kázání

Text: Daniel 1 Rád bych na začátku uvedl několik myšlenek, co mně prozrazuje o Bohu tato kapitola. Bůh je Pánem a svrchovaným vládcem. Jeho moc nelimituje žádná jiná moc ani žádný pozemský vládce. On svrchovaně určuje události a čas a dovoluje člověku to či ono, dle své vůle. Dává se lidem poznat a zahrnuje je milosti. Jeho milosrdenství je bez podmínek ale ... Biblická kniha Daniel nás uvádí do události, které se odehrávají v Babylonu v 6. století před Kristem. Izraelský národ je ve výkonu trestu za svá přestoupení vůči Hospodinu svému Bohu. Jak je zaznamenáno v modlitbě Daniele v 9k. Daniel Boží prorok jeho jméno znamená (Bůh je soudce, nebo Hospodin je můj soudce). Můžeme ho vnímat, jako zpravodaje Božího zjevení po celých 70 let babylonského zajeti, kolem roku 605-536 pr. Kristem. (D 1,1; 9,1-3) Po odvlečeni do Babylóna tam pravděpodobně i zůstal do konce svého života. Není snadno si představit, že vás jako teenagera odvlečou proti vaši vůli a zůstanete pod dohledem v cizí zemi celý život. Cizí národ, cizí kultu- ra, a hlavně cizí božstva a náboženské zvyky v porovnání s vírou v živého Hospodina. Mládenci se ocitli v zajeti, vlastně děti doplácí na neposlušnost a nevíru svých rodičů či předků. Je to obzvlášť složitá pro ně situace. Nevím zda vám vyčítají děti, proč nejsme takoví, nebo že jsme míň úspěšní než ostatní, nebo máme méně než ti druzí, nevím... Ale situace je tragická, kdy děti čelí trestu za hříchy otců. Jak to potom Daniel vyznává ve své modlitbě v deváté kapitole. Možná je nejednou napadlo, co to dělali naši rodiče a případně prarodiče, jak to že věděli co mají dělat a nedělali, přece měli Zákon a Boží proroky, kteří je varovali. Proč přestali chodit po cestách Božích..? Nic z toho se ale v textu nedozvídáme od našich mládenců, naopak místo pohrdání vírou otců o to více v cizině se opírají o tuto víru v živého Boha. Zajímavým jevem je, když slyším jak cizinci říkají: JežíšMaria, o to je smutnější, když to říkají křesťané aby se připodobnili svým přátelům vůči společenským zvykům... Ne tak naši mládenci: drží se své víry v Boha a praktikuji ji v denním životě, Berou to vážně k čemu byli vedeni a vyučování především v rodinách a take i při bohoslužbách, neboť každý otec měl úlohu svého syna učit jak i čteme v Dt 6:7 “Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.” Daniel a jeho tři druhy jsou ochotni riskovat pro své vyznání, i když upadnou v nelibost ba dokonce jim posléze jde i o život. Velkým povzbuzením i pro nás rodiče je příklad našich děti v mnohých situacích, když obstojí ve víře a jsou dobrým světlem pro ostatní, zvlášť kde rodiče nejsou nablízku. Tak tomu je i v našem textu. Král jak je vidět dbá na tým svých poradců, záleží mu na tom aby byli chytří a schopní, také mu záleží na jejich původu a na jejích vzhledu (Da1,3-4). Stávají se na tři roky žáky elitní královské školy a k tomu všemu dostávají speciální jídelníček aby dobře vypadali, čili to nejlepší ze stolu krále. Jedním slovem se měli i v zajeti královsky. Dokonce jim vyměnili jména, jak je vidět tak je král chce ochočit pro své záměry a cíle, mohli bychom říci, že král jedna prozíravě, chce totiž mládence předělat podle svých představ a mění jim také identitu. V ale byl potíž byl v tom, že Daniel věděl kam patří a take věděl, že jeho víra se opírá v Boha živého neboť jak píše prorok Jeremiáš: ”Avšak Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král věčný. Před jeho