David Živor - 2.6.2019

Vstávej! Uzdravení těla a vztahů

(1) Červen s odvážnou vírou Věřím, že nic nedělá Bohu větší radost než chvála, která zní z úst lidí, jež osvobodil pro život. Dnes se podíváme na takový příběh z počátků Církve. Chromý žebrák dostal mnohem víc, než o co žádal a zástupy díky tomu mohly slyšet evangelium. Když Ježíš chodil po zemi, otevíral oči slepým, uzdravoval chromé a zvěstoval evangelium zástupům. Nyní v této činnosti pokračuje Církev, které Bůh dal svého Ducha, aby v ní byl takto přítomný, aby jí vedl, aby byl její mocí a jejím životem. Dnes můžeme být součástí tohoto velkého příběhu, protože věřím, že Bůh je živý, že jedná a že když mu dáme prostor, může ještě dnes udělat něco úžasného ve vašich životech! Touha předat tuto myšlenku stála za tím, že jsem se rozhodl strávit nějaký čas v knize Skutků, která je kronikou díla Ducha svatého v životě Církve. Začali jsme ji v květnu s Duchem svatým, pokračovat budeme v červnu s odvážnou vírou. Pro červen vás chci vybídnout, abyste nalezli odvahu věřit Bohu takovým způsobem, abyste jej mohli vidět a zakusili ho jednat ve svých životech. Abyste nalezli odvahu uvolnit prostor Duchu svatému a byli překvapeni jeho mocí. Nyní se už ale podívejme do Jeruzaléma pár dní po Letnicích. Bůh naplnil své zaslíbení a nenechal svou Církev osamělou. Seslal do života každého Ježíšova následovníka Ducha svatého a napojil jej tak na Ježíše, jeho život, jeho moc a jeho přítomnost. Tato životodárná moc si nyní začíná hledat své cesty k dalším lidem. Biblické texty: Sk 3,1-10 (SNC) 1 Petr a Jan šli jednou ve tři hodiny do chrámu, aby se zúčastnili pravidelných odpoledních modliteb. 2 Mezi četnými žebráky tam byl také muž chromý od narození, kterého jeho přátelé každý den přinesli a posadili u chrámových vrat, zvaných Krásná brána. Chodilo tudy hodně lidí a on je prosil o almužnu. 3 Tak požádal i Petra s Janem. 4 Zastavili se u něho a Petr mu řekl: „Podívej se na nás!“ 5 Žebrák dychtivě zvedl oči, protože čekal dobrou almužnu. 6 Petr však pokračoval: „Peníze nemám, ale dám ti cennější dar. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, vstaň a choď!“ 7 Pak uchopil žebráka za napřaženou pravici, pozvedl ho a v tom okamžiku do ochrnutých nohou vstoupila síla. 8 Postavil se, zkusil chodit a za chvíli už mohl jít dovnitř chrámu spolu s apoštoly. Dokonce radostně poskakoval a hlasitě chválil Boha. 9-10 Lidé nevěřili svým očím, ale jasně poznávali, že dlouholetý mrzák, který žebrával u Krásné brány, teď chodí a z vděčnosti k Bohu prozpěvuje. Sbíhali se kolem uzdraveného i kolem apoštolů, kteří zatím došli do Šalomounova podloubí. Přiznám se vám, že jsem tento příběh znal a vždycky tak nějak přelítnul a četl dál. Když jsem se ale zastavil a podíval, co všechno tam je, byl jsem ohromen. Tolik situací, které nám mohou lépe ukázat na Ježíše; tolik postav, se kterými se můžeme ztotožnit; tolik situací, které nás staví před rozhodnutí víry. Minulou neděli jsme se podívali na odpověď Duchu svatému. Jedna z vět, kterou byl ten příběh uzavřen byla, že skrz apoštoly se dělo mnoho divů a zázraků1. Dnešní text ukazuje příklad takového zázraku, po kterém následuje kázání, které ukazuje Ježíše jako odpověď i do tak strašné situace, v jaké se nacházel jeden žebrák. Na tomto textu chci ukázat, že Ježíš jedná skrz své následovníky: otevírá oči slepým, uzdravuje chromé a zvěstuje evangelium. Právě to se stalo i v Jeruzalémském chrámu: Duch svatý (1) otevřel oči apoštolům, takže mohli vidět žebráka, kterého předtím překračovali; (2) uzdravil chromé nohy žebráka; (3) dal slova apoštolům, kteří ukázali, že to je Ježíšovo dílo. A jaký byl výsledek? Obnovené zdraví, uzdravené vztahy – větší sociální zájem o druhé a Boží sláva – chválili Boha za to, co udělal. (2) Otevřel oči slepým Náš příběh začíná u jeruzalémského chrámu, kam se jdou Petr a Jan modlit. Jeruzalémský chrám byl zvláštním místem, kterému Bůh