Co dělá církev skutečně církví? Apoštol Petr odpovídá silným obrazem: „Vy sami, jako živé kameny, jste budováni v duchovní dům.“ (1Pt 2,5). To znamená, že církev není primárně budova ani instituce, ale lidé, které Bůh proměnil a spojuje dohromady v duchovní chrám.
Starozákonní chrám byl místem, kde přebýval Bůh. Setkat se s ním bylo možné jen skrze kněze a jen za přísných podmínek. V Ježíši Kristu se všechno mění – Bůh přichází mezi lidi, stává se přístupným a svou přítomností naplňuje každého, kdo v něj uvěří. Vylitím Ducha svatého se církev stává novým chrámem, místem, kde přebývá Boží Duch. Proto platí: kde je církev, tam je Bůh.
Petr připomíná křesťanům jejich novou identitu: už nejsou jen vyděděnci či pohané, ale Boží lid, královské kněžstvo a svatý národ. To není titul vyhrazený několika vyvoleným, ale povolání pro všechny, kdo patří Kristu. Stejně jako kněží mají přinášet oběti a zprostředkovávat vztah s Bohem, i my jsme povoláni k životu uctívání a svědectví.
Úkolem církve je hlásat mocné skutky toho, který nás povolal „ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1Pt 2,9). Náš život má být výkladní skříní Boží dobroty a jeho proměňující moci. Přicházením k Ježíši se necháváme budovat do živého chrámu, kde jeho přítomnost proudí a dotýká se světa kolem nás.
Církev tedy není klub podobně smýšlejících lidí ani historická instituce. Je to živé společenství Božích dětí, které se nechávají proměňovat Kristem a společně ukazují světu na Toho, kdo dává život. A právě v tom je naše naděje a poslání.