rozlícením se chvěje země, pronárody neobstojí před jeho hrozným hněvem”(Jr 10,10). Ačkoliv se jim nabízí velká budoucnost a kariérní postup tak odsud-posud, jsou hranice, které nechce překročit. Jedna se právě o tu výběrovou královskou tabuli s jídlem. Při hodech králů a státníků se jídlo v té době běžně zasvěcovalo různým božstvům a za druhé izraelci kvůli rituální čistotě měli svůj jídelníček, který jim určil sám Hospodin a toho se měli držet v denním životě. Lev 11 nam podrobně popisuje, zvlášť se tam jedna o maso zvířat, ryby a ptáky, které se dají jíst či nikoliv. Závaznost pokrmu byla striktní, proto nás nepřekvapuje houževnaté odmítání různých pokrmu v případě učedníka Petra ve Skutcích 10, když byl poslán k pohanům do Cesareje do domu Kornélia. “Tu k němu zazněl hlas: “Vstaň, Petře, zabíjej a jez!” Petr od- pověděl: “To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.” Ale hlas se ozval znovu: “Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.”(Sk 10, 13-15). A proto i my jsme od toho z Boží milosti osvobozené: “Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. Vždyť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou.” (1Tm 4,4-5). Odmítnutí pokrmu mohlo Daniela a jeho druhy stat trest a možná i život. Bylo to odmítnutí královských poct ale oni se nechtěli poskvrňovat, do toho všeho pak vstoupil Hospodin Bůh a naklonil srdce velitele dvořanů (v.9) Co jsou pro nás křesťané babylonské lahůdky dnes..? Co by náš život mohlo poskvrnit v očích Hospodina, našeho Nebeského Otce? Význam jmen: Daniel (Bůh je soudce, nebo Hospodin je můj soudce) – Beltšasar (Bel chrání krále) Chananjáš (Hospodin je milostivý) – Šadrak (Příkaz Aku) Mišael (Kdo je jako Hospodin) – Méšak (Kdo je jako Aku) Azarjáš (Hospodin je můj pomocnik) – Abed-nego (Služebnik Nega) Pán Bůh nás zná jménem, naše jména jsou zapsaná v knize života, pokud jsme uvěřili v Ježíše jako Pána a spasitele. Ale pod jakým jménem nás zná svět, naše okolí a další lidé, které jsou součástí našeho života..? Ještě jeden důležitý aspekt bychom mohli vidět v tomto příběhu a to je přátelství. Obzvlášť v těžkých podmínkách se ukáže opravdový přítel. Dovolím si tvrdit, že v těchto podmínkách v cizině si chlapci vážili toho, že mají jeden druhého a povzbuzovali se navzájem. To poukazuje na to, že je dobré mít kolem sebe přátele, především bratra nebo sestru ve víře. Opírat se o modlitby jeden druhého atd... “Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka...”, prohlásil jeden člověk na Ježíšův dotaz u rybníka Bethesda. Byl nemocný již třicet osm let a neměl nikoho, kdo by ho donesl do rybníka, aby byl uzdraven (Jan 5) Važme si toho že máme jeden druhého. Važme si společenství duchovní rodinu, domova. A tak na závěr můžeme shrnout pár myšlenek. S naději můžeme vyhlížet to, že Hospodin se dovede postarat o naše děti lépe než my sami. Na nás je abychom se snažili vest svěřené nam děti k Bohu, byt pro ně příkladem a důvěřovat Pánu v tom, že jeho láska je dokonala. Buďme ostražití do jaké miry převezmeme a budeme akceptovat kulturu, trendy a měnící se zvyky. Važme si přátelství a společenství božího lidu. Buďme tady světlem tomuto světu, dle výzvy v evangeliu podle Matouše 5,16: “Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.” A Hospodin bude pří nás podle svého zaslíbení a to v každé situací, věřme tomu. Amen.

Biblické odkazy: Daniel 1:1-21

Více kázání od Kázání Vlado Vovkanič | Stáhnout Audio

Sermon Notes