Ježíš před veleradou
Utrpení spravedlivého u falešného soudu (Mk 14,53-65)
(1) Ježíš před veleradou
Minulou neděli jsme byli svědky Ježíšovy zrady, zatčení a úprku učedníků. Ježíš je zrazen z kruhu nejbližších, spoután do řetězů zásahovou jednotkou z chrámu a zůstává úplně opuštěný. Poslední učedník, který jej zkoušel následovat nakonec utekl nahý. Dnes se podíváme na soudní proces u velekněze, u kterého je jasné jak dopadne ještě dříve, než pořádně začne. Začněme videoukázkou z filmu Good Friday. Videoukázka: Good Friday (čas 14:10 – 15:44)
Není nic, co mi hne žlučí víc, než když se děje nespravedlnost. Když vidím soudy, u kterých zloduch unikne kvůli procesní chybě nebo když odsoudí nevinného. A když s tím nemůžu nic dělat.
„Není nic dramatičtějšího než stát před soudem, když jde o život, a není dramatičtější moment, než když dojde na výslech obžalovaného. A z lavice obžalovaných možná nikdy nezaznělo dramatičtější a silněji šokující svědectví než to, které během svého procesu vyřkl Ježíš Kristus.“1 Podívejme se společně na příběh Ježíšova soudního procesu:
Biblický text: Mk 14,53-65
Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci. 54 Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně. 55 Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. 56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale svědectví se neshodovala. 57 Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili: 58 “Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný.” 59 Ale ani jejich svědectví se neshodovala. 60 Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: “Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?” 61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: “Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?” 62 Ježíš řekl: “Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.” 63 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: “Nač potřebujeme ještě svědky? 64 Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?” Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti. 65 Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: “Prorokuj!” A sluhové ho tloukli do tváře.
Ježíše přivádí do veleknězova domu, kde se s ním koná soudní proces. Tam se sejde stejná parta, která vyslala oddíl, jež Ježíše zatkl. Stejná parta, o které Ježíš předpověděl, že od nich bude mnoho trpět. Byli to velekněží, zákoníci a starší. Byla to židovská velerada, které se říkalo Synedrion, která působila mimo jiné i jako soud. „Jako nejvyšší soudní dvůr bylo kompetentní jak pro hrdelní procesy, tak i všeobecně pro procesy, které měly význam pro celý lid.“2
„Synedrium tvořilo 70 členů a předsedající, příslušný velekněz. Jeho složení záviselo na politických poměrech. Patřili k němu kněží – většinou saduceové, zákoníci – farizeové, jakož i starší jako zástupci čestných funkcionářů židovských obcí.“3
Velevážená rada Synedria hledala svědectví proti Ježíšovi. „Marek popisuje líčení jako od začátku proti Ježíšovi zmanipulovaný proces. Sloveso „hledali“ se již objevilo několikrát … v kontextu spiknutí nepřátelských židovských představitelů snažících se odsoudit Ježíše k smrti.“4
Ježíšova opozice hledala záminku, aby ho mohli odsoudit k smrti. Hledali proti němu svědectví a neštítili se přitom sáhnout po nejodpornějších praktikách, jako byla falešná svědectví. Snaží se však udržet zdání zákonnosti procesu.
Paradoxem je, že velevážené veleradě, která se až hnidopišsky snaží dodržovat všechna psaná i nepsaná nařízení a pravidla, nevadí, že falešnými svědectvími tolerují porušení jednoho z přikázání Desatera5. Během procesu nevysloví Boží jméno, protože je to nepsané pravidlo, ale falešná svědectví jim nevadí.
Ježíš však během celého dění mlčí. Ježíš nemlčel, protože by neměl co říct. Mlčel, protože lidem, co nebyli ochotní poslouchat nemělo cenu cokoli říkat. K vážným, ale velice pochybným obviněním, na kterých se ani sami žalobci nemohou shodnout se nebude vyjadřovat.
Ježíšovo mlčení však mělo také prorocký charakter. V jeho mlčení lze vidět postavu trpícího služebníka, o kterém prorok Izaiáš řekl: „Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.“6 Ježíšovo mlčení jej spojuje s postavou trpícího služebníka.
(2) Kdo je Ježíš?
Podle pravidel neměla velerada šanci Ježíše odsoudit, protože svědectví proti Ježíšovi neseděla. Ani ta pravá, ani ta falešná. Soudní proces hrozil krachem. Je třeba zasáhnout a udržet tuto smrtící mašinerii v chodu. Nenechají se přeci zase porazit ve své vlastní hře. Proto se ujímá slova sám velekněz.
Povstává a ptá se stejně, jako se ptají příslušníci dopravní policie, když vás zastaví: „Víte, čeho jste se dopustil?“ Ptá se s nadějí, že se obviněný podřekne a poví na sebe něco, co proti němu použijí. Ani na tuto otázku ale Ježíš nereaguje. Je třeba položit otázku ohledně jeho identity.
