Neseme pochodeň naším světlem je ježíš

Stalo se Vám někdy, že jste usnuli na vavřínech a pak vás něco překvapilo? Stalo se Vám někdy, že jste se nechali napálit nějakou habaďurou? Stalo se Vám někdy, že jste podepsali nějakou smlouvu a později jste zjistili, že není až tak výhodná, jak Vám slibovali? Přesně v této situaci se ocitli Izraelci. Dnešní příběh nás nezavede nejprve do Izraelského tábora, ale do Gibeonu, jehož obyvatelé byli natolik zasažení zvěstí o Hospodinových činech, že s tím museli něco udělat. S tou zvěstí porovnali tamní králové i prostí obyvatelé. Izraelci si nakonec odnesli ponaučení „Nenechte se napálit!“, které je i tématem dnešní bohoslužby. Dnes se podíváme na silný motiv víry, která následuje zprávu o Hospodinu; na to, jak jednání na vlastní pěst komplikuje život a na sjednocující moc odpuštění. Biblický text: Joz 9,1-6.14-15.24-27 (B21) 1 Když se to doslechli všichni králové na západním břehu Jordánu, na horách, v podhůří a po celém pobřeží Středozemního moře před Libanonem – král chetejský, emorejský, kanaánský, perizejský, hivejský a jebusejský – 2 sešli se, aby společně bojovali proti Jozuovi a Izraeli. 3 Také obyvatelé Gibeonu se doslechli, jak Jozue naložil s Jerichem a s Ajem. 4 Vymysleli proto lest: Vypravili se na cestu jako poselstvo; na osly si naložili staré pytle a opotřebované, potrhané, záplatované měchy na víno, 5 na nohy si vzali ošlapanou, pospravovanou obuv a na sebe chatrné šaty. Všechen chléb, který měli s sebou, byl vyschlý, až se drolil. 6 Když přišli k Jozuovi do gilgalského tábora, řekli jemu a izraelským mužům: „Přicházíme z daleké země; uzavřete s námi smlouvu.“ [Izraelci nejprve nevěří a Gibeonští opakují svou historku] 14 Izraelští muži dali na jejich zásoby a neptali se na Hospodinův výrok. 15 Jozue jim zaručil pokoj a uzavřel s nimi smlouvu, že je nechá naživu. Také vůdcové obce jim to odpřisáhli. [Lest Gibeonských se provalí a lid je zmítán mezi touhou je zabít a strachem z porušení přísahy] 24 Na to Jozuovi odpověděli: „Tvým služebníkům bylo spolehlivě oznámeno, co Hospodin, tvůj Bůh, přikázal svému služebníku Mojžíšovi. Prý vám dá celou tuto zem a všechny obyvatele této země před vámi vyhubí. Hrozně jsme se před vámi báli o život, proto jsme to udělali. 25 Teď jsme ve tvých rukou. Udělej s námi, co považuješ za dobré a správné.“ 26 Jozue s nimi tedy naložil takto: Vysvobodil je z rukou synů Izraele, aby je nepobili, 27 a téhož dne z nich udělal dřevaře a nosiče vody pro obec a pro Hospodinův oltář na místě, které vyvolí. A tak je tomu až dodnes. (1) Zvěst o Hospodinu V tomto textu je veliká víra. Víra následuje zvěst o Hospodinových činech. Obyvatelé země uslyší zprávu o Hospodinových činech, o Jozuově vítězství v Jerichu a Aji a Bohem vyvoleném lidu. Ta zpráva je natolik mocná, že se podle ní zařizují jak králové, tak i prostí lidé. Naše životy denně ovlivňují nejrůznější zprávy. Některé zprávy nás ovlivní na zbytek života, jiné téměř vůbec. A evangelium je zprávou, která nás ovlivňuje s přesahem do věčnosti. Jaké zprávy či zvěsti jsou pro Vás dnes natolik významné, že se podle nich zařídíte? Je to předpověď počasí, kdy si na základě zvěsti vezmu bundu a deštník? Nebo je to zvěst o vývoji ekonomické situace, na jejímž základě se rozhodnu více či méně investovat? Nebo je to zpráva o tom, že Vás přijali na novou pozici nebo na školu? Nebo je to zvěst o tom, že do Prahy přijíždí nějaká celebrita, kterou musím vidět? Nebo je to zvěst o Bohu, která promění můj život? Zvěst o Hospodinu si žije vlastním životem. Izraelci nehlásají dnešním aktérům zvěst o Hospodinu. Oni jí slyšeli odjinud. Zpráva o