kázání

(1) Série Skutky Víte, jaké je poslední proroctví vyslovené před příchodem Krista? Jan Křtitel řekl: „Já křtím vodou ty, kteří cítí svá provinění jako břemeno a vyznávají je. Avšak po mně přijde někdo daleko mocnější než já; nejsem hoden ani toho, abych mu vyčistil obuv. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“1 Dnes začneme novou sérii bohoslužeb podle knihy Skutků právě naplněním tohoto zaslíbení. Kniha Skutků je pokračováním Lukášova evangelia. „Je to kronika šíření plamene Ducha svatého. Je to zároveň kniha velkého tématu díla Ducha svatého ve zrození, dětství a dospívání Církve.“2 Dnes zahájíme tím, že se podíváme na zaslíbení a seslání Ducha svatého učedníkům. Tímto okamžikem se zrodila Církev; z ustrašené skupinky učedníků se z Boží moci stali vyslanci Božího království, kteří změnili svět. Bůh svým Duchem dodnes naplňuje své učedníky a ti se stávají jeho vyslanci po celém světě. Duch svatý je přislíben každému věřícímu, kterého uschopňuje ke komunikaci s Bohem, naplňuje jeho život radostí a touhou žít druhé. Biblické texty: Sk 1,1-11; 2,1-13 (SNC) 1Milý Teofile, také tuto druhou knihu věnuji tobě. V té první jsem se snažil zachytit vše, co Ježíš dělal a učil od počátku 2-3až do svého odchodu k Bohu. Tehdy dal také poslední pokyny o Duchu svatém úzkému kruhu svých učedníků. V období čtyřiceti dnů od své smrti a zmrtvýchvstání se s nimi setkával, dokázal jim, že je opravdu živ, a pověděl jim, že se vrátí, aby uskutečnil Boží záměr se světem. 4Když byli ještě pospolu, řekl jim, abypo jeho odchodu neopouštěli Jeruzalém, ale čekalitam, až Bůh vyplní svůj slib. 5Vysvětlil jim: „Jan křtil vodou, ale vás Bůh v nejbližších dnech pokřtí svým svatým Duchem.“6Učedníci se ho také otázali: „Pane, teď už konečně vezmeš do ruky vládu nad Izraelem?“7Odpověděl: „Není vaše starost, kdy to bude! Nechte to na Bohu, který jedná podle svých rozhodnutí. 8Teď dostanete Ducha svatého a s ním zvláštní sílu k tomu, abyste se stali mými vyslanci nejen v Jeruzalémě, ale v celém Judsku, v Samařsku a po celém světě.“9 Potom byl před jejich očima zdvižen vzhůru a zakryt oblakem. 10Když se upřeně dívali za ním, objevili se vedle nich dva muži v bílém 11a oslovili je: „Galilejci, co tu tak stojíte a díváte se do oblak? Ježíš od vás odešel do nebe, aby se jednou vrátil stejným způsobem.“ … 2,1Padesát dní po Velikonocích začaly Letnice, svátek vděčnosti za úrodu. Kristovi následovníci se opět shromáždili. 2Náhle se ozval zvláštní zvuk, jako by celým domem zavanul silný vítr. 3Tu se jim objevil plápolající oheň, který se rozdělil a hořel nad každým z nich. 4A všichni byli naplněni Duchem svatým. Projevilo se to tím, žezískali schopnost mluvit cizími jazyky, které předtím neovládali. 5V Jeruzalémě byli na svátky zbožní židé, kteří jinak žili mimo Palestinu v různých zemích a s různými národy. 6Ten zvláštní zvuk přilákal zástup těchto poutníků a oni teď naslouchali učedníkům. Přitom každý slyšel, že učedníci mluví jeho rodným jazykem. 7To je velice překvapilo a vzrušeně o tom hovořili:„Vždyť je známe, to jsou přece samí prostí Galilejci! 8A každý z nás je slyší ve svém rodném jazyce! Mluví o tom, že Bůh udělal něco velikého.“9Mezi posluchači byli Partové, Médové, Elamité, Mezopotámci, Judejci, lidé z Kapadokie, od Černého moře a z Malé Asie, 10 z Frýgie, Pamfýlie, z Egypta, Libye, z Říma, Kréty i Arábie,11rození židé i na židovskou víru obrácení pohané. 