi vymýšlet něco extra do slabšího provozu této sezóny; protože mám rád když témata vyplývají z textu a ne obráceně; protože Lukášovo je nejkrásnější evangelium a protože jsem jej už dlouho nestudoval.

  • Co nás čeká: Dnes nás čeká Ježíšovo vyučování o modlitbě. Ježíš byl mimo jiné také skvělý učitel, a tak není divu, že za ním chodilo spoustu lidí s nejrůznějšími dotazy. Dnes za ním přijde jeden učedník s dotazem, jak se má modlit. Čeká nás Modlitba Páně, podobenství o půlnočním hostu a vyučování o modlitbě.

Biblický text: L 11,1-13

Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: “Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.” 2 Odpověděl jim: “Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. 3 Náš denní chléb nám dávej každého dne. 4 A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení ‘ale vysvoboď nás od zlého.

5 Řekl jim: “Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‘Příteli, půjč mi tři chleby, 6 protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.’ 7 On mu zevnitř odpoví: ‘Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.’ 8 Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane a vyhoví mu pro jeho neodbytnost a dám mu vše, co potřebuje.

9 A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. 10 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. 11 Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? 12 Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? 13 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!”

Také tak milujete kázání stylu málo se modlíte, musíte přidat? Já je vždycky nesnášel. Jako motivaci, abych se cítil ještě hůř, když už bylo mé svědomí dostatečně rozmasírováno, byl kolikrát dáván příklad toho, jak se kazatel vytrvale a skvěle modlí a aplikace, že my bychom měli také. Takových kázání jsem už slyšel… Od nejrůznějších bratří, kteří to možná mysleli dobře, ale vyznělo to hrozně. Jednou z mých modliteb je, abyste dnes takového zážitku byli ušetřeni.

Pořád mám pocit, že se málo modlím, že bych mohl přidat. Ale jsou jen tři druhy situací, které mě k modlitbě motivují: (1) když jsem v přůšvihu; (2) když mé srdce přetéká radostí z Ducha svatého; (3) vynucení situací (modlitební setkání, naučené zvyky a rituály).

No, a ta třetí kategorie pak podle toho, jak jsou na tom naše srdce dopadne buď průšvihem a nebo radostí. Nutit se ale do duchovních věcí považuji za zlo. Tak nám dábel krade radost z modlitby a dělá z ní mrtvý náboženský rituál a tím nás dostává tam, kde nás chce mít – pryč od Ježíše.

Dnes ale nechci prezentovat moc svých postřehů, ale chci, abychom nechali promluvit Ježíše z Lukášova evangelia. Text, který jsme četli má tři části, které spojuje téma modlitby: (1) modlitba Páně jako odpověď na to, jak se modlit; (2) podobenství o půlnočním hostu; (3) samotné vyučovábí o modlitbě.

(2) Modlitba Páně

Vraťme se tedy k Ježíši, na začátek našeho příběhu. Nějaký učedník za ním přichází, protože ho viděl, jak se modlí. A byl uchvácen – viděl Ježíše, jak rozmlouvá s Bohem jako s Otcem, důvěrně, otevřeně, bez nějakých vznosných frází – jako by se bavil s někým nejbližším. To by se rád naučil také. Tak přichází s prosbou, aby to Ježíš naučil jeho i další. Tím učedníkem bychom mohli být i my. Pane, naučíš nás to?

A jaká byla Ježíšova odpověď? Začala modlitbou, kterou známe jako Otčenáš – modlitbu Páně. Když se modlíte, říkejte…

Otče, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Dávej nám denně náš denní chléb a odpusť nám naše hříchy – vždyť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení.

Počkat – ale je to ta správná modlitba Páně? Která to je? Ta podle Matoušova evangelia? Ta podle Lukášova evangelia? Ta podle ranně křesťanské příručky Didaché? A podle jakého překladu a jaké tradice? Kralického? Ekumenického? Žilkova? Řecky či hebrejsky? Latinsky?

Nejde o přesná slova, protože modlitba není magickou formulí k tomu, abychom si zotročili Boha, aby nám dal, co chceme my. Modlitba spočívá v tom, že se vztahujeme k Bohu. Jeden z mých oblíbených autorů, Tim Keller, mluvil v souvislosti s modlitbou o Páni momentu1úžasu nad Bohem a jeho jednáním ve světě i v našich životech, který je dobrým znakem opravdové modlitby.

Páni! – při pohledu sedm let zpátky: Bůh opravdu začíná budovat církev v Řepích

Páni! – dostal jsem výplatu!

Tento svatý úžas prožijeme pouze, pokud se opravdově modlíme; odlišuje učedníky od ostatních; odlišuje děti od nájemníků.