Velekněz zahájí Ježíšův výslech otázkou, zda je Kristus (Mesiáš), Syn Požehnaného. V jiných situacích v Markově evangeliu se Ježíš podobnému vyptávání na svoji identitu vyhnul (Marek 7:5-6) nebo odpověděl tazateli otázkou (Marek 11:29). Tentokrát Ježíš odpovídá na ústřední otázku Markova evangelia přímo – kladně a beze zbytku.7
Ježíš odpoví. Řekne něco, co mu v procesu nepomůže, protože tím svědčí sám proti sobě. Ale nezapře to, kým je. Říká: „Já jsem. A uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“8
V situaci, kdy se rozhodovalo o všem, již totiž Ježíš neváhal vyznat, že je Mesiáš – ovšem ne bez toho, aby svým typickým způsobem tento „titul“ hned nevysvětlil odkazem na Syna člověka: Je proto Mesiáš, že ho Bůh poslal uvést na zem království Boží … A v tomto poslání ho uvidí „sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“9
„Tím, že Ježíš řekl „jsem“, prohlašuje, že je Mesiáš, zaslíbený. Měli bychom mít ale na paměti, že Židé všeobecně neočekávali, že by Kristus byl doslova Bohem. Proto Ježíš označení Mesiáš ještě dále rozvádí, ztotožňuje se se Synem člověka a také říká, že usedne po Boží pravici.“10
Všichni v místnosti – celá Velerada – vědí, kdo je Syn člověka. V sedmé kapitole proroka Daniele přichází Syn člověka s nebeskými oblaky od Božího trůnu na zem, aby soudil svět. A nebeská oblaka nejsou totéž jako oblaka pozemská, tedy pouhá vodní pára. Tato oblaka jsou to, čemu Židé říkají šekina, Boží sláva, samotná Boží přítomnost. Proto Ježíš uvedenou odpovědí vlastně říká: „Přijdu na zem ve slávě samotného Boha a budu soudit celý svět.“ To je ohromující výrok. Je to nárok na božství.11
(3) Jaký je to Mesiáš, jaký Boží Syn a jaký Syn člověka?
Ježíš o sobě otevřeně říká, že je Kristus a Boží Syn. Ono spojení „JÁ JSEM“ je také tím, jak se Hospodin představil Mojžíšovi12, když se ptal svého Boha na jméno. Sám Bůh říká „JÁ JSEM.“ Markovo evangelium nám tuto zvěst od počátku po částech odhaluje, avšak nyní je to sám Ježíš, kdo tato slova naplno potvrzuje. Ježíš je Kristus, Syn Boží. Je Synem člověka, soudcem světa.
Ale jakým je Synem Božím, jakým je Mesiášem a jakým je Synem člověka, to nám musí ukázat až kříž. „Všechno je úplně naopak. On je soudce celého světa, a přitom ho svět soudí. On by měl sedět na soudcovské stolici, a my bychom měli sedět v řetězech na lavici obžalovaných. Všechno je vzhůru nohama.“13
Nyní, kdy se do středu pozornosti dostává tajemství kříže, máme možnost pochopit, jakým Mesiášem, Synem Božím a Synem člověka Ježíš doopravdy je. Až nyní může Ježíš směle potvrdit svou totožnost (14,62) – a to právě proto, že zmíněné tři tituly, již dříve vztažené na Ježíše, jsou nyní pevně spojeny s jeho utrpením a smrtí.14
Celé Markovo evangelium postupně rozpracovává tématiku tajemství kříže. Svědčí o Ježíši, který je trpícím Mesiášem. V Ježíši Kristu se naplňují tři úřady – prorocký, kněžský a královský. Jan Heller ve své knize Bůh sestupující rozvádí ještě protipóly těchto úřadů, které Ježíš zjevil skrytě a které dávají smysl pouze ve světle kříže.
Těmi třemi protipóly jsou oběť, služebník a odsouzený a zavržený. Bůh se k lidem sklání; sestupuje v Ježíši Kristu. Namísto krále se Ježíš stává služebníkem, který trpí pro ty, kterým slouží. Namísto knězem se stává obětí za hřích všech lidí. Namísto proroka – zákonodárce se stává sám odsouzeným a zavrženým.
O tom, když spravedlivý trpí, se Bible vyjadřuje na mnoha místech. V proroctvích o budoucím věku, kdy Bůh nastolí své království, se objevuje postava trpícího spravedlivého služebníka, který toto království přináší. V Ježíši se tak naplňují i tři postavy, které jsou ústředními ztělesněními příchodu Mesiáše: trpící spravedlivý, trpící služebník a trpící prorok.
