kázání

Dnes budeme pokračovat v naší mini sérii #kratkelistyNZ, ve které procházíme ty nejkratší dopisy Nového zákona. Martin začal naší sérii dopisem Filemonovi a minule jsme pokračovali dopisem Judovým. Dnes se podíváme, co vzešlo z pera velkého pisatele – na dopis vyvolené paní. Je to jeden z nejkratších textů v Bibli, avšak velice hluboký, který dodnes inspiruje církev. Apoštol v dopise povzbuzuje věřící k životu v pravdě a lásce a zároveň je varuje před nebezpečím, které hrozí od šiřitelů falešných učení. Pravda bez lásky totiž nemůže existovat, jsou to dvě strany téže mince. Pokud jedno zanedbáte, opustíte tím křesťanskou víru a zničíte tím buď sebe nebo svoje okolí. Biblický text: 2J 1-13 (B21) Já starší píšu vyvolené paní i jejím dětem, které miluji v pravdě (a nejen já, ale všichni, kteří poznali pravdu), 2 kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky: 3 Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Otcova Syna, ať je s námi v pravdě a lásce. 4 Udělalo mi nesmírnou radost, když jsem zjistil, jak některé z tvých dětí žijí v pravdě, podle přikázání, které jsme dostali od Otce. 5 Prosím tě tedy, paní, ne jako bych ti psal nové přikázání, ale jen to, které jsme měli od počátku: Milujme jedni druhé. 6 V tom je láska, abychom žili podle jeho přikázání. To přikázání jste slyšeli od počátku, a tak podle něj žijte. 7 Do světa totiž vyšla spousta bludařů, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v těle. Každý takový je bludař a antikrist. 8 Proto si dejte pozor, abychom neztratili to, oč jsme usilovali; nenechme se připravit o plnou odplatu. 9 Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. 10 Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. 11 Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem. 12 Napsal bych vám ještě mnohem více, ale nechci to svěřit papíru a inkoustu. Mám totiž naději, že se k vám dostanu a promluvím s vámi tváří v tvář, aby naše radost byla dokonalá. 13 Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry. Tento dopis milé paní jedním z nejkrásnějších textů v Bibli. Kdo je pisatel a kdo je jeho milá paní? Jejich vztah je důvěrný a neformální, protože se nemusí zdlouhavě představovat jako například apoštol Pavel (jehož dopisy začínají téměř vždy: Pavel, apoštol Ježíše Krista …). Již nejranější tradice (Ireneus, Klement z Alexandrie, Tertullian, Origen) identifikuje autora jako apoštola Jana, syna Zebedeova. Také samotný jazyk a styl psaní, jenž je obdobný způsobu vyjadřování Janova evangelia, to potvrzuje. Prostota jazyka umožňuje porozumění i nejprostším čtenářům, hloubka obsažených pravd je výzvou i nejznamenitějšímu vykladači.1 Autor se představuje jako „ten starší“2, což může znamenat buď věk nebo úřad. Filón Alexandrijský, židovský filosof a teolog dělil život člověka na sedm stádií3 po sedmi letech – od nemluvňat po starce; starší (presbyteros) byla jedna z kategorií a označovala člověka ve věku 50-56 let4. V církvi pak slovo starší označuje vedoucí pozici. V Novém zákoně můžeme najít dva modely vedení Církve – v jednom společenství vede jedinec (ἐπίσκοπος – biskup); druhý je o týmové práci (πρεσβύτης – starší). Pokud přijmeme autorství Jana, syna Zebedeova, pak by na něj seděly oba termíny. Jan byl důležitým vedoucím v církvi i starý muž (tento dopis byl napsán po roce 90). Milá paní z Janova dopisu je Církev, kterou vybízí k lásce a obezřetnosti. Jeden z výkladů, proč nenapsal slovo církev a proč list působí anonymně je, že tím chránil buď sebe nebo církev před pronásledováním. Namísto toho použil kryptogram (tajné slovo „paní“), kterým církev označil, aniž by vystavil její členy riziku. Apoštol doufá v brzké setkání s věřícími, jak tomu napovídá závěr listu. Do té doby je chce povzbudit a varovat. Povzbudit k životu v pravdě a lásce a varovat před nebezpečím falešného učení. To tvoří osnovu tohoto stručného, ale hlubokého listu. (1) Pravda a láska Prvním důrazem apoštola je povzbuzení k životu v pravdě a lásce. Ty od sebe nejdou oddělit, protože jsou jako dvě strany téže mince. Nejvyšším ztělesněním Pravdy a Lásky je sám Ježíš. „Boží milost, milosrdenství a pokoj [které nám přeje na začátku dopisu] můžeme nalézt v Boží pravdě a lásce.