Trojjediný Bůh

Láska, která pozvedá (1J 4,8c­‑10; Mt 3,16-17)

2016-04-10 – Trojjediný Bůh – 1J 4,8c-10; Mt 3,16-17.mp3

(1) Jaký je Trojjediný Bůh?

Jaký je Bůh, ve kterého věříme? Tato otázka mě inspirovala k sérii kázání, protože je zásadní pro to, jací jsme. V Bibli se píše, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu – hledejme tedy tu pravou předlohu, toho skutečného Boha, kterému se budeme chtít podobat, ve kterého budeme chtít věřit a kterého budeme chtít uctívat. To, v jakého Boha věříme se odráží v tom, jací jsme a jak se chováme.

Je náš Bůh krvežíznivý krutovládce? Je to senilní dědeček? Geniální stvořitel, který na své stvoření už zapomněl? Je protiváhou zla? Nebo je to silný vítěz, který všechny porazí? Všechny tyto obrazy mají společný rys: nejsou obrazy pravého Boha, ale obrazy, které ubližujínám i našemu okolí.

„Jaký je Bůh, jehož vzýváme a zvěstujeme v našich bohoslužbách? Je tento Bůh nepřítelem, nebo přítelem lidské dospělosti a svobody? Je Boží suverenita uskutečňována brutální silou, nebo láskou, která něco stojí? Je Bůh zdrojem smíření a pokoje, nebo násilí a války?“¹

Jaký je Bůh, kvůli kterému tu dnes jsme?Minulou neděli jsem kázal o tom, že je tím pravým Bohem, který se dává poznat; je Bohem sestupujícím a zachraňujícím; je to Bůh, který posílá své služebníky se záchranou za druhými. Dnes si ukážeme, že je to Trojjediný Bůh. Na následujících bohoslžubách se podíváme na další atributy pravého, trojjediného Boha: že je Svrchovaný, Svatý, Vševědoucí a Neměnný.

Bůh je láska, která se rozdává, druhé upevňuje a ustavuje jejich společenství. Láskyplný vztah, na kterém je založen vnitřní Boží život, je navenek vyjádřen v dějinách drahé lásky, která osvobozuje a usmiřuje. Jen takového Boha, který „svobodně miluje“ (Barth) jak ve věčnosti, tak ve vztahu ke světu, můžeme s důvěrou a v plném spolehnutí uctívat a sloužit mu jako nejvyšší moci.²

Podívejme se nyní do Bible na dva texty, které nám ukáží, jaký ten trojjediný Bůh vlastně je.

Biblický text: 1J4,8c­‑10

1J 4,8c­‑10: Bůh je láska. ⁹ V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. ¹⁰ V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

Mt 3,16-17: Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. ¹⁷ A z nebe promluvil hlas: “Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.”

In nomine Patri et Filii et Spiritus sancti. Toto je jedna z latinských vět, kterou slyšeli mnozí z nás; mnozí z nás ví, co to znamená, i když jsme latinu nikdy nestudovali. „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ A právě tím se dostáváme ke dnešnímu tématu: Trojjediný Bůh, Boží Trojice.

Jen v Praze je k vidění 11 církevních staveb (kostelů a sloupů) s názvem svatá/nejsvětější Trojice. „Bůh je jediná bytost, která existuje věčně ve třech osobách: v Otci, Synovi a Duchu svatém. Trojice… znamená, že Bůh se v podstatě neustále vztahuje.“³ Osoby Boží Trojice se vzájemně milují a oslavují.

Slovo Bůh se v hebrejštině řekneאֱלֹהִים(elohim) a je v plurálu. Už samo to slovo naznačuje více osob jediného Boha. Jako křesťan dodávám Trojjediného. Termín Trojice v Bibli sice nikde není, ale přímo z ní vyplývá. Poprvé jej použil teolog Tertulián (155-220).