Ježíš, trpící spravedlivý (viz knihu Moudrosti), je nevinnou obětí nepřátelství (kata) a falešného svědectví. Ježíš, trpící služebník (viz Iz 40-55), mlčí během nespravedlivého soudního procesu (14,61 = Iz 53,7) a snáší plivání a rány (14,65 = Iz 50,6). Ježíš prorok je vystaven posměchu jako falešný prorok v jakési kruté hře na „slepou bábu“ (14,65). Ve vyprávění o přelíčení vystupuje Ježíš jako nevinná oběť a ušlechtilý hrdina.15
(4) Když se to všechno zvrhne…
Ježíš řekl: „Já jsem. A uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“16Velekněz je Ježíšovou odpovědí šokován. Ježíšova slova nazve rouháním a v pobouření si roztrhne košili. Rouhání je však důvodem k jeho usmrcení. „Velekněz si roztrhne roucho, což je znamením nejvyššího možného pobouření, hrůzy a zármutku. A pak se celé soudní řízení zvrhne. Už to vlastně ani není soud; vypukne vřava. Porotci a soudci začnou na Ježíše plivat a bít ho. Uprostřed soudního procesu se jich zmocní naprostá zběsilost.“17
Ježíšova slova veleradu natolik rozlítí, že se přestávají kontrolovat a začínají běsnit. Velevážení pánové se chovají jako smyslů zbavení, když začínají Ježíšovi nadávat, plivat na něj a bít ho. Naplňují se na něm Izaiášova slova: „Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním.“18
Ta scéna, kterou jsme viděli na začátku nezabírala nějakou lůzu, ale nejvyšší představitele židovského národa. Byli to nejváženější z mocných, kdo začal běsnit jako první. Nejprve dali Ježíšovi deku velekněží a členové synedria, teprve potom se přidali i sluhové. Nejdřív ho začali bít velekněží, starší a zákoníci, teprve potom jej začali fackovat sluhové. V tomto okamžiku již bylo po soudu. Je odsouzený na smrt, tak proč si do něj nekopnout, že?
Co si z tohoto příběhu můžeme vzít my pohané žijící v Praze v 21. století? Můžeme si z něj odnést Ježíšovu pravou identitu. Můžeme si z něj vzít příklad toho, jak je Ježíš kamenem úrazu těm, kdo nevěří a základem naděje pro ty, kdo v něj věří. A také nám tento příběh ukazuje model věrného, který nezapře svou víru ani tváří v tvář utrpení a smrti.
Markovo vyprávění o Ježíšově výslechu před synedriem je navazuje na čtyři texty, kdy je naplno zjevena Ježíšova identita jako Syna Božího19. Naplno je zde řečeno, kým je Ježíš, že je Kristem (Mesiášem a Božím Synem).
Ježíšovo Mesiášství, to, že je Synem Božím a Synem člověka, je tímto kontextem pevně spjato s údělem kříže. Ježíš je nejen Mesiášem, Synem Božím a Synem člověka a prorokem, ale je i trpícím protějškem těchto titulů.
Ježíš se stává kamenem úrazu pro lidi, kteří v něj nevěří. Kamenem úrazu je však kolikrát i církev, její pravidla, a spousta dalších věcí. A kamenem úrazu jsme kolikrát i my sami lidem, kteří vědomě či nevědomě hledají Boha. Ať je v cestě za Bohem lidem kolem nás Ježíš tou jedinou překážkou, ať je kamenem úrazu sám Ježíš a ne naše představy o tom, jak by věci měly být.
Když se všechno zvrhne, je Ježíš nablízku. Sám tím prošel. I v pronásledování a utrpení je se svými věrnými ve svém Duchu svatém. Zalíbil jeho vedení i při soudech, kde jde kvůli Ježíšovi o život. I v běsnící bouři můžeme nalézt naději a útěchu v náručí Ježíše, Božího Syna, který rozumí všem kdo trpí. Ježíšovo utrpení, smrt, pohřeb a vzkříšení jsou základem naděje, kterou křesťané mají. Jeho utrpení, smrt, pohřeb a vzkříšení jsou tou jedinou cestou za Bohem a k životu.
Ježíšův soud je povzbuzením pro statečné vyznání víry i tváří v tvář protivenství. Ve světě, kde je hřích, bolest, utrpení a smrt, máme možnost společně s Ježíšem nastolovat Boží království. Království, ve kterém ani hřích, ani bolest, ani utrpení, dokonce ani smrt nemusí být překážkou v naší cestě za Bohem.
V cestě, po které chceme jako Pochodeň jít společně a zvát na ni lidi kolem sebe. Vykročme společně s Ježíšem na cestu života, kterou nám prošlapal on sám. Vykročme jako společenství Ježíšem proměněných lidí, kteří nesou radostnou zprávu o Ježíši Mesiáši, Božím Synu, kudy jdou.