Když se řekne rodina, každý z nás si vybaví jiné obrazy. Pro někoho je to místo bezpečí, přijetí a radosti, pro jiného bolestné vzpomínky, konflikty a zranění. Ježíš přesto používá právě obraz rodiny, když mluví o svém lidu – o Církvi. Ale jaká má být Boží rodina?
V evangeliu podle Jana, v okamžiku, kdy Ježíš ví, že se blíží jeho odchod, dává učedníkům to nejdůležitější: nové přikázání lásky. A to ne náhodou. Atmosféra kolem stolu byla tehdy napjatá – Jidáš právě odešel, ostatní učedníci jsou plní obav a podezření. A právě tehdy Ježíš zvedá jejich oči k Bohu a připomíná jim, že na prvním místě jde o Boží slávu, o naději připraveného příbytku a o lásku, která je má spojovat.
Pozvedněte zrak
Ježíš začíná tím, že obrací jejich pohled. „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm.“ Nemluví o zradě, o jejich strachu, ani o jejich nejistotě. Mluví o Boží slávě.
Když je náš pohled sevřený starostmi, první krok je zvednout oči k Bohu. On je ten, kdo drží události v rukou.
Odcházím, ale pro dobro
„Ještě jen krátký čas jsem s vámi… Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.“ Pro učedníky to muselo být těžké. Ale Ježíš jim dává naději: odchází, aby připravil místo.
Používá obraz židovské svatby, kdy ženich po zasnoubení odejde do domu svého otce, aby připravil příbytek pro nevěstu. A pak se vrátí, aby ji přivedl k sobě.
Stejně i Církev je Kristova nevěsta. Ježíšův odchod není ztrátou, ale přípravou na budoucí radost.
Nové přikázání
„Milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás.“ Ježíš neříká něco úplně nového – Izrael znal přikázání milovat bližního. Novost je v jeho zdroji: v lásce samotného Krista.
Řečtina zná několik slov pro lásku: eros (vášeň), storgé (rodinná láska), filia (přátelství) a agapé – lásku, která nehledá svůj prospěch, která miluje „a tečka“. Právě tuto lásku Ježíš ukazuje a právě tuto lásku svěřuje svým učedníkům.
Podle lásky svět pozná, že patříme Kristu. Láska není jen cit, je to závazek, rozhodnutí a svědectví.
Co to znamená pro nás dnes?
Je snadné říct „miluji lidi kolem sebe“. Těžší je ukázat to v praxi. Ježíš ale říká, že právě tohle je znamením jeho učedníků. Jak tedy můžeme žít lásku v každodennosti?
Pozvednout oči od sebe k Bohu
Když se naše mysl točí jen kolem našich obav a problémů, těžko nacházíme prostor pro druhé. Ježíš nás učí, že první krok je změnit perspektivu – zvednout oči k Bohu, který je oslavený a vládne. Modlitba i chvála nejsou jen povinný rituál, ale způsob, jak uvolnit ruce a srdce k lásce k lidem.
Připravovat místo pro druhé
Stejně jako Ježíš odešel, aby připravil příbytek, i my můžeme připravovat prostor pro lidi kolem sebe – ať už jde o fyzické místo u stolu, čas v diáři, nebo vnitřní otevřenost. Láska začíná pohostinností a ochotou „udělat místo“ druhému.
Milovat „a tečka“
Agapé není založená na sympatiích. Nemilujeme, protože někdo je hodný, milý nebo si to zaslouží. Milujeme, protože tak miloval Kristus nás. Prakticky to znamená: odpustit, i když druhý neprosí. Pomoci, i když se to nevrátí. Naslouchat, i když nemáme čas.
Nechat lásku být naším svědectvím
Ježíš říká: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci…“ V době, kdy se lidé poznávají podle značek, log a názorů, Ježíš nabízí jiný znak: lásku. Když se křesťané milují, svět si toho všimne – a začne se ptát proč.
Závěr
Církev je rodina, která stojí na Kristu a jejím poznávacím znakem je láska. Ne velikost, ne dokonalý program, ne tradice – ale láska, která pramení z Krista a proměňuje vztahy mezi námi.
Proto i dnes slyšíme Ježíšova slova:
- Pozvedněte zrak.
- Očekávejte jeho příchod.
- Milujte se navzájem tak, jak on miloval vás.
To je povolání i zaslíbení Církve.