kázání

Strach, obavy, naděje – co nad námi získává moc? Představy druhých lidí, jejich plány, jejich ambice – co nad námi získává moc? Hudba, přátelé, zvyky, jistoty, rituály – co nás uklidňuje? Ke komu nebo k čemu se utíkáme, když se cítíme ohroženi? Dnešní příběh s tím totiž souvisí. Budeme spolu s Jozuem ničit, bořit a zabíjet – ničit falešné jistoty, bořit falešné naděje a zabíjet falešné bohy. Lidé formují nejrůznější aliance, ale když Bůh promlouvá, vše se mění. Když bojuje, nic proti němu neobstojí. A když se postaví za svůj lid, padají okovy, které jej svazují. Biblický text: Joz 10,1-14 (B21) 1 Potom se doslechl jeruzalémský král Adoni­‑cedek, že Jozue dobyl Aj a vyhladil je jako proklaté a že stejně, jak naložil s Jerichem a jeho králem, naložil i s Ajem a jeho králem a že obyvatelé Gibeonu s Izraelem uzavřeli mír a zůstávají mezi nimi. 2 Tehdy dostali hrozný strach, protože Gibeon bylo veliké město, jako bývají královská sídla, a protože bylo větší než Aj a všichni jeho obyvatelé byli udatní. 3 Jeruzalémský král Adoni­‑cedek proto poslal vzkaz hebronskému králi Hohamovi, k jarmutskému králi Pireamovi, k lachišskému králi Jafiovi a k eglonskému králi Debirovi: 4 „Pojďte mi na pomoc a udeřme na Gibeon, protože uzavřel mír s Jozuem a se syny Izraele!“ 5 A tak se spojilo pět emorejských králů: král Jeruzaléma, král Hebronu, král Jarmutu, král Lachiše a král Eglonu. Ti vytáhli se všemi svými vojsky, oblehli Gibeon a zaútočili na něj. 6 Obyvatelé Gibeonu proto poslali vzkaz Jozuovi do gilgalského tábora: „Neodpírej ochranu svým služebníkům. Rychle k nám pospěš a zachraň nás! Pomoz nám! Všichni emorejští králové z hor se spojili proti nám!“ 7 Nato Jozue vytáhl z Gilgalu a s ním všechen bojeschopný lid i všichni udatní hrdinové. 8 Hospodin Jozuovi řekl: „Neboj se jich, neboť jsem ti je vydal do rukou. Nikdo z nich před tebou neobstojí.“ 9 Jozue táhl z Gilgalu celou noc a pak je náhle přepadl. 10 Hospodin je před Izraelem rozprášil a způsobil jim u Gibeonu hroznou porážku. Izrael je pronásledoval směrem k bet­‑choronskému svahu a pobíjel je až k Azece a Makedě. 11 Když pak před Izraelem prchali po bet­‑choronské stráni, Hospodin je až do Azeky zasypával z nebe kroupami velkými jako kameny. Tak jich pomřelo více od toho krupobití, než kolik jich synové Izraele pobili mečem. 12 Tenkrát mluvil Jozue s Hospodinem. Toho dne, kdy Hospodin synům Izraele vydal Emorejce, Jozue před zraky Izraele řekl: „Slunce, zastav se v Gibeonu! Ty, měsíci, v údolí Ajalonu!“ 13 Stanulo slunce, měsíc stál, než národ nepřátele potrestal. Právě tak se to píše v Knize Upřímného. Slunce se zastavilo uprostřed nebe a nespěchalo k západu skoro celý den. 14 Takový den nenastal nikdy předtím ani potom, aby Hospodin poslechl něčí hlas. To proto, že Hospodin bojoval za Izrael. (1) Aliance V předešlé kapitole knihy Jozue jsme se seznámili s Gibeonskými, prostými obyvateli země, kteří slyšeli zvěst o Hospodinu a uvěřili jí. Podle té víry pak jednali. Jejich pokání (i když to byl ve skutečnosti drzý podvod) skončilo tím, že se stali součástí Božího lidu. Jozue jim zachránil život a přijal je. Náš dnešní text, který můžeme rozdělit na dvě poloviny, se v první části zabývá jednáním lidí a ve druhé polovině Hospodinovým jednáním. Lidé jednají přirozeně a jejich činy nejsou překvapující. Boží jednání se ale vymyká našemu chápání a nese s sebou velikou naději. V první části můžeme