Neseme pochodeň naším světlem je ježíš

Minulou neděli jsme začali novou sérii bohoslužeb Jozue: Více než dobyvatel. Touto sérií chci ukázat na Boha, který nám vydává zemi zaslíbenou, které se vírou zmocňujeme. Dnes nás čeká příběh dobytí Jericha a s ním spojené téma překonávání překážek. Ukážeme si, že je to Bůh, kdo způsobí úspěch Izraele navzdory nemožným vyhlídkám. Když necháme Boha, aby jednal; hradby se bortí a my vstupujeme do nových oblastí života. Po Mojžíšově smrti je Jozue ustanoven za vůdce Izraele s úkolem převzít zemi zaslíbenou, kterou Hospodin vydal Izraeli. Naplňují se tak zaslíbení daná praotcům národa Amrahama, Izáka a Jákoba. Naplňuje se i proroctví, které o vstupu do země přijal Mojžíš. Do země byli dvakrát vysláni zvědové: poprvé Mojžíšem, před čtyřiceti lety. Ti však postrádali víru a odvahu k tomu, aby si zemi vzali. Vrátili se z průzkumu nadšení bohatstvím země a zároveň zděšení jejími obyvateli. Jozue po čtyřiceti letech také vyslal do země zvědy na průzkum. Tentokrát se ale vrátili s povzbuzením: lid té země se už čtyřicet let třese strachy před národem a jejich Bohem, který má přijít. Obyvatelé Jericha se dozvěděli, že zvědové Izraele jsou ve městě a že se Izraelci chystají zaútočit. Zde začíná náš text… Biblický text: Joz 6,1-5 (B21) 1 Jericho bylo kvůli Synům Izraele úplně uzavřeno. Nikdo nevycházel ani nevcházel. 2 Hospodin ale Jozuovi řekl: „Pohleď, dal jsem ti do rukou Jericho, jeho krále i udatné hrdiny. 3 Vy bojovníci to město všichni obklíčíte a jednou denně město obejdete dokola. To budeš dělat po šest dní. 4 Sedm kněží ať před Truhlou nese sedm trub z beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží ať troubí na trouby. 5 Jakmile dlouze zatroubí na beraní roh, jakmile uslyšíte troubení, pak ať všechen lid vyrazí mohutný pokřik. Městská hradba se zhroutí a lid vnikne do města, každý tam, kde bude.“ (1) Uzavřené Jericho Jericho je prastaré město. „Osídlení Jericha sahá do devátého tisíciletí před Kristem, což z něj činí nejstarší město na světě.“1 Navíc, nachází se na strategickém umístění, takže pro další postup Izraele do země zaslíbené je dobytí Jericha klíčové. Jericho kontrolovalo cestu, která stoupala do hor a Aj, další město, stálo na vrcholu výstupu. Pokud měli Izraelci dobýt hornatou krajinu, museli dobýt tato dvě města. … Jericho bylo vojenskou pevností, která byla postavena, aby bránila východní vstup do hornaté země. Nešlo jej obejít; obejít Jericho by znamenalo nechat si za zády velkou vojenskou sílu.2 Jericho musí padnout. Jenže to nebude jenom tak. „Jericho bylo symbolem vojenské moci a síly. Kenaanci ho považovali za nedobytné.“3 „Zdi byly stavěny z cihel nebo kamenů a byly tři až osm metrů tlusté a možná až deset metrů vysoké.“4 Navíc, obléhání města je až opravdu poslední možností, pokud to nejde jinak. Obléhat město není dobrý nápad, protože je velice nebezpečné a dochází při něm k velkým ztrátám. Slavné dílo čínského vojevůdce Sun­‑C‘ Umění války, od obléhání měst odrazuje: Základním pravidlem je vyhnout se obléhání měst, je­‑li to možné. Příprava štítů proti střelám, posuvných krytů a různých válečných strojů zabere celé tři měsíce, další tři měsíce potrvá vršení náspů podél zdi. Vojevůdce, který se nechá snadno vyprovokovat, požene své vojáky do útoku jako mravence. Třetina mužů bude pobita, avšak hradby odolají náporu. Tak