Co je pravda?

Ježíš, Pilát, nasupení Židé a kámen do ruky

Velikonoční advent 4 (J 18,28-40)

(1) Úvod: Ježíš, Pilát a Židé

Co je pravda? Jak to souvisí s Ježíšem a Velikonocemi? Jak zacházet s pravdou? Jak je to s pravdou a mocí? Ježíš jednou řekl: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“¹ Co to znamená pro jeho následovníky? O jaké svobodě mluví? A co to znamená poznat pravdu?

Co je pravda? Může nás napadnout hned několik asociací: pravda je to, když se shodují informace; pravda je tvrzení přijímané většinou; pravda je svědectví potvrzené někým jiným; pravda je, když nikoho neklameme. O pravdě se dá říct i mnoho dalších věcí: pravda je krutá; pravda vítězí; to snad není pravda!; pravda a láska; a konečně se vrátíme k Ježíšovu výroku „Já jsem … pravda.“²

Věřím, že téma pravdy je v době lží, korupce a podvodů ze všech stran velmi důležité. Co víc, jsem přesvědčen o tom, že pravda souvisí s Velikonočními událostmi a otevírá nám cestu k Bohu. Proto jsem pravdu zvolil dnešním tématem.

Minulou neděli Will mluvil o Ježíšově slyšení před Sanhedrinem. Tam však o pravdu vůbec nešlo, Židé si chtěli pouze najít omluvu pro to, aby mohli Ježíše zabít. Když jim pak Ježíš zjevil pravdu o své identitě – že je Bůh – vzali to jako záminku k jeho odstranění.

Dnes se podíváme o pár hodin později, kdy Ježíše přivlečou k Pilátovi, místodržiteli Judské provincie, který ho vyslechne. Pak ale shledá, že není vinen z přečinů, z kterých jej Židé obžalovali. Co udělá? Podívejme se společně do našeho textu:

Biblický text: J 14,6-7; 18,28-40

Ježíš mu odpověděl: “Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. ⁷ Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.”

Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. ²⁹ Pilát k nim vyšel a řekl: “Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?” ³⁰ Odpověděli: “Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.” ³¹ Pilát jim řekl: “Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!” Židé mu odpověděli: “Není nám dovoleno nikoho popravit.” ³² To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít.

³³ Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: “Ty jsi král židovský?” ³⁴ Ježíš odpověděl: “Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?” ³⁵ Pilát odpověděl: “Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?” ³⁶ Ježíš řekl: “Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.” ³⁷ Pilát mu řekl: “Jsi tedy přece král?” Ježíš odpověděl: “Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.” ³⁸ Pilát mu řekl: “Co je pravda?”

Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: “Já na něm žádnou vinu nenalézám. ³⁹ Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám tohoto židovského krále.” ⁴⁰ Na to se dali do křiku: “Toho ne, ale Barabáše!” Ten Barabáš byl vzbouřenec.

Židé přivlekli Ježíše před Piláta po celonočním výslechu a bití před veleradou. Za zmínku stojí jejich skoro až drzé jednání s místodržitelem Pilátem: nevejdou do paláce, protože se chtějí uchovat rituálně čistí pro kultovní hody (aby se rituálně neznečistili, nesměli vstoupit pod střechu s pohanem). Když se jich Pilát ptá, jaká mají proti Ježíšovi obvinění, vykrucují se z odpovědi – „kdyby byl nevinný, nevedli bychom ho sem.“ Nakonec Pilátovi řeknou, že ho chtějí nechat popravit.

Pilát se tedy dává do řeči s Ježíšem a snaží se zjistit, co je pravdy na obviněních. Zjišťuje že nic, co by stálo za pozornost a trest smrti. Jejich rozhovor končí důležitou otázkou, která dodnes může vrtat hlavou mnoha lidem. Než se k ní dopracujeme, podívejme se však na náš příběh trochu pozorněji.

Celý příběh lze rozdělit na tři hlavní scény, které vrcholí v Pilátově otázce. Ty scény jsou: (1) Židé přivádějí Ježíše k Pilátovi, (2) Ježíšův rozhovor s Pilátem a (3) Pilátova snaha pomoci Ježíšovi.

(2) Pravda a moc a bezmoc

Židé mají svou pravdu. Ježíše je třeba se zbavit. Svádí mnohý lid, nám ubírá na popularitě, staví na hlavu námi pracně budované systémy a tradice náboženského života a navíc se rouhá. Prohlašuje o sobě, že je Syn Boží. Za to musí zemřít. Nejlépe, když se ho zbavíme veřejně, proto půjdeme za Pilátem, který může vyřknout rozsudek smrti.

Jak to dopadlo? U Piláta moc nepochodili. Sice si nakonec vydupali svoji, ale dalo to dost práce. Navíc mezi ně byl propuštěn vzbouřenec Barabáš, další falešný mesiáš. Židé chtěli Ježíše zabít, ale neměli k tomu moc, tu měl Pilát.

Tady se nám začíná rozehrávat zajímavá hra o moc a o pravdu. Jediný, kdo však plně stojí v pravdě a má úplnou moc nad tím, co se děje, je Ježíš. Židé se chtějí zbavit Ježíše, ale nemají moc nad rozsudkem smrti. Pilát je pro ně síla působící proti jejich cílům, proti jejich pravdě.

Pilát je zaskočen Ježíšem, když rozpoznává, že nad ním nemá takovou moc, jakou si myslel. Nakonec se po tomto setkání musí ptát znovu, „co je to pravda?“ a zkusit Ježíšovi pomoci. Nabroušený dav židů však přebírá moc a pod pohrůžkou z Pilátovy vzpoury nad Ježíšem vynese rozsudek, který nechce.

