kázání

Rád bych Vás pozval na zázračnou návštěvu. Rád bych Vás seznámil s Eliášem, největším starozákonním prorokem Bible, jehož příběh začíná zázrakem1 a zázrakem je jeho služba završena2. Přestože starozákonní vyprávění o Božím muži může často strhávat pozornost na Eliáše a na jeho činy, nenechte se zmást a neztrácejme ze zřetele skutečného hlavního hrdinu těchto příběhů, jímž je Hospodin. Bůh se totiž chce oslavit strhujícím způsobem, který vzbudí naši víru, který posílí společenství Božího lidu a který se stane svědectvím světu kolem sebe. Z lidské strany to znamená, že víra a poslušnost se stávají požehnáním pro druhé. Eliášova víra a poslušnost se staly požehnáním pro vdovu a jejího syna. Biblický text: 1Kr 17,8-16 (B21) 8Tehdy dostal slovo Hospodinovo: 9 „Vstaň, jdi do Sarepty Sidonské a zůstaň tam. Hle, přikázal jsem jedné tamější vdově, aby tě živila.“ 10Vstal tedy a vydal se do Sarepty. Přišel k městské bráně a hle, jakási vdova tam právě sbírala dříví. „Přinesla bys mi trochu vody ve džbánku?“ zavolal na ni. „Chtěl bych se napít.“ 11A když otočila, že pro ni půjde, zavolal za ní: „Přines mi prosím také kousek chleba.“ 12Na to mu odpověděla: „Jakože je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám ani kousek. Mouky je ve džbánu jen tak na dlaň a v láhvi jen troška oleje. Nasbírám teď trochu dříví a půjdu to připravit sobě a synovi. Sníme to a umřeme.“ 13 „Neboj se,“ řekl jí Eliáš. „Jdi, udělej, cos řekla, ale nejdřív mi z toho připrav chlebovou placku a dones mi ji. Potom připravíš jídlo sobě a synovi. 14Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Mouka z toho džbánu nedojde a oleje z láhve neubude až do dne, kdy Hospodin sešle na zem déšť.‘“ 15Šla tedy a udělala, jak Eliáš řekl. Ona i její dům pak měli dlouho co jíst. 16Mouka ve džbánu nedocházela a olej v láhvi neubýval, přesně jak řekl Hospodin skrze proroka Eliáše. Eliáš je představen v prvních sedmi verších 17. kapitoly jako Boží prorok, který vyhlásil Hospodinovo slovo o suchu, které přišlo na celé tři roky. Eliášova víra byla posílena jak naplněním Božího slova o suchu, tak i Boží péčí o proroka. Eliáš se totiž skrýval před králem u potoka, kam mu dvakrát denně havrani3 nosili potravu. Boží zázraky provázely Božího muže. Po nějaké době však kvůli suchu vyschnul i potok, kde Eliáš pobýval – a zde začíná náš příběh slovem od Hospodina. Kam přichází Boží slovo, tam se vše mění. Temnotu proráží paprsky světla a přinášejí naději do beznadějné situace. Život si proráží cestu v krajině smrti. Když Bůh promluví, dějí se věci. Častokrát se rozhoduje promluvit skrz své lidi – proroky, kněze, krále, skrz své věrné a poslušné následovníky. Buďme otevřeni pro naslouchání Božímu slovu, držme se jej vírou a vykročme tam, kam nás posílá. Pak budeme svědky velikých Božích činů, které začnou vírou a poslušností a skončí požehnáním. To totiž přichází nečekaným způsobem. Hospodin dává Eliášovi nesmyslný úkol, ve kterém bude vyzkoušena jeho víra, která poroste. Víra je krokem mezi zaslíbením a jistotou. Bůh se rád oslavuje v těch nejméně pravděpodobných situacích skrz ty nejméně očekávané lidi způsobem, po kterém zůstává víra mnohem pevnější, než se kterou jsme do těch situací vstupovali. (1) Eliášova víra Boží slovo k Eliášovi začíná příkazem vstaň a jdi. Je v protikladu k usazenému stylu života, který se na nějakou dobu zastavil (ať už v jakýchkoliv podmínkách). My jsme častokrát někde a v něčem usazení a potřebujeme také pobídku vstaň a jdi. Kam ale má Eliáš jít? Do Sidónské Sarepty. Do cizí země, kde uctívají cizí bohy; Sidón není v Izraeli. Sarepta je dnešní město Sarafand na území Libanonu4 s asi 11.000 obyvateli. Boží milost totiž