Hospodinových činech, o Jozuově vítězství, o Mojžíšovi a Izraeli si žije svým vlastním životem. Věhlas Hospodinovy zvěsti přesahuje Izrael. Věří i ti, jimž nic nezvěstovali. Zpráva se šíří po světě i bez jejich přičnění. Podle té zvěsti se zařídili jak králové země (vytvořili alianci, aby mohli válčit s Izraelem); tak i prostí lidé (vymysleli lest, aby se stali součástí Izraele); tak i Izrael (přijali Gibeonské mezi sebe). Králové měli obavy; Gibeonští měli strach a Izraelci měli soucit. Všechny tři postoje budí silné emoce a nutí nás nějakým způsobem jednat. Králové jednali. Giobeonští jednali a jednali i Izraelci. Ani jedna skupina není hodnocena ani vypravěčem, ani Hospodinem. Jednání králů bylo přirozené (mám obavy – připravím se na boj). Jednání Gibeonských pramenilo z víry a vedlo k pokání (odvrátili se od dřívějšího života a šli za Hospodinem a jeho lidem). Jednání Izraelců bylo nezodpovědné: nekonzultovali s Hospodinem tuto záležitost a dali na historku Gibeonských. (2) Královské obavy a Gibeonská bázeň Obavy nás nutí k přípravám na něco nepříjemného a vedou nás k reaktivnímu jednání. Jednat na základě obav nebo dokonce strachu je vždy reaktivní. Nepřicházíme s ničím novým, ale reagujeme na nějakou situaci. Je smutné, že i jako křesťané často žijeme v obavách a necháme se spíše řídit strachem a našimi možnostmi, než Božím Duchem. Naopak víra a vize jsou přístupem proaktivním. Jsou následkem vedení Ducha svatého, který zajisté vzbudil víru i u Gibeonských. Jednají na základě něčeho, co tu ještě není a to s nadějí. Ta zvěst, která přemohla Gibeonské byla evangeliem: zvěstí o Bohu, která mění životy. Následkem jejich víry bylo, že uvěřili zvěsti o Hospodinu, a proto odešli od svého lidu, od svého krále a riskovali všechno, aby se mohli stát součástí Božího lidu, Božího příběhu, Božího jednání. Bible tomu říká pokání. Počátečním motivem Gibeonských byl sice strach, ale byl to strach, který si Bůh proměnil k motivaci pro přehodnocení priorit. Hrozně se báli o život, a proto přijali Izrael za svůj lid a Hospodina za svého Boha. Proto tak moc toužili po uzavření smlouvy s Izraelem. Vědomí blížící se smrti nás vždy přivede k uvědomění si toho, na čem opravdu záleží a častokrát nám to pomůže najít víru v Boha. Včera tomu bylo sedm let, co zemřel Steve Jobs1. Před čtrnácti lety (12.6.2005) měl proslov na promoci na Standfordské univerzitě, kde říkal, že tváří v tvář smrti člověk odhaluje na čem skutečně záleží. Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu – se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.2 Jenže ani jít za svým srdcem nestačí. Občas nás právě naše srdce zavede na temná místa. Gibeonským však do srdcí vložila touhu po Bohu právě zvěst o něm a o jeho činech. Zpráva o Hospodinu je přemohla a vzbudila v nich víru, jež se projevila v akci: pokání pak vedlo k jejich přijetí do Božího lidu. Vypravěč nám na tomto nedokonalém příkladu Izraelců ukazuje, jak se naplňuje Boží vize pro jeho lid: Izraelité jsou ukázkou toho, jak to vypadá, když lid žije s Bohem. Ta zvěst je pro Gibeonské natolik neodolatelná, že se k ní chtějí přidat a stát se její součástí. (3) Podvod Naopak Izraelci si zkomplikovali život tím, že se nechali přesvědčit Gibeonskou historkou o daleké cestě. Přijali je mezi sebe, aniž by se na to ptali Hospodina. Jednali na vlastní pěst, a proto se dostali do potíží. Proto je třeba být vždy bdělí. Bdělost je stav pozornosti, opatrnosti, připravenosti. Izraelci se nechali podvést, a to jim přineslo komplikace. Nekonzultovali své rozhodnutí s Hospodinem! Byli podvedeni, protože se nenechali vést Bohem, ale svou schopností, která na