David Živor - 5.1.2020
Vláda, politika a věci veřejné
Dneškem začíná Alianční týden modliteb; to je tradice, jež má své kořeny v Anglii od roku 1846. Tehdy se tam setkaly církve z okolí, aby se lidé spolu modlili. Dnes je této tradici 173 let a církve v ní pokračují po celém světě a ne jinak je tomu i v naší republice. Jako Pochodeň věříme v sílu modlitby – a o to víc v sílu společné modlitby. Tato idea dala vzniknout Aliančnímu týdni modliteb a dodnes napomáhá sjednocení církví ve společném modlitebním zápase za společnost. Věřím, že tam, kde se církve sjednotí kolem hledání Boží vůle, tam se dějí věci. Díky aliančnímu týdni modliteb toho můžeme být součástí. Letošní téma tohoto týdne modliteb se týká nápravy lidství a vychází z myšlenek Jana Amose Komenského. „Celé jeho nápravné úsilí stojí na základním předpokladu: Lidskost lidí není docela v pořádku, ale není docela ztracena. Existuje východisko, naděje.“1 Jako křesťané víme, že tuto naději přináší Ježíš Kristus, který k nám přichází, sklání se k nám, zachraňuje nás a obnovuje nás, abychom byli lidskými bytostmi podle Božího záměru. To znamená i lásku k lidem kolem nás, ke které nás svým Duchem uschopňuje. Málokterá oblast se týká našich vztahů k druhým tak jako politika. Politická témata mají v sobě výbušnou moc a dokáží nás jak sjednotit u ohnivých nadávek na naše představitele, tak nás stejně dovedou rozdělit napříč rodinami. V konečném důsledku se dotýkají našeho každodenního života – navzdory tomu, že často říkáme, že se o politiku nezajímáme. Úkolem politiků je utvářet spořádaný svět, kde panuje klid a kde je bezpečno. Jenže to má k realitě daleko, a proto se jako Církev chceme v modlitbách postavit za ty u moci postavené, aby i oni mohli být proměňováni Božím dotykem a vykonávali svůj úřad způsobem, který se bude blížit tomuto ideálu. Komenský řekl: „Kdo neovládá sebe, nemůže vládnout druhým.“2 Jsou to právě lidé u kormidla, politici, radní, zastupitelé a vůbec všichni, kdo mají na druhé velký vliv. Avšak i politici jsou jenom lidé a každá proměna společnosti začíná u jednotlivce. Když podléháme tlaku okolností, nedíváme se na sebe rádi do zrcadla. Když neovládneme situaci, ale necháme se ovládat tím, co se kolem nás točí, nemůžeme vládnout ani sami nad sebou. Tomuto tématu věnoval apoštol Pavel celou sedmou kapitolu dopisu do Říma, která nám může otevřít oči jak vůči své situaci, tak vůči naději, kterou do ní přináší Ježíš. Biblický text: Ř 7,14-25a (B21) Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. 15 Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. 16 Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. 17 Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. 18 Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. 19 Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. 20 Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně. 21 Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. 22 Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, 23 ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. 24 Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? 25 Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána! (1) Porušené lidství Lidskost je vzácná komodita. Je tím vzácnější, čím intenzivněji jsme si vědomi jejího nedostatku. Pozorujeme, že naše lidství je rozporuplné. Máme vynikající potenciál, hodně toho víme, hodně toho umíme, hodně toho můžeme – ale právě tato naše kapacita je naší největší hrozbou. Všechno, čím disponujeme, dokážeme zneužít. Jsme jediné bytosti, které mají potenciál sebezničení. Je proto svrchovaně důležité, abychom hledali cestu, jak uskutečňovat náš potenciál lidsky.3 Apoštol Pavel věnoval značnou porci našeho textu tomu, aby ukázal, jak nesvobodný a hříchem zotročený člověk je, když má žít tak, aby to těšilo Boha; abychom rostli a abychom se stali požehnáním pro druhé. Když chceme konat dobro, vždy se najde něco, co nám stojí v cestě, něco nám hází klacky pod nohy a něco nám brání jednat tak, jak bychom si přáli. Apoštol ukazuje, že to něco je hřích, který se nás drží jako klíště. Hřích není konkrétní přestupek či porušení Božího zákona, ale jakési „základní nastavení“ našeho já, které se odvrací od Boha. Hřích