Otče náš, který jsi v nebesích
Pohanská spiritualita a křesťanská modlitba (Mt 6,5-9)
2015-09-13 – Otče náš který jsi v nebesích.mp3
(1) Dvě modlitby
Víte, co je páternoster? Nikdy se nezastavující výtah, který je v nemocnici v Kartouzské, na magistrátu hlavního města Prahy a spoustě dalších míst. Vždy, když jsem tam nastoupil, tak to vrzalo a skřípalo a já se modlil, aby to se mnou nespadlo. Odtud jeho název – z latinské modlitby Otčenáš: „Pater noster qui es in cælis“1
To je dnešním tématem: úvodní část modlitby Páně: Otče náš, který jsi v nebesích.
Rád bych ukázal na zásadní rozdíl v přístupu k modlitbě, který vyjadřují slova Otče náš, který jsi v nebesích.: na přístup náboženský a křesťanský; na pozici nájemníka a syna/dcery.
Dnes vás chci pozvat na cestu víry, která z neosobního božstva dělá nebeského Otce, kterému můžeme tykat a žádat jej o cokoli. Dnes vám ukážu, proč si jako křesťané myslíme, že budou naše modlitby vyslyšeny.
Biblické texty: Ž 68,6; 89,27; 103,13; Mt 6,9; L 11,2
Žalm 68,6: Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém.
Žalm 89,27: On mě bude vzývat: Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála
Žalm 103,13: Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Lukáš 11,2: Odpověděl jim: “Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Matouš 6,5-9:A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno.
V zásadě jsou dva druhy modlitby nebo dva způsoby, jak se můžeme modlit. Křesťanský a pohanský způsob modlitby. Klíč spočívá v naší odpovědi na otázku proč si myslíme, že bude naše modlitba zodpovězena? To od sebe dělí pohanskou a křesťanskou modlitbu.
(1) Pohanská modlitba
Závisí na našich schopnostech.
Jde o přesná slova: jakým způsobem je říkáme.
Jak často se modlíme: myslí si, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.
Náboženský přístup: Když udělám A, B a C a udělám to správně, budou moje modlitby vyslyšeny – protože jsem si jimi přivázal boha na špagát a budu jej venčit, jak budu chtít.
(2) Křesťanská modlitba
Bude vyslyšena, protože vychází z víry v Ježíše Krista. Kvůli životu, dílu, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, vírou v něj, si můžeme být jistí vyslyšením modliteb.
Adoptované děti u nebeského Otce – Jan 1,12
(2) Děti a nájemníci
Ježíš v úvodu k MP ukazuje, že v zásadě jsou jen dva základy, na kterých stavíme svůj přístup k Bohu: (1) obchodní a (2) rodinný.
V obchodním vztahu říkáme, „něco pro tebe mám“; v rodinném „někdo pro tebe jsem“
V obchodním vztahu jde o výkon, v rodinném o vztah.
Obchodní vztah je podmíněný, jde o výkon; rodinný je nepodmíněný, jde o to, kdo jsme.
V obchodním vztahu jsme nájemníci, v rodinném jsme děti.
Jsou tyto dva základní vztahy: (1) jsme děti (2) jsme nájemníci.
Paradigma obchodního vztahu: pokud podáváte výkon, jste přijímáni
Paradigma rodinného vztahu: protože jste přijímáni, podáváte výkon
Proč bude naše modlitba vyslyšena – jde o vztah k Bohu: buď je to
(1) chladný, obchodní vztah, kde říkáme, že dělám to to a to; platím nájem – a proto musím být vyslyšen.
Je náš vztah k Bohu obchodní: Bože buď můj domácí – já budu dělat svoje a ty svoje.
(2) vřelý, rodinný vztah; Bože, nejsem hodný tvé přízně, ale buď mým Otcem. – na základě toho, co pro mě udělal Ježíš.
Modlíme se proto, že to musíme dělat, nebo proto, že jsme milováni nebeským Otcem? Jsou chladné, naučené, mechanické – a nebo jsou vřelé, plné lásky a vztahu? Je naše modlitba utišení hněvu božstva nebo důvěrný rozhovor s Otcem?
Minule jsem mluvil o třech levelech modlitby: (1) prosba; (2) přímluva a (3) díkůvzdání. Rád bych navázal jedním indikátorem našeho vztahu k Bohu – tím je wow moment – anglickz BEHOLD.
