Neseme pochodeň naším světlem je ježíš

Dnešním dnem začíná adventní období, ve kterém se podíváme na dvě návštěvy anděla Gabriela. Nejprve navštívil Zachariáše a o půl roku Marii. Oběma přinesl poselství o tom, že nastává doba, kdy se Bůh chystá navštívit zem. Dvě rodiny, dvě zázračně narozené děti a jeden Bůh, ve kterého věřili. Narození dítěte je zázrakem samo o sobě, je to symbol vítězství života nad smrtí. Narození dítěte zázračným způsobem je znamením Boží přízně. Je to počátek toho, jak se Bůh začíná sklánět ke svým lidem, jejichž osud mu není lhostejný. Na Vánoce si připomínáme největší dar, jaký kdy byl lidstvu dán. Sám Bůh přišel, aby se stal jedním z nás a aby nám daroval nový život. Ne život z našich sil a schopností, ale život pramenící v Bohu. Během adventu se budeme připravovat na Vánoce, které budou za 24 dní. Rád bych nás jako společenství vyzval, abychom tento advent strávili s vírou a očekáváním, že i letos se Bůh chystá navštívit zem. Očekávejme Boží jednání a pojďme mu vstříc vírou. Nenechme se pohltit komerční slupkou, která zastiňuje tento zvláštní čas a dejme se Bohu k dispozici. Biblický text: L 1,5-25 (B21) 5Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. 6Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, 7neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku. 8Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. 9Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. 10V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě. 11Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. 12Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. 13Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, 15neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. 16Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. 17Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům* a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“ 18„Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“ 19Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. 20Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“ 21Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. 22Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky. 23Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. 24Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: 25„Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“ Náš příběh začíná vylíčením situace dvou zbožných staroušků, kteří spolu celý život věrně žili tak, že byli v Božích očích spravedliví. Zachariáš byl kněz, jeho manželka pocházela z kněžské rodiny. Oba už byli staří a neměli děti. Biblická jména častokrát končí -iáš. Jméno Zachariáš znamená „Pamatoval Hospodin“1 a letos na něj skutečně pamatoval. Za chvíli se mu vše změní. (1) Zachariášova situace O Zachariášovi čteme, že byl knězem z Abiášova oddílu. V té době bylo asi 20.000 kněží. Aby se alespoň někteří dostali k příležitosti sloužit Bohu, byli za krále Davida rozděleni do 24 skupin, z nichž na každou skupinu připadaly dva týdny služby v roce. Zachariáš byl z osmého oddílu2. Zachariáš měl manželku Alžbětu. Oba byli zbožní, oba pocházeli z kněžských rodin a oba byli před Bohem spravedliví. „Zachariáš a Alžběta plnili formální požadavky Božího zákona. Jejich vnější spolupráce však byla podložena vnitřní poslušností.