12Ptali se mezi sebou: „Co se to děje?“13Ale někteří se tomu smáli a říkali: „Vždyť jsou opilí!“ Tento krásný text má dvě dějství (zaslíbení Ducha svatého a jeho seslání), která spojuje téma Ducha svatého, který je Bohem, který je nám nablízku a zmocňuje nás k životu pro Boha a druhé. Je to právě Duch svatý, kdo nás zmocňuje jako vyslance Ježíše Krista pro Boží království. První dějství je evangeliem pro učedníky; druhé je evangeliem pro celý svět. V prvním je předložena naděje; ve druhém se stává hmatatelnou skutečností. (2) Očekávání První řádky knihy Skutků nás vedou k pokračování Velikonočního příběhu: vedou nás k setkání se vzkříšeným Ježíšem, který se zjevuje učedníkům, aby jim dokázal, že opravdu žije. To se dělo po čtyřicet dní po Velikonocích. V prvním dějství přichází evangelium od Boha k učedníkům. Je radostnou a povzbuzující zprávou o tom, že Ježíš opravdu žije a že se chystá naplnit své učedníky Duchem svatým. Je to Boží zaslíbení a začíná tím nejtěžším nařízením: čekejte! Ježíš se po čtyřicet dní zjevoval svým učedníkům, dokazoval jim, že opravdu žije a oni byli nadšení a jejich víra byla posílena. S takovou se jistě celí třásli, až budou pro Ježíše moct něco dělat. Jenže on jim říká: čekejte.Největší mise v dějinách lidstva nezačíná výzvou k aktivitě, ale k očekávání, že to bude sámBůh, kdozačne konat něco úžasného. Právě zde můžeme vidět model Boží misie: očekávání na Boha, až bude Bůh konat a pak přiložit ruku k dílu. Je to totiž sám Bůh, bez koho bychom nic nezmohli a bez koho by naše každá snaha o šíření jeho království byla marná, byť bychom k tomu měli ty nejušlechtilejší pohnutky. Když Ježíš chodil po zemi, řekl svým učedníkům, že je pro ně lepší, když odejde, protože nám pošle Ducha svatého.3Ježíš se přidává k proroctví od Jana Křtitele o tom, že své následovníky ponoří do moci, se kterou promění svět: že budou pokřtěni Duchem svatým. Proto je pro učedníky lepší, aby Ježíš odešel – aby mohl v Duchu svatém být stále s nimi. Kdyby Ježíš neodešel, bylo by prakticky nemožné se s ním setkat: museli byste přicestovat do Izraele; tam, kde zrovna Ježíš je; museli byste doufat, že jej najdete a že zrovna na Vás bude mít chvíli času. A když byste se už zařadili do fronty lidí, čekajících na rozhovor s Ježíšem, nejspíš byste byli neustále předbíháni těmi, kdo mají ještě naléhavější případ… Zkrátka by bylo téměř jistě nepravděpodobné, že by se Vám to podařilo.4 To, že nám Bůh posílá Ducha svatého, není jen lepší možností něčeho, je to nezbytností. „Bez Ducha svatého v podstatě neexistuje křesťanský život. Bez Ducha svatého je křesťanství suché, monotónní a nudné. Bez Ducha svatého je práce [pro Boha] únavná a vyčerpávající. Bez Ducha svatého není možné mít společenství s Bohem.