přesahuje hranice našeho, aby mohla požehnat i těm, kdo jsou považováni za ztracené. Bůh kvůli nám častokrát jde za hranu toho, s čím se spokojí náboženství. Nejzvláštnější je ale ta část, kde je prorok vyzýván k tomu, aby se nechal živit od vdovy. Vdovy spolu se sirotky byly těmi nejohroženějšími lidmi ve společnosti. Prakticky bez práv, bez zastání, většinou chudé a odkázány na milost druhým. Proto na ně Bible pamatuje a dává jim v Zákoně zvláštní místo a ochranu, která z toho plyne. Bůh je na straně slabých a ztracených, na straně těch, kdo už ztrácí naději. Jít si říct vdově o to, aby vás živila je stejně absurdní jako jít o to samé požádat nějakého bezdomovce. Musel by se stát zázrak, aby to bylo možné. Vdova zkrátka rozhodně není první člověk, u kterého byste zkoušeli hledat zastání. Spíš naopak. Jenže právě vdovu si Hospodin vybral, aby bylo jasné, že otázka Eliášovy obživy bude stejně zázračná jako v případě havranů, kteří jej krmili. „Je paradoxní, že v národě, kde zákon vyžadoval péči o proroky, se Bůh obrátil na havrany (nečistá zvířata) a vdovu (cizinku…) a svěřil jim starost o Eliáše. Bůh má řešení tam, kde bychom jej nejméně čekali.“5 Na rozdíl od havranů ale zde Boží pomoc dostává konkrétní lidský rozměr. Bůh si používá člověka k tomu, aby požehnal druhým. V obou případech to byl krok velké víry mimo Eliášovu zónu pohodlí. Eliáš musel udělat krok víry do neznáma, aby mohl vstoupit do jistoty. „Víra je mostem mezi zaslíbením a jistotou.“6 Mezi zaslíbením Božího slova a jeho uskutečněním. Častokrát je na prahu našich zásadních životních situací třeba udělat právě takový krok víry, který nám spojí Boží zaslíbení s naší budoucností. „Nejsme vydáni na milost svým okolnostem, ale okolnosti jsou vydány na milost nám kvůli moci Boží milosti. Bůh nám dává všechny zdroje potřebné k úspěchu. Zmocňuje nás k tomu, abychom vírou v jeho slovo přemáhali okolnosti.“7 Eliáš se nenechal přemoct okolnostmi hladu a žízně, logického nesmyslu jít žádat o pomoc vdovu ani odporu cestování k cizincům na území, kde Hospodinem pohrdali. Vírou přijal Boží slovo a nechal jej, ať se stane skutečností a Eliášovou pozdější jistotou. Eliáš má svou vlastní zkušenost s Božím zaopatřením díky svému pobytu u potoka Kerít (kde jej krmili havrani). Nyní s vírou vstupuje do druhé situace. Možná i právě vás drtí nějaké okolnosti. Možná se vám něco zásadního nepovedlo; možná vás pomlouvají kolegové v práci; možná vás jímá úzkost při pomyšlení, že ve škole nezvládnete další zkoušku; možná se obáváte toho, jak poplatíte všechny účty a dluhy; možná vás trápí rodinné vztahy nebo něco jiného. (2) Víra vdovy Mám pro Vás dobrou zprávu. Nejste vydáni na milost těmto okolnostem. Tyto okolnosti jsou vydány na milost vám. Ježíš nad nimi už dávno zvítězil. V Kristu máte moc přijmout Boží vítězství a Boží pokoj i do těchto situací! Nejste na ně sami, ale jde do nich s Vámi Ježíš. Ne vždycky je ale jednoduché vírou se toho chytit. Když to ale uděláme, můžeme se tak stát požehnáním pro druhé. Možná někoho povzbudí naše víra a vytrvalost. Možná někoho inspirujeme k víře. Možná se pro někoho v daný okamžik stáváme Božím poslem naděje tak jako se Eliáš stal požehnáním pro vdovu a jejího syna. Eliáš spojuje vdovu a jejího syna s požehnáním Božího slova: Díky Eliášovi se vdova setkává s Božím slovem a je konfrontována se svou vírou. Vírou je pak přijímá stejně jako Eliáš a požehnání se pak týká všech. Vdova je zaopatřena Hospodinem. Na počátku jejich setkání to tak ale nevypadalo. „Vdova sbírala dřevo na její poslední pečení, po kterém vyhlížela už jen smrt vyhladověním.