“5 Přijetí Boží pravdy a lásky proměňuje životy, protože Boží Pravdou a Boží Láskou je sám Ježíš Kristus. Josef Kurz, překladatel Nového zákona6, pravdu a lásku nerozlučně spojuje: Mluví o laskavé pravdě a pravdivé lásce. Ty se projevují na životech křesťanů jako důsledek blízkosti Ježíše. Když se držíme toho, kdo je Pravdou a Láskou, budou i naše životy plné pravdy a lásky, naše pravda bude laskavá a naše láska bude pravdivá. Když pozveme Ježíše do svých životů; a dáme prostor Duchu svatému, aby nás vedl a proměňoval, budou naše životy naplněné laskavou pravdou a pravdivou láskou. Nebudeme bezzubí všehomilové, kteří láskou bez pravdy ubližují sami sobě. Nebudeme ani tvrdí pravdobijci, kteří vezmou pravdu jako hůl, kterou budou bít své okolí po hlavě. Jedno bez druhého uškodí nám i našemu okolí. Nelze do svého života přijmout jen jedno bez druhého a tvrdit, že jsme křesťané. To je jako kdybych pozval na návštěvu Martina a řekl mu: „Martine, pojď dál. Ale ty Romančáku, ty zůstaň za dveřmi!“7 Nejde roztrhnout Martina vejpůl. Nemůžete pozvat na návštěvu Martina bez Romančáka. Máte celý balíček! Nejde ho roztrhnout, protože pak bychom spáchali násilí buď na sobě nebo na druhém. Nelaskavá pravda je tvrdá a ubližuje našemu okolí. Je smutné, že se častokrát ta nejjedovatější a nejbolestivější slova, která si říkáme vydávají za pravdu, abychom se nemuseli trápit černým svědomím. Vždyť přece říkám pravdu, tak se ti to nemusí líbit. Tumáš! Nelaskavá pravda ublíží našemu okolí. Nepravdivá láska je bezzubá a ubližuje nám samotným, protože z nás dělá ty, kdo raději všechno snesou, jen abychom nemuseli do konfrontace. Skrytým motivem této bezzubé lásky je častokrát strach o vztahy. Paradoxní však je, že právě tento nemastný, neslaný přístup často vztahům ublíží víc než nějaké to ostřejší slovo. Laskavá pravda a pravdivá láska nám dávají nejen správný pohled na Boha, ale i na druhé lidi a na sebe sama. Teprve ve světle Ježíšova kříže a upřímného pohledu na sebe sama mít správnou perspektivu pro pravdivou lásku a laskavou pravdu. Evangelium nám říká, že jsme mnohem hříšnější a mnohem více zabředlí sami do sebe, než jsme si kdy chtěli připustit, a přesto jsme současně mnohem více milováni a přijímáni v Ježíši Kristu, než jsme se kdy odvážili doufat. Pravdivá láska nám zjevuje nás - jak moc Ježíše a jeho milost potřebujeme na každý okamžik svého života. Laskavá pravda nám zjevuje Ježíše jako milujícího Boha, který se k nám sklání a zve nás do života s Bohem, naším nebeským Tatínkem. (2) Pozor, nebezpečí Čistý vztah s Bohem, pravdivá láska a laskavá pravda jsou v ohrožení falešnými učiteli a jejich učením – a to je druhý bod Janova dopisu. V mladé církvi bylo mnoho křesťanů, kteří cestovali a někteří z nich byli kazatelé. Jan nabádá církev k tomu, aby přijímala cestující bratry, ale aby si dávala pozor na to, jaké učení s sebou přináší. Přijmout cestujícího bratra či sestru je projevem lásky k bližnímu – o to víc v rodině víry. A to platí až dodnes. Díky Církvi jsem se mohl podívat na nejrůznější místa po světě, kam bych sám za sebe nezavítal. Díky Církvi jsem mohl poznat a přijmout pohostinnost od lidí, se kterými jsme si měli blízko k sobě, jako se to kolikrát ani v rodině nepodaří. Riziko cestujících kazatelů ale je, že s sebou mohou přinést nějaké závadné učení. Hereze, která tehdy letěla, byla gnóze – tedy učení o tom, že vše duchovní je dobré a vše hmotné a tělesné je špatné. K duchovnímu životu se přicházelo díky tajnému učení