“3 Být před Bohem spravedlivý neznamená jenom dodržet všechna pravidla, ale především najít víru a vztah k Bohu. Bez toho nám zůstanou jen seznamy toho, co se smí a co se nesmí, které samy o sobě dělají z lidí zatrpklé jedovaté farizeje nebo zlomené existence. Buď je zničí pýchou nebo proviněním. Jedině když otevřeme své nitro pro Božího Ducha a necháme se jím proměňovat můžeme najít opravdový vztah se sebou samým, s Bohem i s druhým člověkem. Zachariáš a Alžběta neměli děti. „V kulturách podobných izraelské, kde hodnota ženy závisela na její schopnosti plodit děti, bezdětnost častokrát přinášela nesnáze a veřejné pohrdání. Pro Alžbětu bylo stárnutí bez dětí časem bolesti a osamělosti, během něhož zůstala věrná Bohu.“4 „Nemít dítě bylo jak ekonomicky, tak i sociálně katastrofou: ekonomicky, protože rodiče neměli nikoho, kdo by se o ně postaral, až zestárnou; sociálně, protože nemít dítě bylo považováno za trest za hřích a mnoho lidí si kvůli tomu o vás představovalo to nejhorší.“5 Přesto ani navzdory této situaci nezahořkli, ale uchovali si víru. Tentokrát se ale Bůh rozhodl zhmotnit jejich víru. Na Zachariášův kněžský oddíl přišla řada, aby sloužili v chrámu. Tak se jako už mnohokrát předtím vydal do Jeruzaléma. Letos na něj padl los, což ho předurčilo ke službě v chrámu. Aby mezi kněžími nedocházelo ke kariérismu a ke korupci, byli ti, kdo budou sloužit v chrámu určováni losem. Protože Každý kněžský oddíl čítal kolem 1.000 mužů, byla to veliká čest a příležitost, které se dostává jednou za život. Mnohokrát byl s ostatními, kdo se shromáždili na nádvoří chrámu a čekal na kouř z páleného kadidla, aby spolu s ním vyslal k nebi své modlitby k Bohu. Letos se mu dostalo té cti, že to bude on, kdo povede ostatní k modlitbám před Bohem. Možná byl nervózní a hrdý zároveň. Možná se modlil za syna, možná za příchod Mesiáše. Tak či tak, tentokrát jeho modlitby byly vyslyšeny. Když se modlíte s vírou za Boží věci, buďte si jistí, že Bůh Vaše modlitby slyší a že na ně chce odpovědět. „Bůh odpovídá na modlitby svým způsobem a ve svůj čas.“6 Když odpověď nepřichází hned, nepolevujte. Častokrát Bůh zkouší nejen naší víru, ale i vytrvalost. Když si hledáte práci, taky to hned nevzdáte po prvním neúspěšném pokusu. Pokud Vám Bůh dal nějakou vizi nebo nějaký sen do srdce, nepřestávejte se modlit a nepřestávejte očekávat, že se uskuteční, protože Bůh nedělá nic, co by přišlo vniveč. Chce ten sen uskutečnit ve vás a skrze vás. A častokrát to dělá způsobem, kterým se oslaví Boží velikost, ve kterém poroste vaše víra, povzbudí církev a svět uvidí a uslyší svědectví o živém Bohu. (2) Zachariášovo setkání Bůh se rozhodl odpovědět na modlitby svého lidu a na modlitby svého služebníka Zachariáše. Poslal posla se skvělou zprávou. Najednou si jej Zachariáš všiml a udělal to, co udělá v Bibli každý, kdo spatří anděla: zkoprněl strachem. Andělova první slova byla: „Neboj se!“ Zachariášovo setkání s andělem neproběhlo ve snu ani ve vizi. Stáli tam spolu ve svatyni tváří v tvář a mluvili spolu. Zachariáš slyšel poselství od Boha, které se týkalo jeho situace i jeho národa. Zděšení a strach rychle vystřídala obrovská radost. Zachariáš není Bohu lhostejný. Bůh se rozhodl vyslyšet jeho modlitbu a požehnat nejen jeho rodině, ale celé lidské rodině na tváři země. Bůh se chystá dát Zachariášovi syna, z něhož bude Boží muž, od malička plný Božího Ducha a v dospělosti moci Eliášovy, který „jako královský posel připraví lidi na příchod Božího vládce.