“8 Nebyla mouka ani olej, což byly hlavní artikly Sareptského exportu a zdroji jeho bohatství. Jejich absence znamenala, že sucho bylo opravdu devastující. Hospodinovo požehnání je větší dokonce i za hranicemi území Izraele. Hospodin může zaopatřit své lidi dokonce i na baalově území.9 Efrém Syrský, velký teolog a učitel rané církve, který žil ve čtvrtém století, o setkání Eliáše a vdovy napsal: „Když jí našel bosou, oblečenou v hadrech, jak sbírá dříví, zdevastovanou hladověním a zuboženě hubenou, měl pocit, že vidí shořelou větev, a on sám se styděl požádat nejprve o chléb, proto jí nejprve požádal o vodu.“10 Eliáš postupně gradujícími nároky pomalu budoval víru vdovy. Víra této vdovy odemkla Boží požehnání; velká víra vdovy, jež dává ze svého nedostatku oslavuje Boha. Ten oplácí požehnáním, když dává mouku a olej – základní suroviny pro přípravu chleba. Boží požehnání přichází do situace existenční nouze a je ryze praktické a má materiální podobu. Hospodin mocně jednal skrz Eliášovu víru a poslušnost, která se stala požehnáním pro vdovu a jejího syna. Vdova se synem se staly příjemci požehnání. Aby je ale mohli přijmout, bylo zapotřebí projevit víru tím, že přijala Boží slovo od Eliáše a obětovala ze svého nedostatku. Občas musíme pustit to, co nemáme, abychom mohli přijmout požehnání od Boha. Ne nadarmo se říká, že nejlepší způsob, jak přijmout požehnání je s prázdnou rukou – abychom se mohli něčeho chytit, musíme něco pustit. Buďme jako Eliáš, jehož víra inspirovala druhé a stala se požehnáním pro vdovu. Častokrát se necháme přemoci lží, že jsme vydáni na milost svým nepříznivým okolnostem. Opak je ale pravdou. Je to víra, co se může právě v těchto okolnostech projevit a povzbudit druhé. Buďme jako vdova, která se nechala inspirovat vírou a poslušností Eliáše a našla svou víru. Vyhledávejte lidi a příběhy, které inspirují vaší víru. Ježíš nás častokrát oslovuje skrz životy druhých lidí. Mějme proto otevřené oči, uši i mysl, abychom nepropásli příležitost povzbudit víru. Víra Eliáše a vdovy byla tím, co je motivovalo udělat kroky poslušnosti, kterým pak Bůh požehnal. Požehnání častokrát nepadá z nebe jen tak, ale následuje poslušný krok víry. Pak je oslaven Bůh, naše víra roste, společenství je posilováno a svět slyší svědectví o Bohu. Amen. 1Srov. 1Kr 17,1 – Proroctví o suchu, jež trvalo tři roky. 2Srov. 2Kr 2,11 – Eliášův odchod na ohnivém voze. 3Srov. 1Kr 17,6. Hebrejské slovo עֹרְבִים někteří badatelé vykládají jako (arabské) kupce, obchodníky. Srov. Jamieson, Robert; Fausset, A. R.; Brown, David. Commentary Critical and Explanatory on the Whole Bible. 4Srov. Lange, John Peter. A Commentary on the Holy Scriptures: Critical, Doctrinal and Homiletical with Special Reference to Ministers and Students. pozn. 1Kr 17,7-12. Srov. https://en.wikipedia.org/wiki/Sarepta a https://fr.wikipedia.org/wiki/Sarafand 5SNC, Studijní Bible, s. 500; pozn. 1Kr 17,4nn. 6Srov. SNC, Studijní Bible, s. 500; pozn. 1Kr 17,13-16. 7Srov. Boyle, Matt; Boyle, Keira. No Perfect Family. Kázání ze 17.11.2019 dostupné na https://soundcloud.com/user-895481861/no-perfect-family-matt-keira-boyle 8Lange, John Peter. A Commentary on the Holy Scriptures: Critical, Doctrinal and Homiletical with Special Reference to Ministers and Students. pozn. 1Kr 17,7-12. 9Srov. Walton, John H.; Matthews, Victor H; Chavalas, Mark W. The IVP Bible Background Commentary: Old Testament, s. 377. 10Conti, Marco (ed.); Oden, Thomas C. (gen. ed.). Ancient Christian Commentary on Scripture: Old Testament V: 1-2 Kings, 1-2 Chronicles, Ezra, Nehemiah, Esther. Downers Grove, IL: InterVarsity Press, 2008. s. 104.

Biblické odkazy: 1 Kings 17:8-16

Podobná témata Témata: Eliáš | Více kázání od Kázání David Živor | Stáhnout Audio

Sermon Notes