v minulosti přislíbil svou přítomnost. Čas od času Hospodin vyvolil nějakého proroka, kterému příležitostně dával slovo k lidu. Čas od času učinil veliký zázrak v dějinách Izraele. Před Ježíšovým příchodem ale byl chrám jediným místem, kde jste se s Bohem mohli setkat. V chrámu byla nejsvatější svatyně. Tam byla uložena schrána smlouvy a nástroje k bohoslužbě. Na toto nejsvatější místo, kde přebýval Bůh se člověk podíval jen jednou za rok – a to pouze velekněz, který přinášel oběti za celý národ. Abyste se tam mohli podívat, byla tam celá řada podmínek: musel jste se narodit jako muž; musel jste se narodit do správného národa, musel jste se narodit do správného klanu; musel jste vystudovat správné školy, musel jste se stát knězem, dotáhnout to až do velerady a být zvolen veleknězem. Pak jste jednou za život dostal šanci přijít do Boží blízkosti. Toto nejsvatější místo bylo odděleno celou řadou zdí, za které se nikdo nepovolaný nedostal. Byla tam celá řada úrovní, jak blízko jste k svatyni mohli přijít. Před velesvatyní byl chrám, s nádvořím, kam měli přístup jen kněží; před tímto nádvořím bylo větší nádvoří, kam měli přístup jen izraelští muži, kteří přinášeli oběti; před ním bylo ještě větší nádvoří, kam měly přístup i ženy z Izraele a před tímto nádvořím bylo obrovské nádvoří, kam mohli všichni. Vstup pro Izraelce do samotného chrámu vedl přes Krásnou bránu. Židovský historik, Josephus Flavius2 o ní řekl, že „byla vysoká padesát kubitů a čtyřicet kubitů široká [22,86 m x 18,29 m] a byla obložená korintským bronzem tak umělecky zpracovaným, že její hodnota vysoce převyšovala dokonce i ty [brány], jež byly obložené stříbrem či zlatem.“3 Před touto bránou postávalo a posedávalo velké množství žebráků, kteří si u tohoto velmi rušného místa měli šanci něco vyžebrat – obzvlášť, když v náboženské tradici bylo dávání almužny dobrým skutkem. Za Krásnou bránu nesměl vstoupit nikdo, kdo nebyl Izraelec a nikdo, kdo byl nějakým způsobem postižený – třeba náš žebrák. Pod bránou tak byl velký kontrast mezi oslnivou krásou a hodnotou brány, která se zároveň stala neprostupnou bariérou těm nejpotřebnějším. U této brány seděl mezi mnohými dalšími i náš chromý žebrák, kterého lidé každý den překračovali, když se šli do chrámu modlit. Vsadím se, že lidé na žebráky byli tak zvyklí, že se pro ně stali prakticky neviditelní. Něco jako bezdomovci v Sharewoodu u Hlavního nádraží – taky tam jsou, ale když jdu na vlak, nevšímám si jich a nevnímám je. Bůh ale může i takovou situaci změnit. Duch svatý otevřel oči Petrovi a Janovi, kteří najednou zahlédli toho žebráka Božíma očima. Už neviděli váguse, který je otravuje na jejich cestě do chrámu; už vidí člověka, který je svázaný a odříznutý od života; člověka, který je přítěží každému, kdo jde kolem; člověka, který také může – a potřebuje víc než co jiného – zakusit Boží životodárný dotek a proměnu. Duch svatý z Petra udělal Ježíše pro toho žebráka. (3) Uzdravil chromé Ten žebrák měl od malička těžký život, který nemohl žít plnohodnotně. Nikdy za svůj život nemohl vstoupit do chrámu a nemohl se setkat s Bohem. Byl ze společnosti vyloučený ekonomicky (nezaměstnaný žebrák), sociálně (nemohl se účastnit náboženského života) i fyzicky (byl zcela odkázán na pomoc přátel, kteří jej denně nosili do chrámu a z chrámu). Byl odříznut od Boží přítomnosti, od možnosti přinášet oběti či možnosti obětovat za hřích. Tomu všemu Bůh v Ježíši Kristu přišel říci NE! Ježíš za nás položil svůj život a vstal z mrtvých. Jakákoli moc, která by nás mohla držet pryč od Boha byla zlomena. Vztah lidstva s Bohem byl obnoven a cesta byla otevřena. Proto tu tak často hlásám, že Bohu nezáleží na vaší situaci, ale na vašem postoji: Možná je to nějaká nemoc nebo nějaké zranění, co vám brání žít život, který Bůh dává; možná je to nějaká závislost nebo zlozvyk; možná je to nějaké vaše přesvědčení, že si to přece nezasloužím, když jsem takový nebo