lest Gibeonbských nestačila. V tomto nebezpečí se ocitáme i my – a to vždy, když se něco týká našich silných stránek. Když se něco týká našich slabostí, to se vždy modlíme, aby se nám dařilo, aby Bůh stál při nás a aby nás posílil. V nebezpečí jednání na vlastní pěst jsme ale pokaždé, když jsme si jistí v kramflecích; tam, kde se nějaká činnost dotýká našich silných stránek, našich schopností a znalostí. Pak zní vůči Bohu i druhým: Já sám! Neradit, nemluvit, nedýchat. Teď to dělám já! Jenže občas se také spletu. Stejně jako Izraelci. Nechali se napálit Gibeonskými, a proto se nyní Jozue ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny: na jedné straně je rozhněvaný lid, který chce podvodníky zabít; Izraelci kvůli nim přestoupili přikázání neuzavírat smlouvu s obyvateli země. Uzavřeli smlouvu před Bohem a ta nejde zrušit. Izraelce zmítá vztek a frustrace: máme je zabít za jejich podvod nebo je nechat být mezi námi? Co je před Hospodinem lepší? Tak jako tak, mají problém. Oni tu smlouvu sice uzavřeli nečestně, ale pořád to platí. Je to jako když podepíšete nějakou smlouvu, o které pak zjistíte, že není až tak výhodná, jak Vám tvrdili. I když víte, že Vás napálili, musíte svou stranu dohody dodržet. (4) Sjednocující odpuštění Jak se k této situaci postavil Jozue? Vysvobodil Gibeonské z rukou Izraele, a tak jim zachránil život. Jozue zůstal věrný smlouvě, kterou s nimi uzavřel, přestože pro něj nebyla výhodná. Ctil zaslíbení, které dal tomu nově příchozímu lidu. Stali se z nich dřevaři a nosiči vody. Dostali své místo v Božím lidu, které jim už nikdo nevezme. Gibeonští totiž představují pravý opak obyvatel Jericha. Ti se uzavřeli vůči Bohu a zvěsti o něm. Gibeonští se otevřeli zvěsti o Bohu a přijali Boha i jeho lid. Nyní jsou Jozuem přijati jako součást Božího lidu. Jozue se tak stává předobrazem Ježíše Krista, který je pravým a lepším Jozuem. Ježíš nás zachránil ze spárů smrti, abychom mohli žít s Bohem jako součást jeho lidu. Jozueho to stálo jen nepříjemnosti. Ježíš za nás položil svůj život. Zůstal věrný Božímu zaslíbení a Boží smlouvě, kterou dává všem lidem: smlouvě o pokoji, o životě, o odpuštění hříchů a přijetí do Božího lidu a Boží rodiny. Ježíš je lepší Jozue, který je naší cestou k Bohu a jeho lidu. I dnes se potýkáme s paralelami nejrůznějších situací, kterým čelil Jozue s Izraelci na prahu země zaslíbené. Dodnes na nás kdekdo zkouší nějaké lumpárny a dodnes na nás čekají zástupy lidí, kteří s námi chtějí uzavírat nejrůznější smlouvy. Buďte bdělí a nenechte se napálit! Izraelci se nedotazovali Hospodina, protože si mysleli, že všechno vědí líp. Vstupujte do nových situací s Bohem a uvidíte, že Vám otevře oči, abyste viděli sami sebe a svou situaci z jeho perspektivy. Třeba Vám Bůh ukáže, že to, co se tváří nevinně, až tak dobré není. Třeba Vám ukáže, že to, co se chystáte dělat není špatné, ale není to ani to nejlepší. A třeba Vám řekne: „Pojď do toho se mnou!“ Takové povzbuzení ale získáme jedině ve vztahu s ním. Ať je Ježíš Vaším lepším Jozuem, který Vás povede do země zaslíbené. Ať znáte Ježíše jako Toho, kdo přináší vítězství a uzdravení do Vašich bojů, do Vašich prací i do Vašich vztahů. Ať vidíte Ježíše jako toho, kdo stojí na Vaší straně a kdo bojuje za Vás, kdo Vás přijímá a proměňuje a kdo Vám dává jedinečné místo ve své rodině a ve svém lidu. Amen. 1Nar. 24.2. 1955, Zemřel 5.10. 2011; srov. Wiki: https://cs.wikipedia.org/wiki/Steve_Jobs 2https://news.stanford.edu/news/2005/june15/jobs-061505.html Videozáznam: https://youtu.be/UF8uR6Z6KLc

Biblické odkazy: Joshua 9:1-6

Více kázání od Kázání David Živor

Z Série: "Jozue"

Sermon Notes