Dar, dary a ovoce Ducha svatého

Duch svatý v nás, s námi a skrze nás působící (Ř 5,5; 1K 12,4-11; Ga 5,22-23)

2016-02-14 – Duch svatý 2 – Dary a ovoce Ducha svatého – Ř 5,5; 1K 12,4-11; Ga 5,22-23.mp3

(1) Duch svatý v nás

• Dnes nás čeká druhé kázání ze série Duch svatý

  • Minule nás Martin uvedl do této série tím, že kázal o tom, kdo je Duch svatý.

  • Dnes se podíváme se na dar, dary a ovoce Ducha svatého, kterými žehná životům těch, kdo je svěřili do Ježíšových rukou.

  • Příště tuto sérii uzavřeme tím, co to je a jak vypadá duchovní život.

• Bůh se ze své lásky sklání k člověku. Příběh celé Bible je svědectvím o Božím příklonu k člověku, o jeho milostivém jednání, kterým zachraňuje člověka ze spárů hříchu a smrti; spásném jednání, jež vyvrcholilo v osobě a díle Ježíše Krista, který za nás položil svůj život.

• Duch svatý je Bůh sestupující do lidského srdce. Duch svatý je naplněním Ježíšova zaslíbení, že nás nenechá samotné, ale že s námi bude až do konce. Duch svatý je osvobozujícím Duchem, který nás osvobozuje a zmocňuje k novému životu Ježíšových následovníků. Dává nám sám sebe, dává nám dary k růstu Božího království a když jich užíváme, nesou naše životy ovoce Ducha svatého.

Biblický text: Ř 5,5b; 1K 12,4-11; Ga 5,22-23a (SNC)

Ř 5,5b: Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

1K 12,4-11: Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.

Ga 5,22-23a: Kdo však žije podle Božího Ducha, v jeho srdci se rodí láska, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost, laskavost, důvěra, pokora a sebeovládání.

(2)Dar Ducha svatého

Největším darem, který nám z Boží lásky byl dán, je sám Ježíš: obětoval sebe samého za mne hříšného, abych mohl ve víře v něj žít život svobodný od hříchu a smířen s Bohem.

Zásadní moment z pohledu věčnosti, kdy se změní život, je pozvání Krista na trůn našeho života. Nežiji už já, ale svým Duchem svatým ve mně žije Ježíš! „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“¹

„Duch svatý obrací náš pohled k Pánu Ježíši Kristu.“²

Ježíš slíbil, že nás nenechá samotné, že pošle svého Ducha, který bude naším Přímluvcem. Sloveso παρακαλέω od kterého je odvozen Přímluvce, znamená vyzvat, napomenout, povzbudit, potěšit.

Nový zákon je svědectvím o tom, jak po Ježíšově vzkříšení a nanebevzetí přišel svatý Duch do srdcí Ježíšových učedníků. Ti, kdo uvěřili, dostali Ducha. To platí dodnes: Kdo vírou přijme Ježíše za svého Zachránce, Pána a Boha, dostane Ducha svatého, který se zabydlí v jeho srdci.

Duch svatý nám připomíná, že největším darem je sám Ježíš Kristus, který za nás zemřel. Apoštol Pavel píše do Efezu: „Vždyť jste ho přijali za svého Zachránce, o němž jste slyšeli ve slově pravdy, v radostném poselství o vaší záchraně. S vírou v boží zvěst přišel k Vám do srdce Duch svatý, slíbený všem, kdo jsou Boží lid. On je to znamení vtisknuté od Boha: pečeť, že navěky patříte Bohu.“³

„Duch svatý podle svědectví Nového zákona působí jen tam, kam je pozván. Než vstoupí do lidského nitra, jako „džentlmen“ čeká na pozvání. A jediné, co člověk může udělat pro to, aby Duch svatý v jeho životě „vanul“, je pozvat jej a otevřít se jeho působení.“⁴

Duch svatý způsobuje, že máme jistotu víry, že naše životy jsou usmířeny s Bohem, naše hříchy jsou odpuštěny a že Bůh je skutečně s námi. Duch svatý nás staví před Ježíše jako Pána našich životů. „Panování Ježíše Krista nad životem konkrétního věřícího znamená, že v životě toho člověka „pokračuje Ježíšův příběh“.“⁵ Ať i v našich životech pokračuje Jeho příběh!

(3)Dary Ducha svatého

Naše životy jsou součástí něčeho většího! Není to jen o nás. Naše životy jsou součástí velkého příběhu, který vypráví sám Bůh. Byli jsme stvořeni pro společenství a byli jsme Ježíšem posláni do světa jako společenství. Boží království není abstraktní pojem, ale zcela konkrétní společenství lidí, kteří otevřeli svůj život Bohu, aby si je použil.

Ježíš mluvil o tom, že přichází osvobodit svůj lid. A zemřel na kříži. Z lidského pohledu fiasko; očima víry však vidíme slavné vítězství nad hříchem a smrtí. Ježíš mluvil o tom, že přináší Boží království. A přišla církev. Z lidského pohledu nic moc; očima víry však vidíme nadpřirozené společenství Ducha svatého s lidmi, kteří se díky Ježíši Kristu vrátili do Božího příběhu.

Ježíš nás posílá do světa s úkolem šířit Boží království. Bůh nás posílá udělat něco nemožného. Ale právě tento Bůh se rozhodl svým Duchem sídlit v lidských srdcích. A tento Bůh má zálibu ve vykonávání nemožného, což pak vede k úžasu lidí a Boží slávě. Tento Bůh dává každému křesťanovi nadpřirozené obdarování, díky kterému posiluje Církev.