a poznání – gnózi. V křesťanském pojetí se to promítlo do tzv. doketismu (z řec. δοκεῖν – jevit se / zdát se). Doketismus říkal, že dobrý Bůh (Kristus) přeci nemohl mít zlé tělo. Ježíš byl čistě duchovní bytost a jeho smrt byla pouze zdánlivá. Přijali Krista, ale odmítli Ježíše. Kriste, pojď dál, ale Ježíši – ty zůstaň venku! Proto Jan píše o tom, že kdo by učil o Ježíši, který nepřišel v těle, je falešný učitel. Takový se častokrát domnívá, že má nějaké vyšší poznání; že je nad ostatní věřící. Jenže měřítkem učení je víra, naděje a láska. „Největším testem pro jakoukoliv biblickou teologii je, zda umožňuje víru a poslušnost Božímu slovu.“8 Nestačí mít pravdu nějakého učení, když nevede k lásce. „Komu nestačí to, co učí Kristus, ale kdo si myslí, že přináší nějaké vyšší poznání, takový člověk nemá spojení s Bohem. Kdo se však vědomě drží Kristova učení, ten poznal v Bohu Otce, protože přijal Ježíše jako Božího Syna.“9 „Hodnotícím měřítkem každého opravdu vyššího poznání je však skutečná pravdivá láska a laskavá pravda – opravdu žitá a dokazovaná celoživotní praxí. Kde tohle chybí, tam je každé „vyšší poznání“, ať už zřejmě falešné nebo k nerozeznání „pravověrné“, pouhý ubohý sebeklam.“10 Před falešnými učiteli varoval Juda ve svém dopise. Varuje nás i Jan ve svém dopise milé paní církvi. Jaké následky má, když začneme oddělovat pravdu od lásky, když zveme Krista, ale Ježíše nechceme? Vede to k pýše a rozbití vztahů. Říká se, že není nic praktičtějšího, než správná teorie. Není nic praktičtějšího, než správná teologie. Dobré učení povede k dobré praxi – dobrému životu. Učení Ježíše Krista vede k životu ve víře, naději a lásce. Láska je pravdivá a pravda je laskavá. Když tomu tak není, učení neprošlo „závěrečnou zkouškou života.“ Následky špatné teologie se projeví na jejích učitelích. „Každý šiřitel falešného učení nebo sektář si vždycky myslí, že má „vyšší poznání“ než všichni ostatní křesťané. Přitom však mravní úroveň jeho života, hlavně pokud jde o pravdu a lásku, není vyšší, ale je naopak někdy až zoufale nízká.“11 „Velmi často se totiž za „vyšší poznání“ skrývá podlé, vychytralé jednání a především úplný nedostatek čistoty srdce, nezištnosti, pokory a lásky.“12 Nenechme si rozptýlit pohled na Ježíše něčím, co nám říká, že Ježíš nestačí. Že je ještě třeba XY. Dosaďte si svoje zápasy. Pravdivá láska nám odhalí, že to s námi nebylo až tak růžové a laskavá Pravda nám ukáže na Ježíše, který nás přijal, položil za nás svůj život a chce nás proměňovat. Pusťme jeho Ducha do svých životů a nechme Boha, ať vede naše poznávání, naše jednání a náš život. Určitě se nezklamete. Amen. 1Taschner, Karel. Úvod do Nového zákona, s. 73. 2Ὁ πρεσβύτερος 3Srov. Philo; The Philo Concordance Database: De opificio mundi, 105; tato stádia jsou: παιδίου (nemluvně), παιδός (dítě), μειρακίου (chlapectví), νεανίσκου (mládí), ἀνδρός (dospělost), πρεσβύτου (strarší), γέροντος (starý). 4Srov. Philo; The Philo Concordance Database: De opificio mundi, 105; též v Jobes, Karen H.; Arnold, C. E. (ed.). 1, 2, & 3 John: Zondervan Exegetical Commentary on the New Testament, s. 255. 5Jobes, Karen H.; Arnold, C. E. (ed.). 1, 2, & 3 John: Zondervan Exegetical Commentary on the New Testament, s. 253. 6Srov. Kurz, Josef. Nový zákon: Radostné zprávy pro dnešní dobu, s. 687-688. 7Srov. Boyle, Matt. The Power of Discipleship. Kázání v Legacy Church Doncaster 19.1.2020; dostupné na: https://soundcloud.com/user-895481861/the-power-of-discipleship-matt-boyle-190120 8Ladd, George E. A Theology of the New Testament, s. 19. 92J 9 (Josef Kurz, s. 402). 10Kurz, Josef. Nový zákon: Radostné zprávy pro dnešní dobu, s. 688. 11Kurz, Josef. Nový zákon: Radostné zprávy pro dnešní dobu, s. 688. 12Ibid.

Biblické odkazy: 2 John 1:1-13

Více kázání od Kázání David Živor | Stáhnout Audio

Z Série: "Krátké listy"

Sermon Notes