“7 Lepší zprávu Zachariáš ani nemohl slyšet. Bůh se nad ním smiloval, vyslyšel jeho modlitby a chystá se mu dát syna. Jeho rod bude pokračovat; pověst rodiny se pozvedne a víra poroste. Není to úžasné? Nezní to až příliš neuvěřitelně? Ve středu 27. listopadu byl poslední den, kdy jste se mohli podívat na televizi postaru. Starý formát vysílání DVB­‑T byl nahrazen novějším formátem DVB­‑T28. V praxi to znamená, že pokud nevidíte obraz, není to tím, že by se na Vás vykašlaly televizní stanice a přestaly vysílat. Jen musíte začít „poslouchat“ jiným způsobem. Stejným způsobem na nás občas působí Boží zaslíbení. Zdají se až příliš dobrá na to, aby se mohla týkat nás. Až příliš jsme si zvykli na poraženecké přemýšlení namísto odvážnému naslouchání Božímu hlasu a prohlašování Boží budoucnosti do našich životů. Odložme při setkání s Božím slovem stranou filtry toho, co považujeme za možné a co za nemožné a nechme Boha promluvit do našich situací. Pak přijde životodárná proměna. Stejně nemožná, jako anděl, co se Vám náhle objeví po boku. (3) Zachariášovo ticho Zachariáš uvěřil a narodil se mu syn. Než se tak ale stalo, narazila Boží slova na jeho filtry. Namísto vírou reagoval svou verzí reality. Já už jsem starej dědek a moje žena je už dávno po přechodu. Jak se nám asi má narodit dítě?! „Když Zachariáš slyšel, že bude mít syna, pochyboval o andělových slovech. Z lidského hlediska byly jeho pochybnosti pochopitelné, avšak u Boha je možné všechno. Ačkoli Zachariáš i Alžběta překročili plodný věk, Bůh jim dal dítě.“9 Neodmítejte Boží slova a Boží vize jen díky svým filtrům. Zachariášovy filtry byly odstraněny a on vírou přijal slovo od anděla, který mu připomněl, kým je – Gabriel, posel samotného Boha, který vždy splní svá zaslíbení. Zachariáše to stálo půl roku mlčení, během kterého si uvědomil, že se na něm opakuje příběh Abrahama a Sáry – i oni byli příliš staří na to, aby měli děti, ale Boží zásah a jejich víra vše změnily. Když dlouho nevycházel ven, lidé pochopili, že se děje něco mimořádného. Když vyšel ven, nemohl mluvit. „Lidé čekali před chrámem, až Zachariáš vyjde ven a vysloví nad nimi obvyklé požehnání.“10 Bůh tentokrát nepožehnal lidem skrz ústa kněze, ale chystal pro ně mnohem větší požehnání, o kterém zatím Zachariáš pomlčí. Boží požehnání přicházejí nečekanými způsoby. Po návratu domů byla u Zachariášových tichá, avšak radostná domácnost. Zachariáš a Alžběta byli oba věrní Bohu, a přece trpěli. Někteří Židé nevěřili ve vzkříšení těla, a proto jejich naděje na nesmrtelnost spočívala v dětech. Kromě toho děti pečovaly o stárnoucí rodiče, rozhojňovaly majetek rodiny a upevňovaly její společenské postavení. Děti byly považovány za požehnání a bezdětnost za prokletí. Zachariáš a Alžběta byli mnoho let bezdětní a nyní již byli příliš staří, než aby mohli očekávat nějakou změnu ve své situaci. Cítili se pokořeni a bezmocní. Bůh však vyčkával a v pravý čas jim požehnal a odňal jejich potupu.11 Boží vůlí pro jeho věrné není, aby trpěli, aby byli potupeni a poraženi. Boží vůlí je, aby jeho děti v něm našly svého Nebeského Otce, v Ježíši Božího Syna a Zachránce a v Duchu svatém Boha, který je s námi. Bůh si přeje, abychom žili a prospívali, rostli ve víře i v počtu a abychom tak šířili jeho království. Dejme během tohoto adventu Bohu novou šanci, aby k nám promluvil, aby nám dal do srdcí vize a sny; aby nám dal otevřené oči a odšpuntované uši, abychom mohli zaslechnout jeho hlas a zahlédnout jeho dílo v našich životech. I letos se Bůh chystá navštívit zem. Očekávejme Boží jednání a pojďme mu vstříc vírou. Amen. 1Srov. Heller, Jan. Výkladový slovník biblických jmen, s. 167. 2Srov. 1Pa 24,10. 3SNC Studijní Bible, s. 1415; pozn. 1,6. 4SNC Studijní Bible, s. 1421; pozn. Alžběta. 5Keener, Craig S. The IVP Bible Background Commentary: New Testament, s. 188. 6SNC Studijní Bible, s. 1415; pozn. 1,13. 7L 1,17b; SNC. 8Srov. https://dvb-t2.cz/ 9SNC Studijní Bible, s. 1415, pozn. 1,18. 10SNC Studijní Bible, s. 1416, pozn. 1,21. 11SNC Studijní Bible, s. 1416, pozn. 1,25.

Biblické odkazy: Luke 1:5-25

Podobná témata Témata: Advent | Více kázání od Kázání David Živor

Z Série: "Advent"

Sermon Notes