Každý křesťan má Ducha svatého; každý křesťan má nějaký duchovní dar k budování Církve. Věříme, že každý má své jedinečné místo a poslání v církvi a že k tomu byl obdařen nadpřirozeným darem, který slouží církvi.

Každý člověk má od narození nějaký talent. Talent je přirozená věc. Někdo má větší, někdo menší, ale každý může v něčem vyniknout. Smutné je, když někdo svůj talent za celý svůj život neobjeví. Duchovní dary jsou ale nadpřirozeným talentem, díky kterému Bůh jedná mezi lidmi. Znáte svůj talent? Znáte svůj nadpřirozený talent? Co děláte pro to, abyste ho rozvinuli?

Zhruba kolem doby, kdy jsme spolu s Eliškou začali chodit, jsem si pro sebe formuloval takové motto, které mě vždy stavělo pokorně před Boha s vírou: Nemám na to, a právě proto jdu do toho! Neboli věřím, že když mě Bůh k něčemu posílá, neposílá mě tam s holým zadkem, ale že připravuje všechny okolnosti a dává mi potřebné dary (nebo mi posílá lidi s potřebnými dary), aby se oslavil.

Duchovní dary jsou velké téma spousty společenství. Toto téma rozděluje spoustu křesťanů. Rád bych proto upozornil na dva postoje vůči duchovním darům, které jsou nezdravé a destruktivní:

Buď tyto nadpřirozené duchovní dary podceňujeme a popíráme, protože ve skutečnosti v tajemné Boží působení nevěříme, anebo zázračné projevy Ducha svatého stavíme do středu víry a zbožnosti a následně dělíme křesťany na ty, kteří je „mají“, a ty, kteří je holt „nemají“ (a jsou jako mudlové v Harry Potterovi).⁶

Dary Ducha svatého nerozdělují, ale sjednocují. Budují Církev a oslavují Boha. V Bibli najdeme několik seznamů duchovních darů, které nejsou vyčerpávající, ale naopak naznačující rozmanitou škálu toho, jak Bůh jedná skrze lidi.

Některé dary slouží více Církvi, některé více světu. Některé jsou orientované dovnitř, jiné ven. Některé jsou požehnáním pro věřící, některé pro nevěřící. Všechny ale pocházejí od jednoho Boha, kterého oslavujeme, když jich věrně užíváme.

Pavel Hošek v rozhovoru do rádia o duchovních darech řekl: „Smyslem každého duchovního obdarování je služba druhým a ne vlastní exhibice.“⁷ Všichni, kdo jsme otevřeli své životy Ježíši a svá srdce Duchu svatému máme dary, kterými chce Bůh požehnat Církvi. Nenechávejme své nadpřirozené dary zapadnout prachem.

(4)Ovoce Ducha svatého

„Ovoce Ducha je výsledkem Božího díla v našem srdci a charakteru. Duch svatý dává různé dary, ale přináší stejné ovoce. … Ovoce Ducha roste, když se nespoléháme na vlastní síly, ale když se vydáme, odevzdáme Duchu svatému a spolehneme se na něho.“⁸

Pro zajímavost zmíním, že slovo „ovoce Ducha“⁹ je jednotného čísla. „Z Ducha … vyrůstá jednotný, harmonický plod, který ovšem není jednotvárný, nýbrž se podobá svou mnohotvárnou plností hroznu vína s devíti zrny. Všechna jednotlivá zrna se vyvíjejí ze základního plodu – lásky.“¹⁰

Ovocem Božího ducha je to, že se naše životy podobají Ježíši. Kolikrát je největším zázrakem právě ta tichá, avšak nadpřirozená proměna našeho charakteru od soběstředného k milujícímu.

„Ono tajemné působení Božího Ducha bývá často nenápadné a neokázalé a vůbec nemusí být obklopeno aureolou nějaké zázračné atmosféry.“¹¹ Jak to může vypadat? Uvedu dva dny starý příklad:

Svědectví s ženou bez domova: V pátek jsem byl zastaven jednou ženou, která přišla s tím typickým ukňouraným tónem, zda nemám 10 korun. Protože zásadně nedávám peníze, zeptal jsem se, zda má hlad. Když jsem jí koupil svačinu, byla neskutečně ráda a mě se tak otevřely dveře k tomu, abych se s ní podělil o radostnou zprávu o Boží záchraně v Ježíši.

Když jsem jí potkal, začal duchovní boj uvnitř mě: moje přirozenost, mé staré já, mi říkalo, ať jí pošlu do míst, kam Slunce nesvítí. Ať už neotravuje. Duch svatý mi ale ukázal příležitost stát se někomu Kristem.

„Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.“¹² Ti, kdo pustí ve svých životech Ducha svatého ke kormidlu, nesou ovoce Ducha svatého.

Proč nás vlastně Kristus skrze Ducha svatého všechny do církve spojil a ještě nás navíc svým Duchem naplnil? Aby ve společenství jeho učedníků mohl pokračovat Boží příklon k člověku až na samé dno lidské bídy a odcizení. Prostřednictvím Ježíšových následovníků se do dalších a dalších lidských životů může šířit víra, naděje a láska. Díky tomu se dál a dál nese Boží pozvání k životu, který má smysl, protože je napájen z nebeských zdrojů.¹³

Radujme se z toho, že Bůh je s námi v Duchu svatém. Děkujme mu za dary, se kterými nás posílápožehnat Církvi. Nechme se vést Duchem, abychom nesli hojné ovoce. Napněme plachty víry a nechme Ducha vát! Amen.