“5 Když Duch svatý přichází na Kristovy následovníky, stávají se z nich prameny života – z těch nejméně pravděpodobných lidí proudí duchovní moc, kterou Bůh mění svět.6Právě tuto moc Ježíš zaslíbil svým následovníkům. Zaslíbil jim svou stálou přítomnost v Duchu svatém7; svou moc a dal jim poslání – být jeho vyslanci na celém světě. Neříkal jim buďte(to znamená: snažte se o to), ale budete8(to znamená: já to učiním skrze vás). Toto zaslíbení platí dodnes pro každého člověka, přesně, jak to později řekne Petr ve svém slavném kázání9. Sloveso, které mluví o příchodu Ducha svatého do života Ježíšova následovníka je v pasivní formě. V Bibli to častokrát odkazuje k Boží aktivitě, a proto se tomu tvaru říkápassivum Divinum– Božské pasivum. Odkazuje k tomu, že Bůh jedná ve světě a v životech lidí. V případu Ježíšova slova o příchodu Ducha svatého to znamená, že to nejsme my, kdo způsobí, že Duch přijde – není to aktivita věřícího, ale Boží aktivita, která to způsobí. Ducha můžeme očekávat; nemůžeme jej chytit pod krkem a přitáhnout jej do svého života. Nezbývá nám než věřit, že Ježíš splní, co slíbil. (3) Zmocnění Druhé dějství našeho textu se odehrává padesát dní po Velikonocích, o svátku Letnic. Ty byly jedním z nejvíce navštěvovaných svátků v Jeruzalémě, protože probíhaly během teplých letních měsíců, kdy se cestovalo nejlépe.10Jeruzalém praskal ve švech, protože se v něm sešly davy lidí, které přišly slavit svátek, ve kterém děkovali za prvotinu úrody a připomínali si, jak Mojžíš na hoře Sínaj přijal od Hospodina Zákon. Židé měli celkem tři putovní svátky, na které se měli podle tradic dostavit do Jeruzaléma: Velikonoce, Letnice a svátek stánků(Pesach, Šavuot a Sukót). Ježíš završil své vykupitelské dílo na Velikonoce: přinesl oběť, jež zachraňuje životy. Nyní, na svátek Letnic se chystá vykoupené životy věřících naplnit svým Duchem a zmocnit je k poslání, které pro ně zaslíbil. Letnice byly pro učedníky završením dlouhých deseti dní napjatého očekávání, co s nimi bude dál. Vzkříšený Ježíš se po Velikonocích zjevoval po 40 dní, než byl vzat na nebesa, jak jsme četli v prvním dějství. Pak následovalo deset dní ticha. Deset dní očekávání. A pak přišly Letnice. Ve druhém dějství přichází evangelium od Boha skrz učedníky k lidem všech národů. „Nikdy jindy v roce nebylo v Jeruzalémě tak kosmopolitní shromáždění lidí, jako na tyto svátky. Byl to perfektní okamžik pro sestoupení Ducha svatého do Boha.“11 Přesně to se v den letnic stalo. Místnost, kde se sešli učedníci, naplnil Duch svatý a sestoupil na každého z nich. Nad každým se rozhořel oheň Ducha svatého a všichni začali chválit Boha v jazycích, které do té doby neovládali. Proroctví Jana Křtitele o tom, že Ježíš bude křtít své následovníky Duchem svatým a ohněm se naplnilo. Lidé, kteří šli kolem a slyšeli to, slyšeli evangelium ve svém rodném jazyce. Den Letnic obrátil naruby Babylon: Na začátku Bible můžeme číst příběh o stavbě babylonské věže a zmatení jazyků. Tehdy se lidská pýcha obrátila v Boží režii ve zmatek a rozdělení, nad kterým zněla celá řada jazyků. Lidé se tehdy rozprchli do celého světa. Během Letnic tomu bylo naopak. Do Jeruzaléma se na svátek sjeli lidé z celého světa. Pokora a otevřenost učedníků před Bohem umožnila Duchu svatému vstoupit do jejich životů a projevit svou moc. Nad Jeruzalémem zněla celá řada jazyků. Tentokrát ale nevyvyšovaly člověka, ale chválily Boha. To vše opět v Boží režii. Tato událost na první Letnice se stala předobrazem nebe z knihy Zjevení, kde budou Boha chválit všichni lidé, všech národů, všech jazyků12. To, že učedníci začali mluvit jazyky, které do té doby neovládali, se stalo jedním z projevů přítomnosti Ducha svatého a jeho moci v životech učedníků. Zde ještě asi zmíním, že Duch svatý