pokroutil naše přirozené sklony způsobem, že vždy budeme jednat proti Bohu – a to i když tak budeme chtít jednat. Apoštol Pavel o tom píše jako o přírodním zákonu, který vychází z pozorování skutečnosti. Propadli jsme zákonu hříchu a smrti.4 Díky hříchu se s námi stalo něco, co se v nás pere. Pere se v nás naše touha jednat dobře a neschopnost uvést tuto touhu ve skutek. Jaroslav Hutka zpíval o tomto tématu v písni Hádala se duše s tělem5 – duše by chtěla žít dobře a zbožně, ale tělo si dělá, co chce. Galatským Pavel píše, že „Tělesné sklony míří proti Duchu a Duch proti tělu; navzájem si odporují, abyste nemohli dělat, co chcete.“6 Jde proti nám naše vlastní já. Je v nás rozpor, který může zacelit jen Boží milost v Ježíši. Pavlovo „"Já" je okamžitě definováno jako "tělesné", tj. "Já" je vtělené do těla, náleží oblasti těla, žije v a skrz to, co je porušitelné a odsouzeno k návratu v prach.“7 Jednou z našich největších překážek při následování Boha je naše vlastní já. To je těžko oddělitelné od našeho bytí, naší osobnosti. Právě zde Pavel mluví o hříchu, který každého člověka uvádí do rozporu. Vždy, když chceme někomu pomáhat, najde se něco, co nám stojí v cestě; vždy, když se chystáme pronést vlídné slovo, najde se něco, co nás naštve; a když nám někdo projeví přízeň, častokrát to neumíme přijmout. A když se s tím snažíme bojovat, vyznívá naše snaha v pravý opak8. Slova apoštola Pavla nám dávají velice nelichotivý a zároveň velice upřímný popis toho, co hřích v lidech dělá: Žijeme v těle, které nás ne vždy poslouchá; jsme zaprodáni do otroctví hříchu; nerozumíme tomu, co děláme; neumíme konat dobro, i když to chceme, protože nám v tom brání hřích, který se v nás zabydlel. Jsme lidé, kterým je nablízku jen zlo, když chtějí konat dobro; hřích se do nás zažral jako rakovina a naše tělo je tak zajatcem hříchu a smrti. Jsme ubozí lidé. Pokud to čteme s tím, že se přitom díváme na někoho jiného než na sebe sama, je to dobré počtení. S tímto popisem se nám dobře dívá na druhé a obzvlášť na politiky – jeden by hned měl dojem, že se jejich charakter zmítá někde mezi bídákem a neschopným lemplem. Dobře se nám touto optikou dívá i na druhé lidi, protože ty, co nemáme rádi vidíme jako ďábly; a ty, co máme rádi vidíme jako chudáky oběti kosmického spiknutí proti nim. Jenže to není pohled apoštola Pavla. Staré židovské pořekadlo praví, že když na někoho ukážete prstem, zároveň tím ukazujete třemi prsty na sebe. Pavlův popis člověka je psán v první osobě singuláru: je výsledkem upřímného a poctivého pohledu na sebe sama. Tomu se ale častokrát vyhýbáme, protože ne vždy je upřímný pohled do zrcadla na sebe sama příjemný. Míváme tendence přijmout roli spravedlivých a zcela odmítat vše negativní. Máme tendence přepálit to na druhou stranu a přijmout roli oběti, které už není pomoci a odmítnout jakoukoli naději na změnu. (2) Boží pomoc Obě role nám zabraňují přijmout naději na životodárnou proměnu, kterou dává Ježíš. Ukažme tedy na sebe svými třemi prsty a podívejme se na na sebe upřímně. Tim Keller často říká, že tento pohled nám ukáže, že je to s námi horší, protože jsme zkaženější, než si jsme ochotni připustit, avšak zároveň jsme Bohem více milováni, než jsme si kdy troufali doufat.9 V Ježíši k nám přichází Pravda s Láskou ruku v ruce a nabízejí nám cestu ven. Nabízejí nám pomoc, bez které se z našeho těla smrti nemůžeme vysvobodit. Může nás ale vysvobodit sám Bůh, který se k nám v Ježíši Kristu sklání. Našel jsem tři krásné texty, které o Boží pomoci mluví: Iz 52,3: Toto praví Hospodin: Zadarmo jste se prodali, bez peněz budete vykoupeni. J 8,36: Když vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní. Ř 8,2: Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. První dva texty směřují k budoucnosti – budete vykoupeni; budete osvobozeni. Zvěstují nadějnou budoucnost, ve které si nemusíme zoufat: „Ó, bídný já, kdo mě zachrání z této šlamastyky?