onaký. Možná je to vaše ekonomická či vztahová situace, které vás drtí a brání vám žít ve svobodě. Tomu Ježíš řekl svou smrtí a vzkříšením jasné NE! Boží vůlí pro nás je život. Jsem přesvědčený o tom, že Bůh chce nás ten nejlepší život, jaký můžeme prožít. To znamená život ve svobodě od všeho, co nám brání žít; v harmonii vztahů s Bohem i lidmi, které dávají sílu a s výhledem Božího království, které nás dalece přesahuje a činí nás součástí něčeho dobrého, krásného a obrovského. Proto Bůh Petrovi s Janem ukázal žebráka, kterému chtěl otevřít přístup k životu, na kterém chtěl ukázat svou moc a který se stane svědectvím Boží lásky k lidem. Bůh otevřel žebrákovi cestu k životu, víře, naději a radosti. Když je ten muž prosil o peníze, jako nejspíš milionkrát mnoho lidí předtím, dostalo se mu překvapivé odpovědi: Podívej se na nás. Peníze nemáme. Ale dáme víc. Petr s Janem mu nedali žádné peníze, o které prosil. Dali mu něco mnohem víc. Ve jménu Ježíše Krista vstaň a choď!4 Ne z naší moci; ne z našich schopností, ale z Boží moci, z Boží autority, v Božím jménu může žebrák přijmout osvobození pro život. Petr s Janem mu mohli dát pár drobných, aby se ho zbavili. A nebo se mohli stát Ježíšem pro toho člověka a napsat tak příběh, který oslaví Boha i dva tisíce let poté, co se odehrál. Dali mu svobodný život. Už nebyl svázán svým postižením, už nebyl vyloučený z bohoslužebného života; už nebyl vyvrhelem společnosti. Byl to nový člověk, který byl Bohem obnovený – uzdravený na těle i na vztazích a jeho život je nyní naplněný radostí. „Čerstvě uzdravený muž může nyní vstoupit do chrámu – uzdraven tělesně i sociálně. To je odleskem nové reality nového království, které přišel vzkříšený Ježíš uvést na zem. Evangelium nového království zdůrazňuje Boží zájem o nejposlednější a ztracené.“5 (4) Zvěstoval radostnou zprávu Radost a chvála byly následkem Božího zásahu. Chromý vstal, začal chodit a poprvé v životě mohl vstoupit do chrámu. Samou radostí pobíhal, poskakoval a chválil Boha. Lidé si toho nemohli nevšimnout a nezačít se ptát: „Co se to jen děje? Jak to, že chodí? Není to snad ten ochrnutý žebrák?“ Ano, je to on. Ano, je uzdraven. A ano, už může konečně věřit a chválit Boha, může mít vlastní zkušenost s jeho mocí a být svědectvím o Ježíši, který odstranil veškeré překážky, které mu bránily přijít k Bohu a žít! Na závěr jen připomenu, co bylo vždy mým záměrem, když připravuji kázání: ukázat na Ježíše jako na milujícího Boha, který se k nám sklání, ať už jsme kdekoliv; který k nám přichází jako zachránce a osvobozuje nás pro nový život. V našem příběhu to totiž byl Ježíš, kdo otevřel oči Petrovi a Janovi, aby viděli žebráka Božíma očima. Byl to Ježíš, v jehož jménu byl uzdraven. A byl to Ježíš, o kom bylo kázání, které následovalo údiv lidí nad zázrakem. Ježíš nám otevírá oči, abychom viděli svět Božíma očima. Ježíš má moc, kterou uzdravuje a obnovuje životy lidí. Ježíš je obsahem zvěsti, která po takovém divu následuje. Proto Vás chci vybídnout, abychom viděli Ježíše i ve svých životech. V lecčems jsme žebráci, kteří potřebují Boží osvobozující dotyk. Občas ten dotek zakusíme a jsme těmi, kdo za něj Boha chválí. Občas nás Bůh povolává k tomu, abychom byli Petrem a Janem lidem kolem sebe. A občas nám dává slova evangelia, které potřebují slyšet zmatené zástupy kolem nás. Učme se s vírou přijímat Boží uzdravení a obnovu. Učme se dívat na svět Božíma očima a učme se předávat dobrou zprávu evangelia světu kolem sebe. Pak uvidíme Ježíše a budeme chválit Boha! Amen. 1Srov. Sk 2,43. 2Josephus žil v letech 37-100. Srov. https://cs.wikipedia.org/wiki/Flavius_Iosephus, dostupné k 2.6.2019. 3Hughes, Kent R. Acts: the church afire, s. 54. 4Sk 3,6b. 5Book of Acts: Get up! Srov. https://www.umcdiscipleship.org/resources/book-of-acts-sermon-starters-week-5

Biblické odkazy: Acts 3:1-10

Z Série: "Skutky"

Sermon Notes

Více od "Skutky"

Powered by Series Engine