děsivé jsou důsledky obléhání.5 Jozue přesto přivedl Izraelce k Jerichu, které už vědělo, že přichází. Důkladně uzavřeli brány a opevnili město. Zde začíná náš text: nikdo nesmí ven ani dovnitř. Město se uzavřelo nejen proti příchozím lidem, ale i proti zvěsti o Bohu, kterou Izrael nesl s sebou. „Pokud [přechozí] mise zvědů byla alespoň z části vyhledat ty, kdo by uvěřili zvěsti o Bohu Izraele, pak uzavření bran znamená odmítnutí této možnosti. … Jericho odmítlo vyslechnout zvěst Izraele. … Uzavření bran tvoří fyzickou bariéru Izraeli proti Bohem nařízenému pohybu, aby si vzali zemi.“6 My také máme své hradby, které nám častokrát brání poznávat Boha a jít dál. Ať už jsou těmi hradbami věci materiální nebo virtuální, komplikované vztahy, neodpuštění, finance, závislosti, dluhy nebo strach, dělají to samé: může nám to obehnat srdce kamennými hradbami, skrz něž nepronikne život ani dovnitř ani ven. Bůh se nám ale chce dát poznat v jakékoli situaci! Jsou to ale naše hradby, co nám v tom brání. Bůh se dává poznat celému světu v Ježíši Kristu, Bohu sestupujícím do každé situace. A che se dát poznat i nám v naší situaci. Ať už je to situace úspěchu či zklamání, radosti či žalu, nenechme ji zazdít naší cestu k Bohu! Nenechme žádné situace zabránit nám vidět Boha, který nám jde vstříc. Neskrývejme se za své zdi – i když je to častokrát svým zvláštním způsobem pohodlné – pořád si stěžovat: chudáček já, nikdy se mi nedaří, pořád mi něco brání, abych žil… Nezabedněme se ale do svých zdí, aby k nám mohla proniknout životodárná zvěst evangelia. (2) Poražené Jericho Po opevnění Jericha promlouvá Hospodin a vše se tím mění. Říká opak toho, co se mu nejspíš honí hlavou. Jak to zvládneme? Jak překonáme hradby a přemůžeme jejich armádu? Bůh připomíná, co Jozue slyšel na počátku své služby: Já jsem ti tu zemi vydal, je tvoje. Jdi a vezmi si jí. Nyní slyší toto evangelium znovu: „Pohleď, dal jsem ti do rukou Jericho, jeho krále i udatné hrdiny.“7 Už je rozhodnuto, jak pro nás, protože Bůh v Kristu zvítězil. Je rozhodnuto také pro Jozua, protože Hospodin už Izraeli zemi zaslíbenou vydal. Jozue to musí přijmout vírou a jednat podle toho. Jinak bude zbytečně bojovat prohranou válku. Já ti je vydávám, říká Hospodin Jozuovi. Je to sám Bůh, kdo bojuje, ne Izrael. Ten musí věřit a ve víře jít, i když není vidět cesta. Víte, kdy skončila II. Světová válka? V Evropě to bylo 8. května 1945; v tichomoří 2. září 1945, kdy Japonsko podepsalo kapitulaci. Jenže absence víry pro jednoho muže prodloužila válku o dlouhých třicet let. Japonský zpravodajský důstojník Hiró Odona válčil až do roku 1974.8 Byl ve Filipínské džungli a vedl partyzánskou válku. Když se k němu dostaly zprávy o konci války, považoval to za dezinformaci ze strany spojenců. Válka sice skončila, ale protože Hiró tomu nevěřil, válčil dál. Nepřijal zprávu o míru a nemohl jít dál. Bůh ale nechce, abychom se někde zasekli a vedli zbytečné války. Bůh s námi chce jít dál; chce pro nás to nejlepší, čím se díky němu můžeme stát. Chce nás osvobodit pro život s Bohem a bližním. Dává nám k tomu příležitosti, kterých ale musíme využít. Touží v nás vidět víru a chce nás vidět ve víře jednat. A On sám se chce stát naší cestou vpřed. Proto Bůh řekl před Jerichem Jozuovi dvě věci: město je vaše; už jsem to vybojoval. Teď jděte do něj – a takhle si ho vezmete: Sedm kněží ponese