(Ne)způsobilí k následování?

Cena následování Ježíše (L 9,57–62)

2016-06-26 – (Ne)způsobilí pro Boží království – L 9,57-62.mp3

(1) #LetoSLukasem

• Na prahu léta začínáme novou sérii kázání, kterou jsem nazval #LetoSLukasem, protože evangelista Lukáš bude naším průvodcem nejen Biblí, ale i následováním Ježíše Krista.

• Mou ideou při plánování této série bylo, abychom zůstali společně v Bibli i na dovolených, během léta, když máme tendence všechno opustit a vypnout. Nevypínejme ale naše napojení na Ježíše, našeho dárce života. O něm nám bude přes léto vyprávět „milovaný lékař Lukáš“.

• „Ne nadarmo se Lukášovo evangelium nazývá nejkrásnější knihou světa. Je to opravdu evangelium krásné jak obsahově, tak i po stránce slohové. Je to evangelium milosrdenství, radosti a pokoje: evangelium, ve kterém se k nám přibližuje Boží Moudrost, Blaženost a Láska v osobě bezhříšného člověka Ježíše Krista. Je to evangelium, které se ujímá všech „ponížených a uražených“ a vrací jim lidskou důstojnost.“¹

• Dnešním tématem chci otevřít otázku způsobilosti pro Boží království. Pro něj je totiž způsobilý pouze ten, kdo je následovníkem Ježíše Krista. Jaká je ale cena následování?² Dnes nám Lukáš povypráví, jak o tomto tématu Ježíš promluvil se třemi cizinci.

Biblický text: L 9,57-62

Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: “Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.” ⁵⁸ Ale Ježíš mu odpověděl: “Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.” ⁵⁹ Jinému řekl: “Následuj mne!” On odpověděl: “Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.” ⁶⁰ Řekl mu: “Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.” ⁶¹ A jiný mu řekl: “Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.” ⁶² Ježíš mu řekl: “Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.”

Ježíš se rozhodl, že půjde do Jeruzaléma – a na jeho cestě do Jeruzaléma se odehrává i dnešní příběh. Kolem Ježíše se točilo vždy hodně lidí – zvědavců, senzacechtivých lidí, zákoníků, lidí co po něm chtěli pomoc a učedníků, kteří v něj uvěřili. Někteří za ním viděli příležitost proslavit se či stát se součástí revolucionářského hnutí proti nenáviděným Římanům. Spousta z nich mu jen chtěli být nablízku.

Kdybychom z kontextu vytrhli jen pasáže o následování, byla by to hezký příběh o úspěchu: Přijde za ním první cizinec a řekne, že bude Ježíše následovat kamkoli půjde. Druhému řekne Ježíš „následuj mne“ a nedostane odmítavou odpověď. Přijde za ním třetí a také řekne, že jej bude následovat. Bez kontextu nám ale bude chybět to zásadní.

S čím za Ježíšem přišli tři cizinci? Jaké byly jejich přání či podmínky následování? A co jim odpověděl Ježíš? Prvního varoval před nepohodlím následování; druhému ukázal, že následování má přednost přede všemi (dokonce i posvátnými) povinnostmi. Poslednímu ukázal, že v Božím království nejsou ti, kdo se plně neodevzdají následování.

(2) Následování i do nepohody

První cizinec přišel za Ježíšem se zprávou, která by byla s nadšením přijata téměř kdekoli: „Budu tě následovat kamkoli půjdeš!“Ježíš odpověděl tak, že toho nadšence nejspíš zaskočil. Jeho odpověď totiž připomínala, že následování není vždy jen radostná záležitost, ale i jistý druh odcizení se lidem: Lišky mají doupata, ptáci hnízda, ale Ježíšovi učedníci nejsou na tomto světě doma; patří do království Božího, mají nebeské občanství – a proto jsou v tomto světě cizinci a přistěhovalci.

Ef 2,19: A tak již nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny.

Žd 11,13: Tito všichni zemřeli ve víře, aniž dosáhli zaslíbení. Jen je zdálky zahlédli, vítali je a vyznávali, že jsou na zemi cizinci a přistěhovalci.

1Pt 2,11a: Milovaní, jsme tu jen cizinci a přistěhovalci…

Výzva k následování znamená výzvu k tomu přijmout i těžkosti, odmítnutí a utrpení, když na ně dojde. Následování Ježíše ale za tu cenu stojí.