Behold – při pohledu sedm let zpátky: Bůh opravdu začíná budovat církev v Řepích
Behold – dostal jsem výplatu!
Naše lidská bytost se snaží Bohu bránit. Nejskrytějším způsobem této obrany, její nejtajnější zbraní jsou pokusy přetvořit obraz Boží v podobnost s obrazem vlastním. Tím Boha odzbrojuji, protože pak už nelze uskutečnit opravdové setkání, svobodné tykání: člověk se totiž potkává s vlastním obrazem vrženým do oblak. Pak už nemluví s živým Bohem, nýbrž sám se sebou. Slova „na nebesích“ praví: „Tebe chci, Bože, takového, jak jsi sám v sobě!“2
(3) Otče náš, …
Jenda má zítra zkoušku z knihy od Karla Skalického – Po stopách neznámého Boha; ta kniha se ve svém úvodu zabývá tím, zda je křesťanství náboženstvím, nebo ne. Vysvětlit!
Ježíš nás učí modlitbu, kde se vzdáváme obchodního vztahu k Bohu a přijímáme jeho nabídku Otcovství. Proto jej oslovujeme Otče náš. Ne Bože můj – ale Otče náš. Neučí nás oslovovat Boha „Bože, Pane, Kámo“ – i když je to také pravda. Ale učí nás na základě nového vztahu, vykoupeného krví: OTČE NÁŠ.
Křesťanství není náboženství kvůli Ježíši Kristu! Není to o budování našich schodů do nebe – to je výkon obchodního vztahu. Je to o Bohu, který sestupuje za člověkem, který v Ježíši Kristu udělal to, co my nedokázali a zemřel tak, jak jsme si my zasloužili. – A kvůli němu nás Bůh miluje a přijímá. Kdo věří, stává se synem/dcerou Boží – Jan 1,12.
Adopce mění náš status – i právně. Křesťané jsou adoptované Boží děti. Jan 17 – abys je Otče miloval stejně jako mě.
Co nás učí úvod modlitby Páně? V úvodu modlitby Páně (vyjádřením slovy „Otče náš, jenž jsi na nebesích“) se učíme přiblížit se k Bohu jako děti s důvěrou v jeho otcovskou dobrotivost a zájem o nás, s úctou a všemi dalšími dětskými povahovými rysy, nebeskými vlastnostmi a pravým pochopením jeho svrchované moci, majestátu a laskavé shovívavosti. Učíme se i modlit za druhé.3
Proč nám Kristus přikázal, abychom Boha oslovovali „Otče náš“? Kristus nám přikázal, abychom Boha oslovovali „Otče náš“, aby v nás hned na počátku naší modlitby vzbudil k Bohu dětskou úctu a důvěru, které mají být základem naší modlitby. Bůh se totiž stal skrze Krista naším Otcem a oč ho ve víře prosíme, to nám chce odepřít mnohem méně, než jak nám naši otcové odpírají věci pozemské.4
Driscoll – děti a prosby
Bůh slyší každou modlitbu. Ne na každou ale reaguje kladně – není to automat na přání.
Tři odpovědi na modlitbu jsou (1) ANO, (2) NE a (3) POZDĚJI. Ilustrace s motorkou pro dítě.
(4) … který jsi v nebesích
„Padnout dolů, na kolena, má být viditelným podobenstvím pokory srdce.“5 To si uvědomujeme slovy: který jsi v nebesích. Bůh je Bůh, my jsme lidé. Bůh je nahoře, my dole. Bůh je svatý, my jsme hříšní. Přesto se ze svojí milosti a lásku stal díky Ježíši Kristu naším Otcem.
Ž 68,6; 89,27; 103,13 (Dobrořeč duše má Hospodinu)
Protože je Ježíš vzkříšeným spasitelem, je cestou k Bohu. (Keller)
Modlitba je jedinečný, radikální proces, který odlišuje křesťanství od jiných náboženství.
Když přistupujete ke komukoli, potřebujete důvod, proč k němu přistupujete. Hlubší vztah dovoluje hlubší požadavky. Důvodem, proč nás Bůh vyslyší, je život, smrt, vzkříšení JK.
Tykání jako model důvěrného vztahu – nelze jen tak k někomu přijít a začít tykat – pokud to uděláte, dostanete sodu.
To je tím, co mě vede k modlitbě vděčnosti. Bůh nás miluje a je naším Otcem.