Když se modlíte, říkejte… „Věta naznačuje obecný model modlitby.“2 Opravdová modlitba je něčím víc. „Modlitba se … stává znakem opravdového učednictví; něčím, co odlišuje Ježíšovy následovníky od ostatních.“3

Můj učitel Jan Valeš říkal: „Věřím, že bez modlitby není život možný. … Bez modlitby není život s Bohem vůbec myslitelný. Můžete se modlit o samotě nebo s někým, ale modlete se, protože bez modlitby není vztahu s Bohem.“4 Modleme se ne proto, že to musíme dělat, ale proto, že jsme milováni nebeským Otcem, který za nás dal svého Syna, který nám dal svého Ducha!

(3) Modlitba a čin

Ježíš dál vysvětluje svým posluchačům, co to znamená modlit se: tím, že vypráví podobenství o půlnočním hostu. Představte si, že máte přítele, ke kterému přijdete o půlnoci s naléhavou prosbou. To je docela slušná zkouška přátelství! Náš modelový příklad se degradoval z přítele na známého. Nepomohl. Ježíš jde ale dál a ukazuje, jak neodbytnost vede k dosažení cíle.

V podstatě říká, že přítelova prosba bude vyslyšena na základě jeho bezostyšně drzé neodbytnosti, což je překlad řeckého slova ἀναίδειαν. Ne pro prostou neodbytnost, ale pro smělou, bezostyšnou drzost, kterou si můžete dovolit pouze ve velmi důvěrném vztahu. Náš přítel se nespokojil se zápornou odpovědí5.

Tím nechci říct, že když budeme Bohu omílat naši prosbu pořád dokola, že nám ji nakonec splní, ale že se můžeme modlit zcela otevřeně a že modlitbu je důležité spojit s činem. Modlitba bez činu je prázdná stejně jako čin bez modlitby.

Modlíme se, ale také konejme to, k čemu nás Bůh povolává. Pokud jsme už dlouho neslyšeli na našich modlitbách volání k nějakému činu od Boha, opravdu jsme se modlili?

Když říkáme přijď tvé království, znamená to, že jsme povoláni k tomu jej také šířit – vždť to je poslání učedníků. Když říkáme, že jsme odpustili našim dlužníkům, jsme povoláni k tomu zařídit, aby to byla pravda. Když prosíme o záchranu od zlého, jsme povoláni k tomu se mu také postavit.

Dávat se království k dispozici je důvodem i důsledkem modlitby. Když prosíme za odpuštění hříchů, vyznáváme, že jsme už odpustili – pozor na to, abychom nebyli modlící se lháři a aby naše modlitba nebyla vymodlená lež. Když prosíme za ochranu před pokušením, jednejme tak, abychom se mu vyhýbali, jak to jen jde. To je docela dost volání k činu, které je skryto v modlitbě!

(4) Modleme se jako Ježíš!

Jak tedy zakončit vyučování o modlitbě? Zoufale a nedějně zároveň! Zoufale, protože sami to nedokážeme; vždyť ani nevíme, jak a za co se máme modlit. Nadějně, protože v tom nejsme sami;jsme jako Ježíšův učedník, který za mistrem přišel s prosbou, ať ho naučí se modlit. A Ježíš naučil.

Jsme v tom zoufale neschopní, protože z modelu jsme si udělali kolikrát jediný správný proces a ze živé modlitby se stal mrtvý náboženský rituál. A děje se nám to dnes a denně. Ze synů a dcer Boha Otce se stáváme nájemníky v domě náboženství, kteří se třesou strachy před bohem, kterého ani pořádně neznají, ale zato ví, co neche.

A jsme v tom nadějině nikoli sami, ale s Ježíšem. Ten nám říká, ať prosíme o Ducha svatého, který se za nás nevyslovitelným úpěním přimlouvá u Otce dříve, než se začneme modlit6. Modlitba je a není z nás. Je to dar, kterého můžeme užívat.

Modleme se – s vírou v Ježíše; Modleme se – s Ježíšem, který je svým Duchem přítomný v srdcích těch, kdo se vírou vydali na cestu následování; Modleme se – vedeni Duchem svatým. A Bůh už má vše připravené. Ke své slávě a našemu dobru zařídí vše ostatní!

Vždyť to hlavní už vykonal v Ježíši Kristu, když za nás zemřel, abychom mohli žít v obnoveném společenství, s obnoveným srdcem a posláním dobré zprávy obnovy do světa! Modleme se – a pak naše modlitby a naše životy nebudou průšvihem, ale budou přetékat radostí Ducha svatého!

Amen.

1Behold!

2Johnson, Luke T. Evangelium podle Lukáše, s. 200. Sacra pagina 3.

3Cousar, Charles B. Texts for Preaching, s. 446.

4Valeš, Jan. Buď vůle Tvá, kázání Karlovy Vary, 19.10.2003.

5Srov. Johnson, Luke T. Evangelium podle Lukáše, s. XYZ. Sacra pagina 3.

6Srov. Ř 8,26.