Ježíš našemu cizinci pomáhá spočítat cenu následování; uvědomit si, co ho bude takové následování stát. Upozorňuje, že následování může Ježíšovy učedníky stát soužení, úzkost, pronásledování, hlad, bídu, nebezpečí i násilí³.

Následování Ježíše je ale cestou svobody a života. Výzva k následování je mesianickou výzvou k přijetí spasení, které Ježíš jako Syn člověka (Mesáiš) přináší, když zvěstuje Boží království. Následování Ježíše je tak cestou svobody od pohodlí a vlastních plánů.

(3) Mrtví mrtvým

Druhého cizince vybízí sám Ježíš, aby jej následoval. I ten se v otázce následování Ježíše rozhodl kladně, ale než se za Ježíšem vydá, žádá o povolení pohřbít svého otce.

Dnešní trend je o smrti nemluvit a nejlépe ji vytěsnit. Stalo se z ní tabu. Média prezentují mládí, sílu a úspěch. Když ale smrt přijde, málokdo ví, jak se s ní srovnat. Čím dál méně lidí chodí na pohřby, dokonce i vlastní rodiny.

V Ježíšově době tomu bylo jinak. Pohřeb rodinného příslušníka byla posvátná náboženská povinnost. „Pro Žida to byla náboženská povinnost, která měla přednost před vším ostatním. … Ježíš požaduje věrnost přesahující dokonce tak velkou synovskou povinnost.“⁴ Jelikož náboženské otázky byly nekompromisní, dával požadavek tohoto cizince dobrý smysl.

I zde však Ježíš šokuje cizince svou odpovědí. Slovní hříčka o mrtvých mrtvým nachází svou paralelu v pojetí duchovní a fyzické smrti. Kdo nenásleduje Ježíše, je duchovně mrtev. „Ať lidé duchovně mrtví pohřbívají své zemřelé. Ty však jsi povolán k životu věčnému. Proto hned pojď za mnou a vyprávěj lidem o království Božím!“⁵

L 15,24: …neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!

Ř 6,13: Své údy už nevydávejte hříchu za nástroje nepravosti, ale jako zmrtvýchvstalí vydejte sami sebe i své údy Bohu za nástroje spravedlnosti!

Ef 2,1: I vy jste byli mrtví ve svých vinách a hříších…

Ježíš jako Mesiáš přichází oznámit příchod spásy v Božím království. Následování znamená život. Ježíšova výzva k následování znamená osvobození od všeho, co se nás snaží udržet ve stavu duchovní smrti. Je to výzva k tomu jít za Životem navzdory tomu, co naše kultura, náboženství, světonázory či okolí říká.

Výzva k následování znamená přetrhání vazeb myšlenkových a náboženských zvyklostí, které nepochází od Ježíše. Jeho slova o tom, že nás osvobodí znamenají, že nás osvobodí i od toho, na co jsme zvyklí a v čem se cítíme v pohodlí. Jít za Ježíšem znamená stát se jeho učedníkem a zvěstovat jeho poselství – stát se jeho poslem.

(4) Způsobilost pro království Boží

Třetí cizinec přichází s rozhodnutím následovat s tím, že nejprve chce vyřešit jisté rodinné záležitosti. Chce se rozloučit s rodinou, než se vydá na Ježíšovu cestu. Jak už asi tušíte Ježíš to neusnadnil ani tomuto nadšenci: „Kdo začne orat, už se neohlíží nazpět. A právě tak: Kdo se nedovede celým srdcem oddat úkolu, který mu svěřuji, ten není způsobilý pro království Boží.“⁶

To, co jsem u minulého rozhovoru cizince s Ježíšem zaslechli pouze v náznaku, zde zaznívá naplno: Ježíš chce nás. Nechce naše schopnosti, naše dovednosti, náš čas, naše peníze – i když bez toho to nejde. Chce nás, celé naše srdce, celou naší duši, celou naší sílu⁷.

Ježíšovo povolání k následování znamená svobodu od sociálních vazeb, přestože ta může být krutě bolestivá. Ale je to cesta života. Je to Syn člověka. Je to Mesiáš. Je to Boží Syn. A zve nás do vztahu života. Dává nám odpuštění hříchů a nebeské občanství.

Následování Ježíše není jednoduché. Má absolutní přednost a prioritu v našich životech. A je tím jediným, na čem záleží – to je naší způsobilostí pro království Boží, do kterého vede jediná cesta – Ježíš, který řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život.“⁸ Vydejme se s ním do tohoto léta! Amen.