sedm trub a Archu; sedm dní budou tiše chodit kolem města a pak zakřičí… S kamarádem, co má zbrojní pas, jsem byl několikrát na střelnici. Půjčil mi pistoli a řekl mi to samé, co kdysi Bůh řekl Jozuovi: tady to máš a takhle si to vezmeš. Ukázal mi, jak zbraň převzít a jak s ní zacházet, abych se při tom nezastřelil. Ta druhá část textu je velice obsáhlá a popisuje právě tu část o tom, jak se nezastřelit při přebírání zbraně. Bůh Jozuovi ukazuje netradiční způsob vedení boje, který po něm požaduje. Hospodin chce vidět víru Izraelců; chce, aby se plně spolehli na jeho slovo, že jim Jericho vydá. Protože z vojenského pohledu na věc nedává sedmidenní náboženské procesí v tichosti chodící kolem města žádný smysl. Přítomnost Archy, kněží (kteří navíc jdou před armádou), trub z beraních rohů (šófarů) a sedmeré opakování jednotlivých prvků připomíná náboženský obřad. Není to náhodou. „Pochod kolem Jericha je rituální úkon, který připomíná, že město nedobývají Izraelci, ale Hospodin. Archa slouží jako viditelný symbol Hospodinovy přítomnosti.“9 „Kněží jsou nezbytní pro zachování posvátnosti Archy. Důležitost jejich vedoucí role spočívá v tom, že jsou další připomínkou toho, že je to Hospodinova bitva, nikoliv Izraelitů.“10 Když vírou přijali Boží vizi budoucnosti, Boží slovo a řídili se jím, hradby se zhroutily. „Archeologické nálezy naznačují, že městské hradby se zbortily na několika místech.“11 Nic už nestálo Izraeli v cestě do města, kam je Bůh posílal. Nic už nestálo v cestě Izraeli k ještě větší víře v Boha. I nám občas stojí nějaké to Jericho v životě, které nám brání jít dál. Nemůžeme jej obejít a zdá se nedobytné. Spojme se s Jozuem vírou v Boha, který nás vede. Občas nás totiž vede právě přes Jericha, abychom viděli, jak jedná, aby rostla naše víra, aby se rodily nové příběhy o Božím vítězství v našich životech. Jméno Jozue se dá také přeložit jako Ježíš a znamená Hospodin je moje spása. Ježíš opravdu přináší Hospodinovu spásu. Navzdory nejrůznějším hradbám, ať už si je stavíme sami nebo nám leží v cestě a nepouštějí nás dál. Boj svěřte Hospodinu, on sám bude jednat. Nebojujte sami, ale nechte zvítězit Boha, který bude oslaven, nám to přinese život a lidem kolem nás svědectví o Boží velikosti. Bůh chce bojovat za nás. Nechme ho. V Ježíši už vybojoval vítězství. Přijměme ho a uvádějme jej ve skutek. Pojďme spolu do země zaslíbené! Amen. 1Walton, J. H.; Matthews, V. H.; Chavalas, M. W. The IVP Bible Background Commentary: Old Testament, s. 217. 2Keathly, John Hampton III. 5. Destroying Fortresses; Victory at Jericho. Dostupné k 15.9.2019 na https://bible.org/seriespage/5-destroying-fortresses-victory-jericho-joshua-61-27 3Slovo na cestu: Studijní Bible, s. 293; pozn. Joz 6,1. 4Walton, J. H.; Matthews, V. H.; Chavalas, M. W. The IVP Bible Background Commentary: Old Testament, s. 218. 5Sun-C‘. Umění války, Ⅲ,4-5. 6Hess, Richard S. Tyndale Old Testament Commentary: Joshua, s. 140-141. 7Joz 6,2. 8Srov. Wikipedia, Hiró Odona; dostupné k 15.9. zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hir%C3%B3_Onoda 9Srov. ESV Study Bible, pozn. Joz 6,3. 10Walton, J. H.; Matthews, V. H.; Chavalas, M. W. The IVP Bible Background Commentary: Old Testament, s. 217. 11Faithlife Study Bible, Poznámka k Joz 6,5.

Biblické odkazy: Joshua 6:1-5

Více kázání od Kázání David Živor

Z Série: "Jozue"

Sermon Notes