“ Jsou Božím darem toho, co je nám v Kristu dáno a co si vírou můžeme přisvojit. Třetí text je připomínkou Boží záchrany, která se už v Ježíši stala: … v Kristu Ježíši tě osvobodil …. Pavel zakončuje svůj text slovy, kterými vzdává díky Bohu. Děkuje za Ježíše, ve kterém osvobození od tíže hříchu přijde. Neprotiřečí si ale dvě tyto věty, které jsou jen kousek od sebe, když jeden mluví o tom, co přijde a druhý o tom, co už přišlo? Věřím, že ne, protože ukazují jednu a tu samou věc z různého úhlu pohledu. Pavel ukazuje Ježíše jako toho, kdo zlomil moc hříchu nad námi a zároveň zvěstuje, že u něj můžeme nalézt posilu k tomu, abychom žili způsobem, který bude těšit nás samotné, naše bližní i Boha. Věřím, že Boží spása, která přichází v Ježíši má dva rozměry: jeden je rozměr daru – moc hříchu nad našimi životy byla zlomena, svoboda nám byla darována od Boha; druhý rozměr je souvisí s naší volbou vstupovat do této svobody. Představte si, že jste válečný zajatec, po léta Nepřítelem zavřený ve vězeňské cele. Jméno vaší cely je „Bezbožné žádosti těla“. Po nějaké době váš král zvítězí v bitvě o vaše osvobození. Přichází jeden z jeho služebníků a otevírá dveře cely. Nyní stojíte před rozhodnutím: vyjdete na svobodu, kterou vám vydobyl váš veliký vůdce, nebo zůstanete na místě, na které jste po letech už zvyklý? Váš král je gentleman a k opuštění cely vás nebude nutit. Rozhodnutí je na vás.10 Toto rozhodnutí je pak každodenním zápasem o to zůstávat ve svobodě, kterou nám Ježíš dává. Svobodě nepodléhat svým přirozeným sklonům, abychom mohli být nositeli nadpřirozené proměny. Ta začíná u každého z nás. Skrz nás jako jednotlivce může ovlivnit naše společenství; skrz naše společenství může ovlivnit další. (3) Proměna společnosti Když se vrátím na začátek k tématu politiky, o jejíž proměnu se za chvíli budeme modlit, je namístě položit si otázku, jaká politika má budoucnost? „Politika, která má budoucnost, je tedy taková, která bere v úvahu, že blaho jedince není dlouhodobě udržitelné bez blaha celku. Ten, kdo vládne, nesmí zneužívat svou moc a povyšovat osobní zájmy nad zájmy celku… Vládnout dobře může jen ten, kdo umí ovládat sám sebe.“11 „Tak jako neexistuje dokonalý člověk, protože všichni jsme hříšníci daleko od slávy Boží, neexistuje ani dokonalý politik, který by dokonale vládl sám sobě, a tak splňoval náročné kritérium pro vládnutí druhým. Ovšem politik, který o svém hříchu ví, bude politik pokorný a především kající. A přesně takové politiky potřebujeme.“12 O ovládání sebe sama psal apoštol v našem dnešním textu. Apoštol nám dává na svém vlastním příkladu vidět jak upřímný pohled na sebe sama: pohled, který má dvě strany – že to není žádná sláva, zároveň ale stejně tak, že to ještě není zcela ztraceno. Odkazuje na evangelium Boží milosti, která přichází v Kristu. On sám je dobrou zprávou pro každého člověka.„Evangelium je toto: Jsme víc zkažení a hříšní, než jsme si kdy troufali připustit; a přesto jsme zároveň více milováni a přijímáni v Ježíši Kristu, než jsme si kdy troufli doufat.“13 Chtěl bych nás na prahu nového roku vyzvat, abychom se modlili za politiku v naší zemi. Věřím v sílu modlitby, a proto se chci spolu s Vámi modlit za lidi u moci postavené – a ne pouze ve smyslu, aby nenapáchali více škody, než je nezbytné minimum. Chtěl bych, abychom našli víru a prosili za ně ve smyslu nejen aby došli pokání a pokory, ale aby naplno využili moci jim svěřené k budování lepší společnosti. Přestože je dnešním tématem ATM politika, chtěl bych nás na prahu nového roku vyzvat, abychom se modlili jeden za druhého, jak tu jsme. Jsme na prahu nového roku a čeká nás mnoho nových situací, výzev a příležitostí. Vstupme do tohoto roku ve svobodě, kterou nám dává Ježíš, abychom mohli naplno žít život, který bude dělat radost Bohu i nám a lidem kolem nás. Amen. 1Hábl, Jan; Bícová, Ráchel. Porada o nápravě: Průvodce ATM 2020, s. 2. 2Ibid., s. 4. 3Hábl, Jan; Bícová, Ráchel. Porada o nápravě: Průvodce ATM 2020, s. 4. 4Srov. Ř 7,21-23. 5Srov. Hutka, Jaroslav. Hádala se duše s tělem (1974). http://www.hutka.cz/new/html/_texty/hadala_se_duse.html 6Ga 5,17. 7Dunn, James. Romans 1-8 (Word Biblical Commentary 38A), s. 387. 8Srov. Ř 7,15b (SNC). 9Srov. https://twitter.com/timkellernyc/status/395296784568033280 10Bevere, John. Výjimečný, s. 231. 11Hábl, Jan; Bícová, Ráchel. Porada o nápravě: Průvodce ATM 2020, s. 4. 12Ibid., s. 4. 13https://www.goodreads.com/quotes/706587-the-gospel-is-this-we-are-more-sinful-and-flawed
Biblické odkazy: Romans 7:14-25