vidět dvě aliance, které stojí proti sobě. Alianci pěti králů, kteří chystají útok na Izrael, resp. na Gibeonské, kteří se smluvně stali součástí Izraele. Obě aliance jednají přirozeně; není to překvapivé. Králové viděli situaci, začali se obávat a začali se radit, jak zaútočit na Izraelce. Formují aliance a připravují se k útoku. Jednají tak ze strachu: Také slyšeli o Hospodinových činech, o Jozuovi, jeho služebníku a o tom, jak padlo Jericho a Aj. Jenže tato zpráva krále nevedla k víře a změně smýšlení (pokání), ale k utvrzení se ve vlastní pravdě. V šestém verši přichází ke slovu druhá aliance: Gibeonští, kteří jsou nyní součástí Božího lidu posílají posly, aby se Izrael zachoval jako spojenec a pomohl je ochránit před mocným nepřítelem. Jozue tedy sebral armádu a vyrazil jim na pomoc. (2) Hospodinův boj Ve druhé polovině textu se k Jozuově pomoci přiznává sám Hospodin a tehdy se vše mění. Jozue opět slyší ten povzbudivý refrén této knihy: „Neboj se jich, neboť jsem ti je vydal do rukou. Nikdo z nich před tebou neobstojí.“1 Když bojujete proti Hospodinu, Váš boj je už ztracený. Když bojuje Hospodin, Boží lid vítězí a chválí svého Boha, který je zázračným způsobem vysvobodil. Ani zde tomu není jinak. Hospodin zasel mezi nepřátele strach a zmatek; začal je pobíjet a oni se dali na útěk a když utíkali, zasypal je kameny z nebes. Když bojuje Hospodin, čeká jeho lid vítězství, svoboda a oslava Boha. V celé knize Jozue je totiž leitmotivem právě téma Hospodinova boje. Je to Hospodin, kdo vydává zemi zaslíbenou Izraelcům. Oni si jí musejí vzít, musejí do ní vstoupit a musejí za ní bojovat, ale boj je Hospodinův. I my častokrát čelíme nejrůznějším bojům, ať již větším či menším. Také proti nám častokrát stojí aliance nepřátel, proti kterým se cítíme bezmocní. Ti nepřátelé mohou být situace, pocity a další věci. Strach, závislost, neodpuštění, finanční tlaky. Na čem pak záleží je, s kým je uzavřená naše aliance. A především jestli se do boje pouštíme sami nebo jej přenecháme Hospodinu. V tom je mi povzbuzením text z Exodu: „Hospodin bude bojovat za vás a vy budete jen mlčky přihlížet.“2 To proto, aby byl vítězstvím oslaven Hospodin a ne síla a strategie Izraele. Proto také čteme o Hospodinově vítězství: „Hospodin je před Izraelem rozprášil a způsobil jim u Gibeonu hroznou porážku.“3 Znáte to úsloví: Tak to ti strach dovolil moc? To je přesně případ aliance pěti králů, kteří se vydali pobíjet Giobeonské. Nejprve mezi nimi Bůh rozesel strach a zmatek. Připomněl jim, čeho se 40 let obávali: národa, který vede Bůh, aby jim vydal tuto zemi. Když prchali, zasypal je kamením. B21 uvádí kroupami velkými jako kameny, ale přesnější překlad je, že Hospodin na ně poslal veliké kameny z nebes.4 Již v minulosti z nebe uvalil jako trest za bezbožné jednání živly: Oheň a síru v Sodomě a Gomoře, vodu potopy u Noeho a nyní kameny na Emorejce. Ukamenování bylo trestem za klanění se jiným bohům5, nyní ten trest vykonává sám Hospodin. (3) Zmlkni! Závěrečná část našeho textu je textem, který leckomu nedává spát. Mluví se v něm o tom, jak se zastavilo Slunce nad nepřáteli, dokud probíhal boj. Jozue mluvil s Hospodinem a pak přikázal Slunci a měsíci, aby stály. A to se také stalo. Nehodlám se nyní pouštět do rozebírání technického popisu toho, jak se to stalo. To totiž pro příběh není důležité. Biblickému pisateli šlo o předání jiné zvěsti – totiž o to, „že [Slunce] poslechlo a poslouchá Hospodina. Jemu na povel udělá, co On nařídí. A tuto víru nám chce sdělit a v nás ji probudit.