neznásilnil jejich vůli, ale dal jim schopnost a příležitost promluvit k oslavě Boha. Duch svatý je totiž gentleman, který respektuje naší vůli; proto přichází pouze tam, kde je zván a působí pouze tam, kde mu k tomu dáme prostor. Učedníci byli natolik otevření Boží moci, že se skrz ně projevila. Byli natolik otevřeni působení Duchu svatému, že když otevřeli ústa, nechali jej mluvit. Mluvili tak, že chválili Boha, povzbudili sebe a vydali svědectví o Bohu lidem kolem sebe. To vše najednou! Duch svatý má pro Boží děti všechny dary a veškerou moc k tomu, aby mohli být Božími vyslanci a nést evangelium celému světu. Především nás ale uvádí do Boží přítomnosti, stává se Duchem, který oživuje slova Bible a činí z nich živá slova přímo od Boha; otevírá nám vhled do situací a dává nám moc vnášet do nich evangelium a Boží proměnu. Když přišel Duch svatý a naplnil učedníky svou přítomností a mocí, nastala životodárná komunikace: Víra v Ježíše je zachránila; pokora před Bohem je učinila otevřenými; avšak teprve příchod Ducha svatého změnil jejich životy. To se projevilo v jejich komunikaci: najednou byli schopni komunikovat s Bohem i mezi sebou navzájem způsobem, který je neuvěřitelně naplňující a povzbuzující. Učedníci se stali schopni komunikace, jež přináší život. Byli naplněni radostí, která sahá za hranice tohoto světa a pokorou, která je vedla ke službě za druhými lidmi. Měl bych ještě spoustu nápadů ke kázání, protože ty texty jsou tak bohaté! Nyní už ale chci pomalu zakončit výzvou, a proto nám chci předložit pro tento měsíc výzvu: otevřeme se Duchu svatému a nechme jej promlouvat do našeho života. Chtějme víc jeho blízkosti a přítomnosti. Usilujme o jeho přítomnost a moc ve svých životech. Nespokojme se se 2/3 Boha, ale najděme vlastní zkušenost s tím, co znamená, že je opravdu lepší, že Ježíš odešel, aby mohl poslat svého Ducha. Jsem přesvědčen o tom, že když se vírou podržíme Ježíšova zaslíbení, že nám pošle svého Přímluvce; že když otevřeme své nitro a vírou řekneme, že si nenecháme diktovat žádnou dobrou ani špatnou zkušeností, co s námi Bůh může udělat, můžeme přijmout nový rozměr komunikace, která změní nás, naše společenství i svět kolem nás. Začalo to o Letnicích. Jak budeme procházet knihu Skutků, uvidíme, jak moc Bůh svým Duchem měnil lidi a skrz ně svět. Církev je dodnes Božím nástrojem obnovy světa. Věřím, že Bůh je stále stejný a že chce svět měnil ještě víc – a to i s námi po boku. Pojďme se otevřít Božímu působení a začněme psát 29. kapitolu Skutků. Amen. 1Mt 3,11; SNC. 2Hughes, Kent R. Acts: The Church Afire, Preaching the Word. s. 13 3Srov. J 16,7. 4Srov. Bevere, John. Duch svatý: seznámení, s. 28-29. 5Bevere, John. Duch svatý: seznámení,s. 10. 6Srov. Hughes, Kent R. Acts: The Church Afire, Preaching the Word. s. 19. 7ὑμεῖς δὲ ἐν πνεύματι βαπτισθήσεσθε ἁγίῳ [ind. fut. pass. 2pl] 8ἔσεσθέ μου μάρτυρες [ind. fut. med. 2pl] 9Srov. Sk 2,38-39. 10Srov. Hughes, Kent R. Acts: The Church Afire, Preaching the Word. s. 30. 11Hughes, Kent R. Acts: The Church Afire, Preaching the Word. s. 30. 12Srov. Zj 7,9-10: zástup… ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků… a hlasitě volali: „Spasení náleží našemu Bohu…“

Biblické odkazy: Acts 1:1-11

Více kázání od Kázání David Živor | Stáhnout Audio

Z Série: "Skutky"

Sermon Notes