Co znamená termín „oslavit“? Oslavit někoho znamená někoho velebit a chválit, radovat se a těšit se z něho. Pokud je něco užitečné, přitahuje vás to, protože vám to může něco přinést či protože vám to může nějak pomoci. Pokud je však něco krásné, radujete se jen pro onu věc samotnou. Odměnou vám je pouhá její přítomnost. Oslavit nějakou osobu znamená té osobě sloužit či se jí podřídit. Místo abyste v zájmu svého štěstí obětovali její zájmy, obětujete v zájmu jejího štěstí zájmy svoje. Proč? Vaší největší radostí je radost její.⁴

Jaký je Trojjediný Bůh, ve kterého věříme? Bůh je Láska, která dává život. Bůh je Láska, která se obětuje pro druhé. Bůh je Láska, která pozvedá. Je to dynamický vztah neustálé lásky, radosti a oslavování toho druhého. Jedině takový Bůh je hodný naší lásky, naší úcty a našich životů. Ne proto, že nám to nařizuje; ne proto, že je to logické; ale proto, že je neodolatelný. Ne protože je užitečný, ale protože je krásný.

„Počátkem trojiční víry je dobrá zpráva o Boží lásce v Ježíši Kristu, která nepřestává mocí Ducha svatého transformovat svět.“⁵ Křesťanská zvěst vždy začíná dobrou zprávou o Boží lásce v Ježíši Kristu.

Tato krása je skryta na kříži. Tam je paradox Boží moci: nepřemožitelné zranitelnosti a naprosté vydanosti Bohu i lidem. Ježíš je ztělesněním Boží lásky, která se rozdává, aby ti, kdo ji přijímají mohli mít život. Pokud nepoložíme základy zde, nemáme jako Církev světu co říct. Křesťanská zvěst je o tom, že Boží láska je reálná; že se k nám přiblížila dohled, na doslech a v Ježíši dokonce na dosah.

Timothy Keller, známý kazatel, spisovatel a řečník z New Yorku, který v devadesátých letech založil sbor, který má nyní kolem 5.000 členů,, když mluví o Trojjediném Bohu, užívá metaforu Božího tance.

Láska je život, je dynamická, není statická. Dokonalá láska, o které Bible mluví slovem ἀγάπη (agapé) je vlastním Božím bytím⁶. Otec, Syn i Duch svatý od věčnosti milují jeden druhého, vydávají se jeden druhému a mají v této lásce nekonečnou radost a štěstí. Je to Boží tanec života, lásky a radosti. Z tohoto tance, kdy jeden v lásce oslavuje druhého a raduje se z něj, tryská život.

Trojjediný Bůh je Láska, která dává život. Je láskou, která se rozdává, která nachází radost ve společenství a vtahování druhých do společenství. Ne proto, že by byl osamocený a bylo mu smutno, ale z lásky, která tryská z jeho vnitřního života a která se chce podělit. Proto si vybral ve Starém i Novém zákoně společenství, které zve ke vztahu s milujícím Bohem – Izrael a Církev.

„Bůh není nejvyšší vůle k moci nad všemi ostatními, ale nejvyšší vůle ke společenství, v němž jsou moc i život navzájem sdíleny. … Mocí trojjediného Boha není násilí, ale tvořivá, obětavá a zmocňující láska. Boží sláva potom není v ovládání druhých, ale ve sdílení života s druhými.“⁷

Přátelé, chci zakončit tam, kde jsem začal. U dobré zprávy o Boží lásce v Ježíši Kristu. On je Tím, kdo přišel, abychom díky němu – a jedině skrze něj – mohli nalézt život a smíření. Překonání našeho odcizení. Věřím, že jeho smrt a vzkříšení se týkají i nás. Věřím, že To není jen hezké povídání, ale že Boží Duch přebývá v srdcích a životech těch, kdo svěřili své osudy do Boží péče.

To nejdůležitější, co nám Bible chce sdělit, nám vypráví jako příběh. Příběh je totiž dynamický, je to něco, co promlouvá hluboko do našich srdcí a je něčím, co nás může ovlivňovat. Zajisté je mnoho lidí, kteří by si přáli, aby byla Bible knihou seznamů a pouček. Namísto toho když ji otevřeme, Bůh začíná vyprávět příběh, kterým nás zve ke svému tanci.