“6 Profesor Heller přesouvá naši pozornost právě tímto směrem. Varuje nás před tím, abychom se nechali oslnit otázkou: Jak se to přesně stalo? Pro moji víru totiž není důležité, jak daleko je slunce od země, jak je velké, kolik váží a jakou má povrchovou teplotu. Jak v mé víře, tak i biblickému pisateli nejde až tak o úkazy na nebi, ale o dění na zemi. Konkrétně ve dvou lokalitách: Gibeon a Ajalon. Z rozboru jmen a dalších zmínek víme, že Gibeon byla stará kenaanská sluneční svatyně a Ajalon svatyně boha měsíce. Tehdy bylo nemyslitelné, že by nějaká armáda vytáhla do boje bez příznivé věštby svých bohů. Emorejci … čekají věštbu – orákulum v blízkých svatyních, ale jejich božstva mlčí. Proč? Protože je mocným slovem umlčel Hospodinův služebník Jozue. Božstva oněměla a ustala – totiž ve své činnosti, mezi niž patřilo také vydávání příznivých věšteb. Tím se ukázalo, že slunce a měsíc nejsou bozi, ale Hospodinovi podřízení a služebníci.7 Aliance pěti králů musela být zdrcena strachem, když se Slunce, které považovali za boha, zastavilo v plné síle na místě. Hospodin je víc než silnější božstvo; je Stvořitelem, kterého na slovo poslouchá jeho stvoření. Proč se zastavilo Slunce? Protože se k němu utíkali vyděšení králové. Nepomohla jim ani aliance, ani jejich božstvo. Bůh nás totiž osvobozuje jak od strachu, tak i od falešných bohů. Nemusíme se nechat zdrtit obavami z toho, co přijde, jestli obstojíme a co bude potom. Nemusíme ani hekticky pobíhat a hledat světlo jakékoliv naděje ani v těchto situacích. Kolikrát se totiž necháme oslnit falešným zdrojem nadějí – a tomu se v Bibli říká modla. Slunce není bohem, kterého je třeba se bát… Bůh nás vírou staví do svobody od strachu před jakoukoli druhotnou autoritou. V Bohu – křesťan dodává: v Kristu – jsme svobodni. Je ovšem třeba nezaplétat se ze strachu do služby těm, kteří se nám možná zdají jasní a mocní jako slunce i měsíc dohromady. Třeba od nich čekáme posilující slovo do různých bojů, v nichž stojíme… A oni mlčí.8 Mlčí, protože je umlčelo slovo Božího služebníka. Jméno Jozue se v hebrejštině i v řečtině píše stejně jako jméno Ježíš. Ježíš je pravým a lepším Jozue, který pronáší poslední slovo nad vším, co si neprávem nárokuje moc nad našimi životy. Bůh pro nás totiž chce život, svobodu a radost, kterými jej oslavíme. Ježíš je pravým a lepším Jozuem, který byl u jedinečného dne v historii. U dne vzkříšení, kdy se také zastavil přirozený běh věcí, aby Boží vítězství mohlo vstoupit mezi lid. Ježíš je pravý a lepší Jozue, který nezlomil pouze moc model nad našimi životy, ale moc samotné smrti. Gibeoňané přijali svobodu vírou když činili pokání. Nyní jsou svědky toho, jak Bůh zlomil moc jejich starých falešných bohů. Ježíš má moc lámat okovy, které nás svazují, porážet aliance nepřátel, jež nás děsí a zastínit modly zářivé jako slunce, aby mohl zvítězit pro nás a s námi. Amen. 1Joz 10,8b. 2Ex 14,14; KLP. 3Joz 10,10. Hejčl uvádí „… [Hospodin] je potřel velikou porážkou ...“ 4BHS, Joz 10,11, vlastní překlad. 5Srov. 6Prudký, Martin; Heller, Jan et al. Obtížné oddíly předních proroků, s. 47. 7Heller, Jan. Stezka ve skalách, s. 201. 8Heller, Jan. Stezka ve skalách, s. 202.

Biblické odkazy: Joshua 10:1-14

Více kázání od Kázání David Živor | Stáhnout Audio

Z Série: "Jozue"

Sermon Notes