Neseme pochodeň naším světlem je ježíš

Včera jsme byli s Davidem v Plzni na takovém „semináři“ týkající se jednoduchého zvěstování evangelia. Kurz byl velmi praktický, měli jsme možnost se například naučit říct náš tzv. bleskový příběh o naší víře během 15ti vteřin. Přesně v tu chvíli, když jsme si to měli napsat, tak jsem si vzpomněl na moji první zkušenost z distribuce, kdy mi jeden pán řekl, že mu mám říct, čemu vlastně věřím. Poté, co jsem se totálně zpotil, a věřte, že to bylo více než teď, když tady před Vámi stojím, tak jsem věděl, že jsem nevěděl, co za nesmysly jsem říkal a cítil jsem se velmi trapně, že po x letech, co jsem byl pokřtěný křesťan nevím, čemu věřím. A byl to pro mě neuvěřitelný boj. Já přeci vím, čemu věřím a vím, že jsem schopný to říct každému, protože jsem to dělal už milionkrát. Jenže podruhé jsem na to šel jinak. V hlavě jsem se pochopitelně naučil krátkou formulku, abych nebyl překvapený, ale především jsem se držel Božího přikázání a zaslíbení zároveň, že máme jít zvěstovat lidem Krista a že On nás v tom nikdy nenechá samotné. Možná si říkáte, jak tímto úvodem navážu na Jozueho, kterým se právě spolu v posledních týdnech zabýváme a ještě nějaký čas zabývat budeme. Pojďme se tedy společně vydat za znovuzískáním ztraceného města Aj, které poprvé Jozue s jeho družinou nedobyli kvůli Akánovi. Jozue 8,1-29 Před Jozuem byl 2.pokus o dobytí města Aj. Z dřívějška víme, že Jozue byl velmi dobrý vojevůdce se schopností určit velmi dobrou strategii k dobytí města. Skoro jako tomu bylo v 300: Bitva u Thermopyl. Proč říkám skoro? 300 hrdinů dlouho a úspěšně bojovalo s armádami celého světa a pobíjeli je hlava nehlava. Jeden jediný rozdíl tam však najdeme. 300 hrdinů nakonec zemřelo, což se Jozuovi nestalo, protože měl na své straně Boha. Z textu můžeme vidět, že jeho brilantní vojenské vyhodnocení této operace s Bohem velícím a vyzývajícím k útoku nese své ovoce. Nyní je čas si tedy detailně probrat onu vojenskou operaci. No dobře, všichni víme, jakou mám osobní zkušenost s armádou, tak to necháme povolanějším 🙂 Minulý týden Aj nedobyl, protože uprostřed jejich lidu se objevil hřích. Akán, který si vzal tzv. zakázané ovoce, ačkoliv jim to Bůh zakázal. A jak říkal David, Akán za to zaplatil nejvyšší cenou. V tu chvíli lid byl zcela jistě plný bázně před Hospodinem. Ale hned v prvním verši vidíme, že Hospodin ujišťuje Jozua, aby se neděsil a nebál a ať svůj pokus znovu zkusí. Bůh mu dává novou příležitost poté, co vidí, že se národ znovu obrací k Bohu a hledají v Něm své útočiště. A tady Vás možná už napadne spojitost s tím úvodem, který jsem říkal. Bůh mi, stejně jako Jozuovi, dal novou příležitost udělat vše jinak a lépe a přitom se nestrachovat! A tak jako dopadl Jozuův druhý pokus, tak stejně tak dopadl i můj. A tady je první princip toho, jak můžeme znovuzískat nové město, jak využít novou příležitost, každý si tam může dosadit cokoliv. Vítězství nespočívá v nepřítomnosti boje, nýbrž v Boží přítomnosti a ochraně uprostřed boje. Bůh má vždy nějaký plán a nás vyzývá k tomu, abychom tento plán následovali. Co si budeme, ono to je mnohdy velmi obtížné pro nás, protože my si to přeci nějak naplánujeme, plácáme si po rameni, jak jsme dobří a schopní. A pak se to zvrtne a my se třeba stydíme sami za sebe před Hospodinem nebo se bojíme druhého pokusu, druhé příležitosti, abychom to nezvrtali znovu. Bojíme se možných překážek, které by se mohli znovu objevit. Ale v tu chvíli přichází Bůh a říká nejen Jozuovi nebojte se. Když se vcítíme do kůže Izraelitů, tak se jim nemůžeme divit, že se báli. Oni věděli, že zhřešili a právě tento hřích je vede ke strachu. Oni váhali, jestli mají pokračovat v dobývání Zaslíbené země. A proto Bůh vstupuje svým slovem a říká Nebojte se, protože já jsem s Vámi a chci, ať mi věříte. A je jen na nás, jak se této nové příležitosti chopíme. Ta příležitost není jednou za život, ale každý den máme novou příležitost se rozhodnout Ho následovat a nechávat proměňovat naše životy Boží mocnou silou s vědomím, že Bůh může cokoliv. Pamatujme na to, že nezáleží na naších prohrách a selháních, ale že můžeme získat nové vítězné zkušenosti jen díky tomu, když budeme závislý na Božím plánu v naších životech. Druhý princip, který z textu vyplývá, je radovat se z toho, jak se Bůh o nás stará, děkovat za to, jak se o nás stará a znovu si připomínat jeho zaslíbení a přikázání. A věřím, že pokaždé, když na tohle nezapomene a uvědomíme si, jakého Boha máme na své straně, tak o to více budeme moci radostněji zpívat chválu, kterou jsme dnes slyšeli, totiž že budeme mít výsadu a hlavně důvod dát našeho Imanuele na stupeň Vítězů, protože On je tím pravým Vítězem. Jozue 8,30-35 Jozue vedl lid, aby chválil Boha. Postavili tam oltář přesně tak, jak je učil Mojžíš, obětovali tam Hospodinu obětí zápalné a pokojné. Nezapomínejme ani my děkovat Bohu, když se přizná k našemu dílu. Děkujme za to, že nemusíme třeba bojovat o nějaké konkrétní území jako Jozue jako správný a věrný Boží muž, ale nezapomínejme, že bojujeme každý den, každý v jiné oblasti, kterou si můžeme dosadit sami a že zde máme většího Jozueho, totiž samotného Krista, který je Velitelem Hospodinova vojska, který bojuje po našem boku pro nás a pro naše vítězství. Požehnání Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

Biblické odkazy: Joshua 8:1-29

Více kázání od Kázání Martin Romančák

Z Série: "Jozue"

Sermon Notes