Ten příběh je o Stvořiteli a jeho stvoření, o lidech stvořených ke Stvořitelovu obrazu a úkolu, který dostali, o jejich vzpouře a vykolejení stvoření na každé úrovni. Ten příběh je ale především o Stvořiteli, který jedná skrze Izrael a klimaticky v Ježíši, aby vytáhnul své stvoření z bryndy. Příběh pokračuje se Stvořitelem, který jedná svým Duchem ve světě, aby jej přivedl k obnově, což je jeho cílem.⁸

Stejně jako tanec, i příběh je dynamický. Začíná u Stvoření, pokračuje ale u lidí – a to ne příliš šťastně. My si totiž raději vyprávíme své příběhy než abychom se stávali součástí toho Božího. Zapomínáme tak kroky Božího tance a šlapeme si na nohy.

Bible tomu říká hřích. Je to odcizení se Bohu a lidem. Změna oběžné dráhy našich životů: namísto toho, abychom se točili kolem Boha, chceme, aby bylo po našem – aby se svět točil kolem nás. Následky tohoto odcizení prožíváme každý den. Když vztahy skřípou nebo nefungují, okrádá nás to o život. Když nemáme radost z ničeho a zkoušíme nejrůznější formy utrpení bez naděje na změnu. Když jsme na vše sami. Když se z lidí stávají nástroje něčích cílů. Když naše příběhy končí špatně.

Nemusí to tak ale být! Bůh je Láska, která poslala svého jediného Syna, aby položil svůj život za náš. Bůh je Láska, která k nám přišla v Ježíši na svět. Láska, která za nás zemřela, protože nebylo jiné cesty, jak překonat naše odcizení. Láska, kterou ani smrt nepřemohla. Láska jejíž příběh nekončí, protože Ježíš vstal z mrtvých. Trojjediný Bůh je Láska, která nachází radost v Bohu a ve druhých, Láska, která je mocí k proměně našich srdcí.

Před dvanácti lety jsem byl touto Láskou přemožen a přijal jsem pozvání k Božímu tanci. Bylo to setkání s Boží láskou, která pro mě byla nepochopitelná a nepopsatelná, ale zároveň hluboká a skutečná a krásná. Setkal jsem se poprvé v životě s Ježíšem v životech druhých lidí. Viděl jsem, něco, co jsem tehdy nechápal – to, že jejich životy jsou součástí Božího tance. Viděl jsem na jejich životech odrazy Boží lásky, která se rozdává druhým a nachází hlubokou radost v Božím životě.

Viděl jsem, jak Ježíšův příběh pokračuje v jejich životech. Přijal jsem jeho pozvání k tanci a vstoupil do jeho příběhu. Věřím, že Ježíšův příběh pokračuje i v mém životě – i když to kolikrát není jasně vidět. Stále potřebuji odpuštění, pozvednutí z mizérie a nové začátky. Díky Bohu je mám ve víře v Ježíše. On je tím Bohem, který je láskou, co se rozdává, druhé pozvedá a vtahuje do společenství a překonává odcizení.

Boží Trojice do svého životadárného tance lásky zve v Ježíši Kristu i nás. On šel jako příklad, který můžeme následovat na cestě k pravému lidství – životadárnému tanci, který oslavuje Boha, žije v jeho společenství a stává se pozváním k životu pro druhé. On je tím pravým Bohem, který je hodný našich životů, naší víry a naší služby. Takovému Bohu, který neváhal za mě položit svůj život a přijal mne takového, jaký jsem byl, chci věřit. Takového Boha chci oslavovat a takového Boha chci následovat.

Ježíš za nás položil svůj život, aby překlenul nesmiřitelnou propast odcizení mezi námi a Bohem. Dal svatého Ducha, aby byl jistotou, že i o nás, pokud vírou tančíme s ním, Bůh říká: „Toto je můj milovaný syn, kterého mám tak rád.“ Byli jsme stvořeni pro Boží tanec. Bůh je láska, která se rozdává, která pozvedá slabé a tvoří nové společenství. Zve nás ke svému tanci a čeká na odpověď: Smím prosit?