Nakonec to tedy vypadá, že ani Židé, ani Pilát nad Ježíšem nemají takovou moc, jakou si mysleli. Židé jej nemohou zabít a Pilát jej nemůže zachránit. Jaký je náš pohled na situaci? Jak hledáme pravdu my? Pravda totiž není pouze informace, která jde jednoduše ověřit. Vezměte si například naší skupinu židů. Opravdu nemají pravdu, což svým jednáním dokazují. Jednají však na základě zlého úmyslu nebo toho, co si myslí, že je pravda?

Z tohoto příběhu je velice jednoduché odsoudit Židy, kteří na první pohled vypadají dost zlí. Také je jednoduché hodit s nimi do jednoho pytle slabošského Piláta, který nakonec podlehne nátlaku davu a i když nechce, nechá Ježíše popravit.

Pravda je však taková, že Ježíš je Kristus, Syn Boží. „Ježíš jako Pravda naplňuje učení Starého zákona a zjevuje jediného pravého Boha.“³ Pravda je, že Ježíš musí zemřít. Ani Pilát, ani Židé s tím nic nenadělají. Jedno ale mají společné: nemají pravdu, neznají pravdu a když jí slyší, není jim vůbec příjemná.

Pilát je možná naštvaný na Židy, že ho tak brzy vzbudili. Že k němu přivedli dost potlučeného člověka. Že svými vyhýbavými odpověďmi pořádně ani neřekli, z čeho je obviněn – jen, že musí zemřít. Ten muž mu ale nepřipadal jako další Barabáš, který v jedné z jeho cel čekal na popravu. Byl velice zvláštní, jeho oči hořely zvláštním ohněm, když mluvil o pravdě. Nebyl nebezpečný. Nechtěl ho zabít.

(3) Co je Pravda?

Oblíbené postmoderní tvrzení o tom, že pravda je relativní může otevřít zajímavé a zneklidňující otázky, které nás v horším případě budou dost deprimovat, v lepším nás přivedou v pokoře k Ježíši. Jestli je pravda relativní, čím se tedy máme řídit? Svým svědomím, vědomostmi a nejlepšími úmysly? Nedělala to první zmíněná skupina v našem příběhu?

Nevrtám vám dírku do hlavy. Židé v našem příběhu jsou bytostně přesvědčení o tom, že jednají správně, že Ježíš je nebezpečný rebel, který se rouhá a proto musí zemřít. Na to přeci mají zákon od Mojžíše. Ten však Ježíš vykládá nezvyklým způsobem, který ze všech lidí dělá nespravedlivé hříšníky před Bohem. Měli tedy židé pravdu?

Kde je pravda? Co je pravda? Najednou si nikdo nebyl jistý. Pilát se ptá Ježíše. Ať už ho považoval za filosofa, blázna nebo ho opravdu zajímala odpověď na tu otázku, Pilátova pravda byla, že nenachází důvod, proč by ho měl nechat zabít. Tato otázka pro Piláta rozlouskla jeho postoj k Ježíši. Židé přišli se svou pravdou, Pilát svou pravdu nachází v setkání s Ježíšem.

Zkusím položit další otázku: Může mít někdo pravdu i když lže? Mám teď na mysli dva lidi: Sira Nicholase Wintona a Oskara Schindlera. Tím, že lhali a podváděli zachránili stovky lidských životů. I v Bibli je podobný příběh v knize Jozue, kdy prostitutka Rachab lže městským strážím a zachrání tak životy izraelských zvědů.

Vidíme, že mít svou pravdu ale nestačí. Mít pravdu je totiž cestou do pekel. Každý kdo jedná mimo moje pojetí pravdy se totiž stává zločincem a každý kdo rozumí věcem jinak než já se stává lhářem.

Například z nádherné osvobozující pravdy jména Immanuel – Bůh je s námi se v tomto vlastnickém přístupu k pravdě může stát ošemetná zbraň, která může snadno rozpoutat peklo na zemi. Když máme pravdu, která zní, že Bůh je s námi, pak je vše dovoleno.

Musíme usilovat o poznání vyšší pravdy, která je nad námi, naší mocí i naším životem. Rád bych připomenul citát mého oblíbence, prof. Jana Hellera, který říkal o našem postoji k pravdě následující:

Vyšší pravda existuje, ale my ji nemáme, ona má nás. Pravdu poznáváme i zastáváme vždy nedokonale. Proto způsob, jakým ji vidíme my sami, nesmíme druhým vnucovat. Můžeme se jen snažit vystavit je působení Pravdy samé, která jediná a ze své iniciativy může je i nás přivést k hlubšímu poznání. Takové pojetí není ani lhostejné, ani násilné, nýbrž chce dbát – u sebe i u ostatních – toho, k čemu nás Pravda sama volá a zavazuje. To je počátek pravé, nelhostejné snášenlivosti.⁴

(4) Pravdo, potřebujeme tě!

My teď před sebou máme Velikonoce. Blíží se Velký pátek, kdy si připomeneme ukřižování Pravdy a neděle, kdy budeme oslavovat vzkříšení Ježíše z mrtvých. Právě v těchto událostech je lidem od Boha zjevená pravda.

Ježíš řekl: “Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.”⁵ Pravda je, že člověk díky hříchu nikdy nepřijde k Bohu a nedostane se k životu, který Bůh dává.

A dává nám tak sám sebe, i když ví, že jej to bude stát život. A my víme, že smrtí náš příběh nekončí. Naše naděje je ve jménu Immanuel, v Bohu, který říká: „Neboj se, já jsem s tebou.“ Pravdo, potřebujeme tě!